Hlavní obsah

Vojtěch Dyk: V soukromí jsem plachý, ale na jevišti chci dělat šou

Právo, Lucie Jandová

Populární herec a frontman kapely Nightwork Vojtěch Dyk je velmi vytížený muž. Kromě angažmá v Národním divadle a zpívání v kapele, natočil za loňský rok pět filmů. Poslední z nich Ženy v pokušení právě běží v českých kinech.

Foto: Michaela Říhová, Právo

Vojtěch Dyk

Článek

Podle vašich některých hudebních vystoupení soudím, že si libujete v dost ulítlých kostýmech. Je to tak?

Úleťácké kostýmky mám docela rád. I proto, že souvisejí s novým cirkusem, který mám taky rád. Několik takových kostýmů nedávno přivezl kolega z kapely Jakub Prachař z Anglie. Byli jsme se v nich projet v autě a sedly nám. Tak jsme si je vzali i na koncerty. Teď chystáme návrat módy 80. let včetně tepláků, céček a podobně. Nechali jsme si ušít teplákové soupravy a tepláková saka a v tom budeme vystupovat. Jsem zvědav, jestli to někoho osloví.

Foto: ČTK

Spolu s Jakubem Prachařem zpívá v kapele NightWork.

Vy jste nosil v dětství tepláky?

No jéje. A taky punčocháče, u kterých jsem nevěděl, jak patří. Holt jsme na takové módě vyrostli, tak v tom budeme pokračovat. A třeba céčka jsou dnes už kultovní záležitost. Víte, kolik stojí balíček?

Ne, kolik?

Stovku, a to je docela malý. Je to teď móda.

To byla dřív taky.

Ale dnes je to móda s přidanou hodnotou.

Dobře. Kromě módy vás ale znepokojují i jiné otázky. Nedělejme vědomě špatné věci, říkal jste třeba. Tak já si vás trochu vyzkouším, jak jste uvědomělý, ano?

Klidně.

Chodíte k volbám?

Ano.

Třídíte odpad?

Ano.

Jíte zdravě?

Ne.

Kupujete biopotraviny?

Občas.

Vzal, nebo dal jste někdy úplatek?

Ne.

Foto: archiv, Právo

S Bárou Basikovou se sešel v muzikálu Dáma s kaméliemi v divadle Ta Fantastika.

Proč jste tak spořádaný?

Mám pocit, že naše lidská kultura tak trochu zdegenerovala, tak se v rámci možností snažím chovat slušně. Nejsem sice vegetarián, ale snažím se žít šetrně vůči okolí. Že bych třeba vůbec nejezdil autem, protože vydává zplodiny, to zase ne. Ale snažím se to omezovat.

Čím jste přijel sem?

Tramvají. Po městě jezdím jen MHD, a proto jsem naštvaný, že se lístky pořád zdražují. A proto se taky angažuju, protože i mě se týkají problémy lidí, kteří chodí do práce od osmi do čtyř.

Foto: archiv , Právo

Na prknech Národního divadla vystupuje v hlavní roli inscenace Žebrácká opera.

Bouřil jste proti poměrům v Národním divadle, proti čemu budete burcovat teď? Chystáte nějakou přímou akci?

Přímou akci jsme udělali v únoru před magistrátem a jmenovala se Čtvrtá pražská defenestrace. Organizátoři ji svolali přes Facebook. Protestovali jsme proti poměrům na magistrátu. A pan radní pro kulturu mi už volal a vyzvídal, kolik toho vím o korupci. Na magistrátu je už taková síť, skoro až mafiánská, že se dá těžko rozplést. Proto mladí lidé nechtějí do politiky, protože je to prostředí tak nečisté a neprůhledné, že do něj opravdu nikdo nevidí. Nikdo takovou práci nechce dělat.

Ani vás politika neláká?

Určitě ne. Myslím, že tady na světě mám dělat něco jiného. Ale je fakt, že mladí by do politiky jít měli. Jsou tam lidi jen od čtyřiceti výš. Chápu, že před dvaceti lety bojovali za svobodu, ale díky tomu, že už tam jsou tak dlouho, děje se tam to, co se děje.

Chápu, raději se věnujete hudbě a divadlu. Mimochodem za vaši lásku k němu prý může nějaká dívka?

To ano. Já původně hrál na klavír a chodil do pěveckého sboru. Na jednom představení jsem se zakoukal do mojí bývalé spolužačky ze školky, se kterou jsem se později znovu sešel na DAMU. Kvůli ní jsem vyměnil sbor za divadlo.

A zabralo to?

Nejdřív ne. Čtyři měsíce mě trápila a pak jsme se teprve dali dohromady.

Když jsme u žen, napadá mě, že jste se v rámci role několikrát sešel s o dost starší partnerkou. Naposledy ve filmu Ženy v pokušení s Lenkou Vlasákovou, předtím v Dámě s kaméliemi s Bárou Basikovou. Stává se vám to i v životě?

Až na tu nynější byly všechny moje partnerky starší.

Už nejméně dva roky říkáte, že chcete dítě…

To budu říkat do té doby, než si ho v šedesáti pořídím.

Kde je zádrhel?

