D'Amato v ní dokazuje, že dostupnost filmů nebo fotografií s erotickým obsahem snižuje stupeň sexuálního násilí. Když lidem povolili pornografii, klesl například počet znásilnění o 85 procent.

Lidé mají bohužel krátkou paměť. Málokdo si vzpomene, že podobnou zkušenost udělali v Dánsku už před třiceti lety. Jakmile tam zpřístupnili a odkriminalizovali pornografii, vedlo to k nápadnému poklesu sexuální trestné činnosti. Samozřejmě nelze předpokládat, že si každý násilník bude poslušně prohlížet nemravné obrázky a přitom ukázněně onanovat. Někteří se na pornografii vykašlou. Vyrazí do ulic a budou dál znásilňovat nebo zabíjet.

Ale profesor Antony D'Amato z Chicaga teď prokázal, že takových bývá zhruba jen 15 procent. A to je nepochybně dobrá zpráva. Když jsem to asi před třinácti lety řekl v televizi, odmítl mi tehdejší ministr školství podat ruku. Kde je dnes asi konec tohoto lidoveckého mravokárce?

Pornografie je zrcadlovým sálem lidské sexuality

Často slýcháme: užívání pornografie vede k různým druhům špatností. Tento názor vychází z mylného předpokladu, že sexuální chování můžeme hodnotit stejně jako rozbití okna nebo ukradení auta. Tedy s pomocí škály: dobrý -špatný. Přitom sex představuje celý komplex potřeb a emocí.

Dvacáté století se pracně dopracovalo k názoru, že každý člověk je sexuálně založený. Pociťuje sexuální touhu a její ovládání mu čas od času může působit potíže. Pornografie je pak jakýmsi zrcadlolovým sálem lidské sexuality. Už její samotná existence definuje člověka jako sexuálního živočicha. Pornografie je jakousi souhrnnou metaforou sexu. Může člověka fascinovat nebo odpuzovat, ale jen málokoho zanechává lhostejným.

Jiná kultura, jiné sexuální choutky

Každá kultura a každý národ má trochu odlišné pornografické potřeby. Tak třeba pro Ameriku je příznačná nezřízenost typická pro věk mezi 15 až 18 roky: rychlý orgasmus a nekonečná erekce. O Anglii vypovídají hory knih plné výprasků, sexu překračujícím třídní hranice a velké zalíbení ve spodním prádle. V Německu mají zájem o blondýny oblečené od hlavy k patě v kůži, navíc bičující snědé, opálené muže. V Itálii stojí zase o muže, kteří se chovají jako ženy. Japonci si libují v ikonách nevinnost (školačky, jeptišky, nevěsty), ale také pošpiněnou nevinnost (vdovy) a mateřskou výchovu.

Všechny tyto výjevy představují jakýsi ventil, kterým se lidé mohou ukájet ve svém soukromí a na veřejnosti dají pokoj. Tato skutečnost je známá už hodně dlouho. Přesto jsem rád, když ji novináři zase znovu objeví.