Článek
Důvodů je mnoho, byť některé jsou společným jmenovatelem i pro jiné národní kuchyně: čerstvé ingredience, hodně zeleniny a ovoce, a to vše v kombinaci s rozmanitými bylinkami. Výsledkem nemůže být nic jiného než zdravý a chutný zážitek, který lidé poetického ducha připisují všudypřítomnému slunci.
V čem je ale řecká kuchyně jiná a proč je pro některé gurmány volbou číslo jedna? Vyvíjela se stejně dlouho jako kultura země jejího původu a odráží se v ní tedy nejen vlivy řecké, ale i okolních regionů: je okořeněná nejen Malou Asií a arabským světem, ale také „zásahy“ řady evropských zemí. Staví na jednoduchosti a tradicích – dovedete si představit řeckou restauraci, která by nenabízela moussaku nebo tzatziki? A v neposlední řadě je kuchyní, která má co nabídnout všem: vegetariánům i těm, kdo si stolování nedovedou představit bez masa. Zvláštní kapitolou, pro níž stojí Řecko za návštěvu, jsou dary moře – ty jsou jak jinak než čerstvé a jejich nabídka víc než bohatá. Ať zvolíte jakoukoli rybu, raka, langustu, chobotnici nebo krevety, nikdy neuděláte chybu.
Obrovské plus řeckých receptů dodává koření a čerstvé bylinky, které sice známe, ale jejich pravou vůni poznáme až právě v Řecku: saturejku, tymián nebo bazalku. Oblíbený je česnek a sušená cibule, hodně se používá i badyán, římský kmín, oregano nebo hřebíček.
Gyros sice považují za „svůj“ národní a pro svou kuchyni typický pokrm nejen obyvatelé Řecka, ale přiznejme si, že právě pobyt v zemi bohů a olympiády si bez tohoto zážitku nelze představit. Zjednodušeně lze gyros popsat jako velký kus jehněčího masa (ovšem známé a oblíbené jsou i varianty vepřové a kuřecí), který se zvolna opéká na rožni. Kousky propečeného masa se postupně odřezávají a podávají buď na talíři – v tomto případě mohou být přílohou hranolky nebo opečené brambory – nebo v chlebové placce. V této kombinaci najdete gyros doslova na každém kroku – a to nejen v Řecku. Nutno dodat, že gyros původně označuje směs koření, která se na maso používá. Přílohy k masu v podobě brambor nebo případně rýže, jsou dodnes považovány za „úlitbu“ turistům, ačkoli mnozí místní vám potvrdí, že bez hranolků si svůj život nedokáží představit.
Chcete-li zůstat věrni skutečným tradicím, nelze přehlédnout ani saláty. U nás tolik známý řecký salát najdete v jeho domovině pod názvem choriatiki. Ale pozor: ochutnáte-li ho v zemi původu, asi už na českou verzi řeckého salátu jen tak chuť mít nebudete. On totiž ten pravý má nenapodobitelnou chuť: je z voňavých rajčat a nechybí čerstvé okurky, paprika, salát, červená cibule a olivy. Šmrnc a chuť mu dodává panenský olivový olej a pravý ovčí sýr feta, nikoli nějaká jeho napodobenina… V jiných salátech nebo jako součást předkrmů zase můžete ochutnat úžasná sušená rajčata, kozí sýr, čerstvou citrónovou šťávu, nebo grilovaný lilek.
Řeckou kuchyni dotváří víno – vždyť odtud pochází sám Dionýsos! Kde jinde by tedy nemělo víno chybět na stole než právě na řecké pevnině nebo jednom z mnoha přilehlých ostrovů? Řecká vína jsou proslulá – nejen ta, u nichž je důležitý původ a která jsou vyvážená i mimo Řecko, ale i obyčejná místní a stolní vína. Ačkoli třeba řecká vína nemáte rádi, určitě znáte jedno – alespoň podle názvu: retsinu. Ta je známá svou lehce pryskyřičnou chutí a jiskřivou barvou. Výraznou chuť má i o něco ostřejší pití typické pro Řecko – ouzo, jehož základní složkou je anýz.
Dojem by ale nebyl úplný bez dezertů! Ty se – jako ostatně v jiných jižních zemích – doslova koupou v cukru nebo medu, ale za ochutnání alespoň občas stojí. Zkuste baklavu, kterou za svou považují nejen Řekové, nebo třeba kataifi – závitek s ořechy a sirupem.