Na bohatosti jí přidává hlavně dlouhá historie a neutuchající kontakty s jinými světy – Persií, starověkým Řeckem, Mongolskem a dalšími asijskými regiony. Indická kuchyně je gurmány často označovaná za nejrozmanitější na světě. Proč? Podívejme se alespoň krátce na některé z důvodů.

Je zdravá! Kombinací rýže, koření, čerstvé zeleniny a ryb dosahuje harmonie různých chutí – od sladkých a slaných, přes kyselé, trpké, až po hořké a pověstně pálivé. Za těmi stojí – což není nijak překvapivé – právě koření. Některé se pomalu zabydluje také na evropském kontinentu: kurkuma (tu znáte určitě jako barevně výraznou, a co teprve chuťově!), šafrán (už nejen jako součást rčení), koriandr (který zdaleka nepatří jen do vánočních perníčků) a mohli bychom pokračovat k chilli papričkám, kardamonu, anýzu, fenyklu, saturejce a mnoha dalším, mezi nimiž nelze opomenout směsi koření s magickými názvy jako kari a garam masala.

Chutě si dávají načas! Indická kuchyně nepatří mezi ty nejrychlejší – skládá se někdy i z velmi zdlouhavých přípravných fází, které směřují k tomu, aby daly maximum prostoru všem chutím rozvinout se a najít tu správnou harmonii s ostatními ingrediencemi. Ovšem výsledek stojí za to. Přispívá k tomu i podnebí, které mj. ovlivňuje fakt, že většina Indů jsou vegetariáni – maso by se rychle kazilo (navíc není úplně levné), zatímco zeleninu mohou sklízet několikrát ročně. Dalším velkým kladem indické kuchyně je tedy i její čerstvost. O tom návštěvníky Indie přesvědčí také návštěva místních trhů, které skýtají úchvatný pohled: nepřeberné množství druhů zeleniny a ovoce v různých barvách a vždy absolutně čerstvé a čisté.

Čítá několik chodů v jednom! Indické stolování se od toho evropského liší tím, že jednotlivé chody se jí najednou a je na každém, aby je míchal podle své chuti. Známým, ale přesto nezbytným upozorněním, je, že se jí pravou rukou, případně lžící. Přílohou je buď typická rýže, nebo i v Evropě oblíbené placky čapátí nebo purí. Pije se horký hodně slazený a hodně silný čaj s mlékem; zajímavou alternativou je badam, kořeněné horké mléko s nastrouhanými mandlemi nebo oříšky. Na stole nikdy nechybí luštěniny ve všech možných a nepředstavitelných barvách a chutích, a různě ostré omáčky a kaše.

Severoindická kuchyně navíc klade důraz na mléčné výrobky – nikdy nechybí čerstvý jogurt a mléko, také omáčky mají mléčný základ. Vegetariánství neznamená, že do indické kuchyně má maso vstup zakázán: lze v ní najít různé variace s kuřecím, jehněčím a skopovým, a samozřejmě rybami. Těch mají Indové k dispozici kolem 2000 druhů. Samostatnou kapitolou indické kuchyně je čatní. Jeho variací najdete stovky – z ovoce, zeleniny, koření: zkuste třeba kokosové, mangové nebo rajčatové.

Přijímá vnější vlivy a je oblíbená i mimo hranice Indie! Z islámského světa“adoptovala“ husté omáčky a kebab, který si v různých podobách přizpůsobila. Arabskému světu děkuje i za ovoce: broskve, meruňky, melouny nebo švestky. Ani indické kuchyni se nevyhnul vliv Nového světa a invaze brambor a rajčat, bez nichž si už mnozí indickou kuchyni nedokáží představit.

Kuchyni jiných zemí a kontinentů ale ovlivnila možná ještě více… Je to dáno obrovskou migrací Indů a tím, že indické kořeny mají desítky tisíc lidí v Evropě nebo Severní Americe. Ve Velké Británii je kuřecí tikka masala dokonce považována za národní jídlo – na pomyslném žebříčku předběhla i známé fish and chips. Podobnou pozici – často srovnávanou s oblibou pizzy – má jiné jídlo asijského původu: karí. Styl indické kuchyně lze najít i v dalších asijských zemích: Malajsii, Vietnamu, Indonésii nebo Thajsku; blízký je také obyvatelům arabských zemí.

Nabízí famózní dezerty! Známý je jimi hlavně východoindický region. Jejich základem je často rýže a ovoce a ačkoli jsou sice možná až příliš sladké a mastné, alespoň za jedno ochutnání však stojí – třeba sladký pilav nebo semolinový pudink.