Článek
Na svůj čtvrtý svátek zatoužila naše malá jmenovkyně britské královny po sadě truhlářského či jiného nářadíčka. I sešly se sady hned dvě. Jedna menší, jedna větší. Pilka, šroubovák, vodováha, kombinačky. Vše v levném, barevném plastu, vyrobeno za nicotný peníz pracovitými lidmi Asie. Mžikem máme doma čiperného opraváře, počítám nejméně na patnáct minut, než bude celý kufřík odhozen někam do starého prachu vzadu pod postelí. Sám jsem ovšem tím nejnevhodnějším instruktorem, vercajk jsem nikdá neměl, manželka mě plísní do dneška, páč každý chlap má tentononc bednu s vercajkem, hozenou někde ve fochu nahoře ve skříni, v chodbě či už ne v dílně. Z enormní zručnosti svého vlastního tatínka, obráběče kovů přesedlaného na truhláře, jsem totiž nepodědil ani zbla. On má v paži dva nejběžnější materiály, kov i dřevo, já zamachruji tak leda s origami jestřába a čtyřmi stojany s CDéčky. Nevysoustružím ani činku, nevyhobluji kolébku, v paneláku by to beztak některým citlivějším sousedům nepatrně vadilo. Nedost na mé pohodlnosti a neumětelství, já ten vercajk ani neumím pojmenovat, vyrůstal jsem mezi ním a dnes netuším, jak se ten který pochystátor správně odborně nazývá. Šuplera, vodováha, francouzák, štípačky, joj. Ale ta věc na měření pravých úhlů, svěrka na zafixování lepených kusů...
Hej, tati, jak se jmenuje taková ta (bože ta mentální chudoba), no, svěrka? -Jo, tadlec, no, ta se jmenuje svěrka. Jasně a takový ten klíč, třináctka a tak? -Klíč. Aha, díkec. Fachman ze mě už nebude, na cokoliv volám odborníka. V době internetu se člověk levorukým lemplem stane jedna dvě na všechno jsou lidi, crrr, crrr, na co něco umět. Sakra, vždyť já vůbec nemám co předat budoucím generacím! Leda prdlajs. Z otce na syna, na dceru? Samozřejmě, vyjma lidské hloubky, výjimečnosti charakteru, slušného vychování a podobných nepraktických zbytečností, které člověka ve vlčí době neuživí. Bejvávalo pradědek byl švec, dědek, táta, já jsem švec. No, děda byl truhlář, táta je truhlář, máma není truhlář a ani já nejsem truhlář a dcera 100% nebude truhlář. Nemůže mít každý všechno, holt, bude top manager, co se dá dělat, nějak to vydržím a divil bych se, kdyby jednou její manžel byl truhlář nebo alespoň měl ve skříni v chodbě vercajk...