Vedle hor, krásné přírody a malebných městeček je Korsika pověstná také určitě medem – vypráví se o něm, že teprve ochutnáte-li místní med, pochopíte bohatost místní flóry a zavrhnete med odkudkoli jinud.

Korsická kuchyně nabízí i dokonalé uzeniny, slaninu a šunku. Nezapomeňme ovšem na francouzské souvislosti: společným jmenovatelem ostrovní i kontinentální Francie jsou sýry a víno. Z korsických sýrů jmenujme ovčí Brin d’Amour obalený v aromatickém koření, hlavně rozmarýnu a jalovci. Neméně chutné jsou sýry kozí – také v jejich případě totiž platí, že dokud jste je neochutnali, Korsiku jste nepoznali.

A místní vína? Ani ta nejsou ledajaká. Korsické vinice mají bohatou historii a vína, která produkují, jsou více než pověstná – řada z nich se pyšní označením AOC (Appellation d’origine contrôllée), tedy certifikací původu, udělovanou ve Francii zemědělským produktům – vedle vín také například sýrům – na základě celé řady předpokladů. Víno na Korsiku přinesli Řekové – už před 2 500 lety. Od té doby jej tam milují, což dokazuje 8 000 hektarů vinic a tři desítky pěstovaných odrůd. Za perlu mezi korsickými víny mnozí považují muškát Muscat-du-cap-Corse, který se na korsických vinicích doslova koupe ve slunci. Je však velmi vzácný – sommeliéři proto doporučují neváhat s jeho ochutnáním, pokud se vám taková možnost naskytne.

Ostrovní kuchyně vedle různých masových pokrmů, v nichž častěji než kde jinde najdete také kozí a skopové, staví také na jisté originalitě, nebo unikátnosti, chcete-li. Hornatý region La Castagniccia na východním pobřeží  je místem původu kaštanů, které mají v místní kuchyni nenahraditelné místo: vyrábí se z nich mouka a z ní pak chléb, koláče a polenta. Kaštanové lesy byly v této části ostrova zdrojem obživy už od 15. století a mouka umletá ze sušených kaštanů spolehlivým základem obživy. A mnohde je tomu tak dodnes. Ne nadarmo rostou kaštanovníky na tisících hektarech země. Kaštanovník je pro Korsičany cenný i z jiného důvodu: vyrábějí z něj totiž také pálenku.

V případě ostrova, který se nachází ve Středozemním moři, a zejména na jeho pobřeží, by bylo smutné opomenout ryby a další plody moře, například humry. Z různých druhů mořských živočichů připravují Korsičané tamní variantu oblíbené polévky bouillabaisse; skrývá se pod názvem aziminu. V mnoha receptech i průvodcích se o ní dozvíte jedno: chutná božsky. A dokonalá není jen v chuti, ale i vůni, barvě a na pohled. Velký podíl na tom má prý fenykl, který ji odlišuje od její francouzské sestry. Příprava polévky aziminu sice dá zabrat, ale výsledek za to stojí. Co do ní? Základem jsou čerstvé ryby, ideálně ze Středozemního moře, a to alespoň pět druhů.

Může jít například o mořského úhoře, ďase mořského, mořského cejna, tresku nebo platýze, které skvěle doplní langusta nebo velké krevety a slávky. Do polévky dále patří pórek a cibule, česnek, rajčata, olivový olej a celá škála voňavých bylinek: bobkový list, fenykl, tymián nebo saturejka, petržel, šafrán, sůl a pepř.

V souvislosti s tím, že Korsika je především ostrovem slunce, nelze vynechat ani ovoce a to, jaké místo má v místní kuchyni. Velké oblibě se těší nektarinky a fíky, a v dezertech nechybí oblíbené kaštany, anýz nebo citron, a samozřejmě již zmíněný med. Ten je například nedílnou součástí omelety, která se na první pohled může zdát nesourodá tím, že vedle cukru, mandlí, másla, medu a vajec obsahuje také najemno nasekanou čerstvou mátu a kozí sýr. Ovšem nenechte se mýlit, výsledek je více než výborný.