Eliška Tomková tvoří módu pro ženy, které vědí, co chtějí

Za visačkou s tímto označením se již léta skrývá Eliška Tomková, která tvoří ve Velkých Pavlovicích. Její modely podtrhující osobnost nositelky na první pohled prozradí léta poctivé práce. Začínala totiž, jak se říká, od píky.

Krátce po absolvování gymnázia se vdala, narodily se jí dvě dcery, jež se záhy staly nejlépe oblékanými dětičkami široko daleko. Holčičky chodily jako ze žurnálu.

Po mateřské jejich máma rok působila v regionálním rádiu, odkud odešla, protože jí chyběla tvůrčí tvorba. Na pracovním úřadě si po čtrnácti dnech zkusila říct o dotaci pro začínající podnikatele.

„Smáli se, že takovou drzost ještě neviděli,“ vypráví Eliška. Přesto jí přiklepli 15 000 korun.

Doma v jedné místnosti se pustila do šití. Klientela se postupně rozšiřovala. Začala dělat módní přehlídky ve Velkých Pavlovicích, na tu první všechny modely navrhla a ušila, sama ji i produkovala. „Nechápu, jak jsem to mohla zvládnout, přišlo se podívat 400 lidí. Tehdy samozřejmě byla profesionalita někde jinde, předváděly mi moje kamarádky.“

Posléze si mohla dovolit krejčovou, časem se stěhovala do prostor v budově Vinium Velké Pavlovice, které jí firma pronajala a kde je dodnes. V současnosti z šedesáti procent tvoří oděvy na zakázku.

„Navrhuji pro ženy, které vědí, co chtějí i v životě. Hodně se u mě oblékají manažerky a zákaznice, u nichž je oděv důležitou součástí života. Tvoříme pro ty, které mají rády krásné věci a budují si osobitý styl.“

Soustřeďuje se především na elegantní byznys módu, ale klidně připravila třeba kolekci teplákových souprav. Vyznává krédo rozmanitosti, aby mohla obléci ženu do práce, pro sváteční příležitost nebo na tenis.

Kromě salonu v Pavlovicích a v Brně, které fungují i jako butiky, jezdí pravidelně do Prahy, kde se na objednávku věnuje zákaznicím. Zajímalo mě, jaký je rozdíl mezi klientelou z menšího místa a tou z hlavního města. „U nás doma jsem pro ně ta Eliška, která šije,“ říká se smíchem.

„Kdežto v Praze dokážou ženy ocenit tu nadhodnotu, že přijdou k někomu, kdo se jim věnuje. Obecně netouží jen po tom, abych je oblékla, ale chtějí být hýčkané, často se ptají: Co říkáte, Eliško, můžu to mít?“ vysvětluje módní návrhářka, proč s chutí přehodíme odpovědnost na profesionálku, která poradí, co nám sluší, pomůže vybrat vhodný typ oblečení i látku...

Frčí hedvábí, vlna, kvalitní přírodní bavlna, ovšem ne každý oděv může být z těchto materiálů ušitý, proto doporučuje i polyesterové a viskózové látky, nemačkavé úplety. Mnohé klientky po nich sáhnou raději.

„Hlavním krédem podzimní kolekce je nejen hřejivost, ale i měkkost podtržená jemnými barvami. Pěkně mladistvě vypadá růžová, smetanová, béžová, bílá. Měly bychom mít pocit, že se do oblečení můžeme zabalit, přitom však udrží formu. Snažíme se, aby naše kousky působily sice ležérně, ale zachovaly linii oděvu takovou, jakou jste si ráno oblékla. Hlavně se snažím respektovat klientku a její osobnost.“