Touha je, ale chci, aby vyrůstalo v normálních podmínkách. Aby mělo zázemí. A to v době, kdy jsem se teprve odstěhoval od rodičů a zařizuju si svoji domácnost, nemám. A nemám ani čas, natož abych hlídal a vychovával malé dítě. Na to zas mám rozum.

Vracíte se často za rodiči?

Spíš oni chodí za mnou. Protože v jednom domě se mnou bydlí oba mí bratranci, moje sestra i teta, mohou sfouknout všechny ty návštěvy najednou.

Maminka je nakladatelka, tatínek literární vědec. Nezlobte se, ale nebylo dětství mezi samými knihami trochu nudné?

Ne, nebylo. Oni mě nutili, abych četl a nekoukal na televizi. Dělal jsem to samozřejmě obráceně. Ale jakmile mě přestali nutit a nechali mě, ať si dělám, co chci, našel jsem si ke knížkám cestu. Teď je to svátek, když si můžu číst.

Váš tatínek je odborník na Jaroslava Haška. Znáte ho i vy dobře?

Docela jo. Mám ho rád, protože on byl mistr mystifikace a jeho recesistické kousky byly skvělé. Něco podobného zkoušíme s kapelou.

Foto: ČTK

S Lucií Molnárovou si zahrál ve filmové pohádce režiséra Jiřího Stracha Tři životy.

Ano, už jste žili ve třech a byl jste gay, co bude dál?

Asi ten návrat do tepláků.

Kdo je pro vás v recesích nejlepším parťákem?

Všichni z kapely. Chceme dělat muziku a zpříjemnit to nějakou šou. Hrát písničku a pak dát pauzu, to nás nebaví.

Improvizujete?

Jo. Ono je znát, když je to připravené.

S vaším tatínkem jste se prý dlouho nemohli shodnout, co se týče muziky. Co vám vyčítal?

Teď už nic. Táta pochopil, že mým záměrem není řvát do mikrofonu, ale naučit se zpívat. On vyrůstal na klasickém operním zpěvu. To já miluju taky. Operní prvky chceme zabudovat i do NightWorku.

NightWork je stále oblíbenější a vy jste pohledný mladý muž. Jak se projevuje přízeň fanynek?

Víte, že ani nevím?

Neříkejte, že po vás holky nejedou!

Ale tak… asi nijak moc. Vždyť jsme jen občas v televizi, to je všechno. (je rozpačitý) Je to pomíjivé.

No dobře, ale sympatický mladý muž přece o přízeň žen nemá nouzi.

Jo, to já nevím. Já se poslední dobou spíš bojím lidí.

I žen?

I žen. Žena je také člověk, ne? Já se spíš snažím dostat do kolektivu, který znám, nebo se někam schovat.

Že byste byl plachý, na jevišti moc poznat není!

Jak kdy. Když jsem sám za sebe, jsem plachý, když hraju, tak tolik ne.

A kam před lidmi utíkáte? Do lesů?

Přesně tak. Na chalupě je to nejlepší.

Působíte jako nekonfliktní typ. Co vás dokáže vytočit?

Poslední dobou hlavně politika. Ale konflikt se snažím vždy vyřešit hlavně sám v sobě. Nemám rád unáhlené závěry.

Takže pěstí do stolu neboucháte?

Ale jo, to taky, ale už dlouho se to nastalo. Jsem tvrdohlavý, ale zase mám zásadu, že pokud člověk ztratí nadhled, je to špatně. To pak ztratí autoritu. A tak nebouchám do stolu příliš často.

Kolik let je vaší typické fanynce?

Kolem patnácti. Ale už se to začíná rozšiřovat. Byly na nás i šedesátnice, ale i osmileté holky. Rozšiřuje se to oběma směry.

Co po vás nejčastěji chtějí zahrát? Včelku Máju?

To taky, a pak ty písničky, na které jsou natočené klipy. Těch máme zatím málo, není bohužel čas. Chystáme se teď něco podniknout, protože nám vychází nová deska. Bude se jmenovat Tepláky aneb Kroky Františka Soukupa.

Na naší hudební scéně působíte Dykové dva. Pletou si vás ještě s vaším bratrancem Viktorem?

Pletou, mně pořád říkají Viktore. Spíš asi proto, že to jméno je spojeno se slavným předkem. Když Dyk, tak Viktor. Ale s bratrancem si nás taky pletou. Nedávno mu třeba poslali moje peníze.

Vrátil je?

Vrátil, samozřejmě. Hrdě se přiznal.

Nechystáte společné vystoupení?

V naší rodině je víc muzikantů. Viktorův bratr Dan má taky kapelu, náš společný strýc Víťa Marek má svoje jazzové trio, on je trubková legenda. Tak jsme si říkali, že bychom si jednou něco pronajali a udělali festival Dyk family.

Zajímavé jméno
Jeho otec je literární vědec a odborník na Jaroslava Haška Radko Pytlík
Matka Eva Dyková vede nakladatelství Emporius
Hudbě se profesionálně věnuje i jeho bratranec Viktor, který zpívá ve skupině Gaia Mesaia
Jejich společným předkem je básník Viktor Dyk.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám