Hlavní obsah

Jak se točí Ordinace

Novinky, Jiří Sotona

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

S přelomem roku se spousta věcí mění, některé jistoty ale zůstávají. Třeba úterní a čtvrteční televizní večery si už skoro 14 let nárokuje seriál TV Nova Ordinace v růžové zahradě. Pokaždé si na něj udělá čas přes milion diváků. Od ledna se dočkají několika vylepšení, jak slibují tvůrci. Jak jsem se sám přesvědčil, na natáčení to šlape jako ve fabrice. Však se taky na place začíná v šest ráno…

Foto: Jan Handrejch, Právo

Za chvilku točíme! Komparzistku na lehátku vyšetří Robert Jašków a Michaela Badinková.

Článek

„Aleno, vy jste úplně mimo!“ oboří se primář Leoš Mára na svou kolegyni doktorku Mázlovou poté, co za sebou pacientka zavře dveře ordinace.

„Ne, ne, já jsem jenom na chviličku ztratila pozornost,“ brání se lékařka. „Ta vaše ztráta pozornosti může mít fatální následky,“ pokračuje primář a pak mu náhle dojdou slova.

„K tomu pochybení…“ ozve se nápověda z úst pomocného režiséra Ondřeje Šedivého a primář, tedy vlastně herec Robert Jašków, znovu naváže nit. „K tomu pochybení u Vágnerové došlo u nás. Přebíháte z oddělení na oddělení a nepracujete pořádně ani tam, ani tady!“

Důvěrný dialog dvou lékařů se ve skutečnosti odehrává v místnosti plné lidí z natáčecího štábu. Režisér a jeho dva asistenti, dva kameramani, zvukař s nataženým mikrofonem, skriptka, která dohlíží, že jsou všechny předměty na svém místě…

Jsme na zkoušce jedné ze scén seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, konkrétně dílu 954. Metu tisíc epizod už ve skutečnosti překonal. Po prvních 195 dílech totiž do názvu „nekonečného“ seriálu přibyla dvojka a číslování začalo znovu od nuly.

Rozmíšku mezi lékaři vyvolá pacientka s tetováním hraná komparzistkou. „Dobrý den, odložte si u nás, prosím, a položte se,“ vítá ji režisér Braňo Holiček po lékařsku. Pak zavelí pomocný režisér Ondřej Šedivý: „Dámy a pánové, ticho, už točíme!“

Foto: Jan Handrejch, Právo

Martin Zounar a Martina Randová už patří ke stálicím seriálu. Jak vidno, svou roli bude mít i urna.

Rád bych věrným divákům prozradil, co doktorku Mázlovou v podání Michaely Badinkové vykolejilo, že na ni její kolega vyjel, jenže sám nevím – štáb je proti televizi o dvacet dílů napřed. A široký autorský tým ještě dál.

„Dneska jsme linkovali díly 983 a 984, které se začnou točit v květnu 2020,“ říká producentka Simona Matásková. Linkováním má na mysli vymýšlení dlouhodobých dějových linek hlavních postav.

Muž s klapkou oznámí „95422/1 poprvé“ a po klapnutí místnost rázem ztichne. „Akce!“ Pacientka marně žádá odstranění tetování se jménem bývalého partnera, a jakmile ji primář trochu neuctivě vyprovodí, zase spustí: „Aleno, vy jste úplně mimo!“

Tentokrát vypadnou slova Michale Badinkové, ale nevadí, scéna se bude ještě několikrát opakovat. Teprve napočtvrté je režisér spokojený a z chodby, kde dění sleduje na monitoru, se ozve: „Stop! Obraz hotov. Děkuji,“ což je zároveň povel k tomu, aby se celý podnik přesunul o kousek dál do jiné místnosti, kterou rekvizitáři mezitím přestavěli na jednotku intenzivní péče.

