Ženy jsou za volantem lepší, ale mají to těžší

Stačí se podívat do statistik. Ženy způsobí čtyřikrát méně těžkých nehod a na těch smrtelných se podílejí jenom 11 procenty. Podle dopravního psychologa Karla Havlíka jsou opatrnější, zodpovědnější a ohleduplnější.

Víc dodržují předpisy, ale také se chovají tolerantněji k chybám ostatních a mají menší potřebu prosazovat za každou cenu svá práva. Také méně riskují a jezdí zkrátka bezpečněji.

Když někde vzniká složitá nebo dokonce kolizní situace, daleko častěji sundají nohu z plynu, přibrzdí a počkají. Víc si uvědomují, že srážka aut na silnici snadno ohrozí lidské zdraví nebo i životy. Spousta mužů naopak zrychlí a snaží se nebezpečné situaci takzvaně ujet, mít ji za sebou.

To ale neznamená, že se ženy nedopouštějí za volantem chyb. Které jsou ty časté?

Příčinou jejich opatrnosti však bývá někdy také to, že se necítí tak sebejistě jako muži a mají sklon se spíš mírně podceňovat než přeceňovat. Někdy si uvědomují svůj handicap - sklon krizovou situaci silně prožívat na úkor rychlé reakce. Pod vlivem emocí snáz reagují bezradně, chybně nebo zazmatkují. Někdy může být příčinou špatných reakcí i jejich malá vyježděnost.

Ženy vnášejí do řízení méně soutěživosti a emocí než muži. Neprožívají to, že je někdo předjel a třeba i v horším autě. Nemají chuť závodit. Prostě berou řízení auta věcněji, jako pohodlný způsob, jak dojet odněkud někam.

Muži jezdí sebevědoměji, jistěji a méně zmatkují. Mívají větší schopnost předvídat události, rychle se orientovat a brát v úvahu možná rizika. Na druhou stranu častěji riskují a přeceňují své schopnosti. Někdy se i předvádějí a zbytečně provokují. Také jejich reakce na to, když jim někdo něco provede, bývají bouřlivější a agresívnější.

Ženy prožívají dopravní nehodu víc než muži, častěji se při ní stávají obětí agresívního chování a častěji se u nich objevuje také posttraumatická stresová porucha (PSP). Vyplývá to z průzkumu Linky pomoci řidičům.

PSP je reakcí na závažný stres, respektive na událost, která člověka traumatizuje. Postižený pak opakovaně prožívá dramatický zážitek v myšlenkách, ve snech nebo ve svých fantaziích.

U většiny lidí tenhle problém odezní, ale u některých ne. Drsný okamžik se neustále vrací a brání postiženému v normálním životě. Obvykle pak vyžaduje pomoc psychologa nebo psychiatra, pokud musí užívat na přechodnou dobu léky.

Ženy jsou také daleko častěji obětí lovců dopravních nehod. Ti se objeví na místě kolize obvykle během několika minut, aniž je někdo zval. Obvykle přijedou vozem, na kterém efektně bliká oranžový majáček.

Nabízejí kompletní servis: vyřízení nehody, odtažení nabouraného auta, jeho opravu i zajištění náhradního vozidla. Jenže člověk, který jim podepíše smlouvu o tom, že mají právo ho zastupovat, se pak často nestačí divit.

Jak upozorňuje Marek Jaroš z České asociace asistenčních společností, není výjimkou, že jejich služby bývají předražené, nekvalitní a nespolehlivé. Navíc leckdy nepatří mezi ty, které kryje pojištění vozidla.

To, co byste za normálních okolností pořídili zadarmo, díky povinnému ručení, nebo jen za pár stovek spoluúčasti díky havarijní pojistce, si pak musíte celé zaplatit. Často při tom létající tisíce.

Řada řidičů si neuvědomí, že třeba odtah auta nebo jinou pomoc s nepojízdným vozidlem mají předplacené díky svému povinnému ručení. Proto je nejlepší, když hned zavolají na asistenční linku své pojišťovny. Telefonní číslo najdou na kartičce, kterou od ní dostali, když uzavřeli povinné ručení nebo pojistku. Případně na zelené kartě. Také mohou zavolat na Linku pomoci řidičům 1224. Jejím zřizovatelem je Česká kancelář pojistitelů. Na lince jim kvalifikovaně poradí a pomůžou.

Díky telefonátům se mohou dozvědět i to, kdo přijede a kdy, někdy také espézetku odtahového vozidla. To má praktický význam. Není totiž výjimkou, že se lovci nehod snaží předběhnout asistenční službu pojišťovny a tváří se, že jedou právě od ní. Vystresované ženy se od nich nechají nachytat snáz než muži.

Dámy navíc často nevolají při dopravní nehodě asistenční službu, ale svého partnera nebo někoho blízkého. Hledají podporu a rady. Jen asi 20 % z nich využije nárok na nabídku asistenční služby zdarma, u těžších nehod to udělá 40 % z nich.

Nehodu prožívají víc než muži nejen proto, že i v běžném životě reagují emotivněji, ale také proto, že jsou empatičtější a událost vnímají komplexněji, včetně barvitých detailů. Ne náhodou bývají náchylnější ke zmíněné posttraumatické stresové poruše.

„Muži využívají při řešení úkolů více pravou hemisféru mozku,“ říká dopravní psycholog Michal Walter.

„Díky tomu lépe odhadují vzdálenost, prostor, směr, rychlost pohybujících se předmětů a mají lepší orientaci v prostoru. Ženy zapojují obě hemisféry, problémy řeší kreativněji, dají na své pocity a využívají schopnost komunikovat. To je možná důvod, proč pro ně může být orientace složitější.“

Když spolujezdkyně, která má mapu na klíně, radí, že je potřeba zahnout na křižovatce doleva, je nejspíš potřeba jet doprava, tvrdí někteří muži.

Ženy zas žertují o nich: Když muž zabloudí v krajině, raději zbytečně najezdí spoustu kilometrů, než aby zastavil a zeptal se místních lidí. To obvykle udělají právě ženy, které mají oproti pánům lepší schopnosti verbální komunikace.