Samici hlodavce s dělohou od geneticky totožné myši se po tomto zákroku narodila živá mláďata. U savců se něco takové podařilo vůbec poprvé. Transplantace dělohy by mohla pomoci třem až čtyřem procentům neplodných žen a stát se alternativou takzvaných náhradních matek, tvrdí profesor Mats Brännströme z göteborgské univerzity.

Podle něj by se jen ve Švédsku našlo přinejmenším tisíc mladých žen, které touží po dětech, ale nemají dělohu, ať už po nezbytných chirurgických zákrocích nebo kvůli vrozeným vadám. Francouzský deník Le Figaro však míní, že transplantace dělohy by mohla být problematická nejen z hlediska lékařského, ale i etického.

Profesor Brännströme totiž uvedl, že by bylo ideální, aby dárcem orgánu byla sestra či matka léčené ženy, a to v jakémkoli věku. Důvodem je riziko odmítnutí transplantovaného orgánu tělem příjemkyně, které se v rámci rodiny snižuje. Profesor Jacques Donnez, který řídí gynekologické oddělení univerzitní kliniky v belgické Lovani, však optimismus svých švédských kolegů nesdílí.

Transplantace by mohla mít škodlivé vedlejší účinky

"Z technického hlediska není transplantace dělohy nijak zvlášť složitá. V osmdesátých letech se nám podařilo před umělým oplodněním transplantovat i vejcovody, což je mnohem složitější," uvedl profesor Donnez. Obavy však podle něj budí fakt, že každá transplantace je doprovázena podáváním léků proti odmítnutí cizího orgánu s množstvím vedlejších účinků, což by v případě těhotenství ženy s novou dělohou mohlo mít neblahé následky. Zvyšuje se tak totiž riziko nákazy různými infekcemi, které by mohly být nebezpečné jak pro těhotnou ženu, tak pro plod.

"Toto riziko je z etického hlediska přijatelné v případě transplantace životně důležitých orgánů, jako jsou srdce, játra či ledviny, ale ne v případě dělohy," soudí belgický gynekolog. Podle něj by se i tak stala transplantace dělohy velmi vzácným zákrokem. Mezi malým počtem mladých žen s chybějící dělohou totiž převažují ty, které o orgán přišly zpravidla kvůli rakovině.

Ty ale mají také často ozařováním a chemoterapií poškozené vaječníky a jejich otěhotnění je tudíž takřka nemožné. Přinejmenším do té doby, než se pokročí ve výzkumu možnosti transplantace vaječníků. "Tyto výzkumy by mohly pomoci většímu množství žen," soudí profesor Donnez.