Podle rozpisu má dnešní poslední scéna neboli obraz skončit v 17.40. Ale v šest ráno se pokračuje.

„Natáčecí plány se připravují s ohledem na jiné pracovní závazky herců. Začíná se brzy, protože večer mají herci často představení v divadle. O víkendech a svátcích se točí skoro vždy, využívá se každého dne, kdy jsou herci i štáb k dispozici,“ říká mediální koordinátorka z Novy Kateřina Kotalová a dodává, že do ateliérů v pražské Hostivaři se herci dopravují buď sami, nebo využívají svoz z nejbližší stanice metra.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Braňo Holiček začínal v roli lékaře, teď své kolegy režíruje.

Natáčení se dělí na patnáctidenní cykly, které řídí vždy jeden ze čtyř režisérů. „Do každého cyklu jsou vložené dva, někdy tři dny volna, ale na víkendy se moc nehraje. Točíme vlastně celý měsíc, protože zbylé dva týdny děláme exteriérové scény a především stříháme už natočený materiál,“ popisuje čtyřiatřicetiletý Braňo Holiček, jenž fenomén Ordinace poznal nejdřív jako herec.

Do povědomí diváků se zapsal coby lékař-padouch Tomáš Zajíc, teď své kolegy v bílých pláštích naopak režíruje. Jak přijali, že přešel na druhý břeh? „Dobře,“ myslí si, „protože když jsem začal Ordinaci točit, měl jsem za sebou 12letou praxi s divadelní režií, takže s mnohými z nich jsem se už potkal.“

Lékaři jako svatí na orloji

Fluktuace herců v rolích lékařů a sester je ve fiktivní kamenické nemocnici obrovská a ty věčné výměny primářů, odchody, příchody a koneckonců i úmrtí personálu by ve skutečném špitále působily podivně.

„Je to seriál, netočíme dokument o nemocnici, takže příběhy ani reálné být nemůžou,“ podotýká producentka Simona Matásková. „Vždy si ale rádi vypůjčíme nějakou aktuální kauzu nebo trendy v medicíně a baví nás zapracovávat je do děje. Třeba epidemii spalniček nebo domácí porody.“

Těší ji, když nové herecké posily, které mají obavu z toho, jestli na place dlouhodobého seriálu všechno funguje, rychle zapadnou do kolektivu. „Kdyby to nefungovalo, seriál by nemohl tak dlouho běžet,“ věří.

Herců, kteří jsou v Ordinaci od začátku, už zůstalo jen několik. Petr Rychlý, jeho seriálový syn Ladislav Ondřej nebo barmanka v podání Ivany Jirešové se však v ději vyskytují jen sporadicky. O rok kratší dobu „slouží“ Zlata Adamovská, ve třetí sérii se přidali Radim Fiala či Vlastimil Zavřel. Za zmínku stojí, že původní gynekologická ordinace v růžové zahradě, která dala seriálu jméno, se v něm už vůbec nevyskytuje.

Lenka Termerová se v roli matky Martina Zounara alias doktora Švarce přidala teprve letos v září. „Už mě kvůli tomu zastavují lidi na ulici,“ přiznává, jak rychle poznala sílu seriálového fenoménu. Zkušenosti s rychle nabytou popularitou však má už z minulosti. „Rodinná pouta jsem točila šest nebo sedm let, Doktory z Počátků asi 2,5 roku,“ připomíná.

Michaela Badinková: Dělat radost a radovat se, to je pro mě nejdůležitější v životě

Styl

„Vždycky zvažuju, jestli se do něčeho podobného pustit, ale na druhou stranu vím, že divácká přízeň přichází ve vlnách. Když nějakou dobu lidem vstupujete do obýváku, získají dojem, že jste jejich, ale jakmile na půl roku nebo rok zmizíte, jsou ‚nevěrní‘ a zapomenou. Seriálů jsem dělala hodně a je pravda, že je dobré si mezi ně vložit něco jiného, třeba divadlo. Je to ozdravné,“ míní herečka, jejíž manžel Moris Ordinaci několik let režíroval a syn Filip stříhal.

