Třeba chřest. V obchodech se zdá, že na pultech se objevil zcela nedávno, přitom jej čeští kuchaři i zahradníci znali už v 19. století. Dnes je velmi populární v západní Evropě, a to hned z několika důvodů: je jarní zeleninou, jejíž sezóna trvá 50 dnů, je velmi zdravý: má hodně vlákniny a málo kalorií, snadno se připravuje a výborně chutná. Dostupný je také ve fialové variantě. Za nejchutnější se ovšem považuje ten bílý – má jemnou chuť a tlustší stonky. Pokud zůstane stonek vystaven světlu, začne fialovět, je-li na světle déle, pak zezelená. Zelený chřest pak má více vitamínu C a intenzivnější chuť. 

U chřestu je více než cokoli důležitá čerstvost. Jak ji poznat? Zkuste kupovaný chřest ohnout – je-li výhonek čerstvý, měl by hned prasknout. Pokud se tak nestane, nechte si raději zajít chuť na plánovanou chřestovou polévku nebo úplně jednoduchý recept, který dá chřestu vyniknout: vařený chřest pokapaný olivovým olejem s brambory. 

Fenykl většinou známe jako koření na zeleninu nebo do perníku. Nezapomeňme ale, že jde také o zeleninu: fenykl florentinský nebo sladký je velmi aromatický a lze jej – podobně jako chřest – konzumovat syrový i tepelně zpracovaný. 

Také fenykl je bohatý na vitamín C; ale rovněž na vitamín B a řadu minerálů: železo, hořčík, vápník a draslík. Zdokumentován je jeho příznivý vliv na trávení a žaludeční problémy, stejně jako jeho obliba v různých redukčních dietách. 

Tato zelenina je skvělá v mnohostrannosti využití: hodí se do salátů, k rybám nebo různých zeleninových jídel. I v jeho případě je důležité dbát na to, aby byl čerstvý: vybírejte tedy vždy jen světle zelené nebo bílé hlízy a připravte jej co nejdříve; v lednici byste jej neměli skladovat příliš dlouho. Vyzkoušet jej můžete třeba zapečený s loupanými rajčaty, cibulí, česnekem a sýrem, nebo naopak s brambory, nízkotučnou smetanou a sýrem. 

V trojici zajímavých druhů zeleniny nesmí chybět artyčok. Ze Sicílie, kde jej pěstovali již v 15. století, se rozšířil do dalších zemích ve Středomoří, kde oceňují všechny jeho druhy. Ty se odlišují velikostí, barvou i tvarem – nejčastěji lze na trzích a v obchodech najít zelené, bílé a fialové. Čerstvý artyčok je na stisk pevný a v ledničce vydrží zabalený ve fólii až tři týdny. 

Ve Francii nechybí například v salátech a mnoha různých teplých pokrmech. A proč se mu tak málo daří ve středoevropské kuchyni? Na vině bude určitě nízké povědomí o tom, jak jej připravit. Přitom to vůbec není obtížné: odkrojte stonky a špičky listů, odstraňte spodní zaschlé listy, poté artyčoky omyjte je ve vodě s trochou octa a vařte v osolené vodě. Hotové budou asi za 45 minut – ve chvíli, kdy půjdou jejich lístečky snadno vytrhnout.

A jak artyčok jíst? Vytrhávejte jeho lístečky a namáčejte je do různých omáček, nebo jej naopak přelijte česnekovým či bylinkovým máslem. Artyčoku se hodí dát šanci i v syrové podobě: skvěle se hodí do salátu s olivovým olejem a citrónovou šťávou. Výborné jsou artyčoky dušené, grilované, smažené i pečené: vyzkoušet můžete například dušený artyčok s houbovou náplní a brambory.