Zažil jsem relativně novou situaci. Obcházeli jsme s manželkou nějaké ty úřady a banky. To dokáže člověku zvednout náladu. Fronty, ochota až na půdu a tak dále. K tomu kočár s Alžbětkou.

Dvě hodiny podobných radovánek vás vycucnou, jak túra do hor. Když jsme konečně zabouchli dveře a octli se zpět v našem hnízdečku, manželka nakojila malou a bezvládně se svalila na postel.

Tady ji máš a na dvě hodiny mi dejte svátek, potřebuji se vyspat! Což nebyla nijak nepochopitelná idea - při pohledu na její kruhy pod očima.

Tak jsme mámu zavřeli v ložnici a zůstali ve dvou. Ne, že bych se dceři předtím nevěnoval, ale rozumějte, tohle bylo poprvé, co jsem ji dostal na starost jaksi 100%. Přeci jen je ještě maličká a povětšinu času u mámy.

Trvalo nějakých pět minut, než to v plýnce zabublalo a šli jsme přebalovat. To zvládneš, zavzdychla v polospánku manželka, viděl  jsi to tisíckrát (no, řekněme, že dvěstěkrát). První vlastnoruční přebalování, oj! Frc, frc, frc, utřít, nakrémovat, sucháč a je to. Jsem hrdý přebalovač.

Za dalších deset minut jsme si pro jistotu dali repete.

Zbytek času zabral pochod napříč bytem. Alžbětka ze všeho nejvíce miluje pohled na svět z výšky mé náruče. Má rozhled, větší než od mámy, která narostla proti mě přeci jen o nějakých třicet, pětatřicet centimetrů méně. V téhle poloze na bobku na mé levé ruce, s pravou pod zadečkem, by čučela klidně hodiny. Jak ji položím naležato či dokonce do postýlky, už se škaredí. Stačí k ní vztáhnou ruce a ihned se kahánek změní v rozzářený úsměv v předtuše vyhlídky. Mrška jedna vyčůraná.

Mám devadesát kilo a zahřeším si tvrdit, že nejsem úplná třasořitka.Po půl hodině už jsem ale začal pociťovat ruce přemýšlet, jak malou přemístit. Po další půlhodině už to byl uctivý obdiv nad  bicepsy matek. Jak to zvládáte celý den?

Spousta chlapů a bezdětných známých žije v domnění, jak je mateřství odpočinková věc. Ostatně už onen název - mateřská dovolená! Občas nějaké to kojení, většinu času mimčo prospí a tak má máma vlastně celý den pro sebe. Do práce nemusí - pohoda, dvacet.

Zase tě chytá fantas, co? Řekla by na to má babička! Jsou to občas galeje - krásné, o tom není sporu. Ale že by dovolená, to si dovolím oponovat. Označení čerstvého mateřského stavu coby dovolené, je asi stejně příznačné jako hranatá kulička.

Po hodině a půl Alžbětka usnula tvrdým miminkovským spánkem a já jí uložil. Tedy doufal jsem, že je tvrdý. Za pět minut se převalila, otevřela oči s výrazem odpočatého človíčka a byla nadobro vzhůru!

To už se ale vzbudila i máma a vzala si ji na kojení (které při nejlepší vůli není v mé moci) a uvolnila mi náruč.

Smekám, ženy - matky! Chodím sice tu a tam z práce hodně uplahočen a rád bych se na to na pár dní až týdnů vyprdl. Ovšem představa některých druhých z nás, že žena - matka si doma užívá havaje, zatímco muž těžce vydělává v robotě žluťásky, není na místě!