Pro všechny Heluš

Martina Randová už svůj poslední dnešní obraz dotočila a ještě v županu, jak si scénář žádal, usedá k rozhovoru v zákulisí. Coby Heluš Švarcová se k seriálu připojila před pěti lety a společně s Martinem Zounarem utvořila vděčnou komickou dvojici. Do té doby téměř výhradně divadelní herečka nezapomene na první telefonát z produkce.

„Volali, že si mě vybrali, a já na to: To je skvělý, můžete mi říct, kdy je casting? A oni: My vás chceme rovnou! Stejně jsem si myslela, že to bude jen na pár měsíců.“

Foto: Jan Handrejch, Právo

Scénář kontrolují zleva Zdeněk Godla, Lenka Termerová a Martin Zounar.

Svěří se, že nejen cizí lidé, ale dokonce i její blízcí ji začali oslovovat Heluš. „A vůbec mi to nevadí. Budu ráda, když mi budou říkat i mým pravým jménem, ale nemám důvod se za roli stydět. Udělala pro mě spoustu dobrého.“

Reakce z okolí má podle svých slov jen pozitivní. „Víte, co lidi často říkají? Že bez Heluš a jejího manžela by Ordinace nebyla to pravé,“ říká osmačtyřicetiletá herečka a s omluvou, že je tu od šesti ráno a večer ji čeká představení, mizí v šatně.

Přestože se na výrobě seriálu podílí kolem 230 lidí včetně herců v hlavních i vedlejších rolích, vzniká v ateliérech, které bych rozhodně neoznačil za obrovské. Chodby seriálové nemocnice jsou plné dveří, které často nikam nevedou, a těch pár nemocničních pokojů se několikrát denně mění na jiné, pakliže se náležitě zpřehází nábytek a převléknou postele.

„Řídit popelářské auto je super“, říká herec Zdeněk Godla

Komerční články

Ve druhém ateliéru naproti „nemocnici“ jsou kulisy bytů některých hlavních hrdinů, ve spojovací chodbě mezi nimi pak zázemí herců a štábu a taky seriálová kantýna. Ta kupodivu slouží svému skutečnému účelu.

Chlebíček, zákusek nebo točenou malinovku si tady štáb nebo návštěvy zvenčí můžou poručit doopravdy, jen ty kytice ve vázách jsou umělé, kdo by je taky na natáčení kupoval…

„Bethányová se rozpovídá o své minulosti, Táňa jí říká, že by se pokusili Nikolasovi srovnat hrudník.“ Čtu stručný nástin děje následující scény, jak je popsaná v natáčecím plánu, detailně rozepsaném na minuty. Obsahuje i seznam všech postav a rekvizit, které se mají objevit na place.

Nyní bude potřeba mimo jiné monitor životních funkcí, kyslíková maska, cévka, sáček na moč, infuze nebo desky s chorobopisem.

„Nesmí se stát, že by něco chybělo. A když, jsme natolik šikovní, že si s tím poradíme,“ nepochybuje rekvizitář Roman Zikan, jenž na seriálu pracuje už třináct let. Každý předmět se po natáčení pečlivě zaskladní, aby po něm příště mohli zase sáhnout, podle rekvizitáře klidně za půl roku. Tým šesti lidí, do něhož patří, se během let skvěle sehrál, a pokud je tlačí čas, jsou schopní během deseti minut vyrobit z „jipky“ třeba pokoj na dětském oddělení.

Simona Krainová: Do každého vztahu je nutné neustále investovat a hýčkat si ho

Styl

Prasečí kůže i srdce

Ať už patříte mezi věrné příznivce Ordinace, nebo si o takovém typu pořadů myslíte své, musí se nechat, že lékařské prostředí kopíruje nečekaně věrně. Na improvizovaném operačním sále visí zakrvácené pleny a sáčky s umělou krví.

„Používají se dva druhy. Jedna je hutnější, vhodná pro scény operací nebo záběry na orgány. Druhou se špiní oblečení a na rozdíl od té první jde vyprat,“ říká zástupkyně PR oddělení Novy Kateřina Kotalová.

„Nechceme, aby to vypadalo jen jako,“ přidává se producentka Simona Matásková. „Skuteční lékaři jsou s námi pořád, začíná to už diagnózami, které společně probíráme. Když se točí operace, radí, jak se k ní postavit, jak držet nástroje, rozmístit přístroje. Bavíme se i o tom, kolik vozů by k případu vyjelo, kolik doktorů z nich vyskákalo. Každá maličkost je prokonzultovaná,“ ubezpečuje.

Skuteční lékaři z pražské Fakultní nemocnice v Motole dohlížejí i na to, že jejich „kolegové“ na obrazovce nevypouštějí z úst nějaké medicínské nesmysly.

Kateřina Kotalová ještě přidá pár perliček: „Ruce, které vidíte v detailním záběrů při operacích, někdy patří skutečným lékařům. Ale ne vždy, třeba Jan Čenský se naučil velmi dobře zašívat rány a je v tom skutečný mistr.“ Samozřejmě se neřeže ani nešije do lidské kůže, nýbrž do prasečí.

„Podle lékařů se nejvíc podobá lidské, ale je silnější, takže vyžaduje větší sílu. Používáme také vinné klobásy jako střeva nebo prasečí srdce namísto lidského,“ dodává.

Divák na scéně

Leckdo by mohl říct, že Ordinace v růžové zahradě je pořád stejná, ale kdo někdy zahlédne neustále běžící reprízy epizod starých víc než deset let, musí si všimnout, že vypadají jinak. Čím to?

„Hlavně vývojem technologií,“ domnívá se režisér Braňo Holiček. „Dříve se ještě nevysílalo v HD, zvýšilo se rozlišení kamer, svícení scény se posunulo od studiového k mnohem reálnějšímu. Dneska umíme navodit větší variabilitu teplot, třeba teplý letní den nebo příjemné měkké světlo z oken. Taky možnosti postprodukce jsou velké.“

Foto: Jan Handrejch, Právo

Dneska je v ordinaci nával. Početný štáb chystá následující scénu.

Další změny divák možná zaregistruje od ledna. Ordinace totiž přechází na „filmovější“ snímání na dvě kamery místo tří, což sice matematicky vypadá jako krok zpět, ale Braňo Holiček vysvětluje:

„Doteď se Ordinace točila jako klasická televizní inscenace, herce jsme museli rozestavět jako na jevišti a proti nim postavit kamery. Odteď se budou moct pohybovat mnohem svobodněji a my naopak s kamerou půjdeme za nimi.“

Producentka Simona Matásková doplňuje: „Můžeme být u herců zblízka, zachytit jejich emoce. Aniž si toho divák možná všimne, ocitne se najednou uprostřed dění.“

Tvůrci slibují také mnohem víc venkovních scén, hned v prvním lednovém díle například velký výbuch plynu a s ním spojenou záchrannou akci. Taková vylepšení jsou prý potřeba. „Nechceme zamrznout, diváci si to zaslouží,“ říká Simona Matásková za celý štáb.

Reklama

Související témata:

Související články

Církevní škola, jak ji neznáme

Starobylé prostory křižovnického kláštera v Praze a u vchodu cedule s nápisem Dívčí katolická střední škola. Pocit, že jsme se v čase právě přenesli do...

Tajemná cesta darované krve

Na první pohled to tady vypadá jako v kavárně. Na barovém pultu jsou naskládané tácy s občerstvením, stačí jen přidat ohřáté párky. K tomu teplý nebo studený...

Výběr článků

Načítám