Známý je případ mladičké dívky z Blízkého východu, který kritizovala také organizace Amnesty International. Ta vyprávěla, jak rodiče z důvodu cti krutě zasáhli proti svým dvěma dcerám. Tu mladší nechali zabít proto, že flirtovala po telefonu s chlapcem. Rozsudek byl vyřčen během několika minut. Úkol připadl bratrovi, který ji s největším klidem uškrtil šňůrou od telefonu.

Nějaký čas poté se starší dcera zamilovala do mladíka, kterého vídala vcházet do protějšího domu. Jednou k ní přistoupil a nabídl jí sňatek. Dívka mu uvěřila. Jakmile ale otěhotněla, mladík zmizel. Rodina se znovu sešla a rozhodla o rozsudku smrti. Tentokrát úkol připadl na švagra.

Rodiče odjeli a švagr šel za dívkou. Nejprve se jí zcela lhostejně zeptal, jak se má, a pak ji náhle srazil, polil kanystrem benzinu a zapálil. Dívka vyběhla na ulici, klesla na zem a volala o pomoc. Nikdo jí ale nepomohl. Když ji převezli na místní stanici první pomoci, odmítli ji tam ošetřit. Náhodou tam ale byl francouzský lékař, který ji převezl do jiné nemocnice. Po letech léčby se mladá žena uzdravila, ale zůstala navždy zohavena. Přestálé utrpení ji přimělo napsat knihu, která obletěla svět. Odhalila tak nelegální praxi, kterou úřady tolerují, ale která zůstává skryta.

Z jejího případu se lidé dozvěděli o dalších tisícovkách žen, zavražděných a pohřbených v zahradách u domů, podobně jako jistá pákistánská dívka, která se chtěla provdat za Itala.

Utlačování žen tolerovala i křesťanská společnost

Tělesné tresty a utlačování žen, jež hřešily, tolerovala, a dokonce povzbuzovala i křesťanská společnost, a to ještě před několika stoletími. Někde tomu tak bylo dokonce před několika desetiletími. Takový je třeba případ dívky z italského kraje Apulie, kterou její bratři upálili zaživa, protože se nepodrobila jejich vůli.

Zaostalé společnosti vykazují zjevně více nesnášenlivosti vůči svobodě žen, ale dodejme, že i vyspělé společnosti si zachovávají ve zvycích, a často i v zákonech jiné formy netolerance a diskriminace, které sice nevedou ke zločinu, ale připravují ženy o jejich samostatnost a osobnost.

Dlouhá cesta k demokracii začíná respektem k ženám

Využívat však takových případů k tomu, abychom se znovu pouštěli do cizinců a muslimů, je nespravedlivé a chybné, píše Corriere della Sera. Příběh pákistánské dívky, která chtěla žít jako Italka, by měl sloužit jako povzbudivý příklad snahy o integraci, dodává.

Mnohé ženy kráčejí dál těžkou cestou emancipace a okolí jim pomáhá. Dlouhá cesta k demokracii začíná právě respektem k ženám a jejich samostatnosti. Celá islámská otázka by se pravděpodobně ubírala jinou cestou, kdyby se ženy mohly zviditelnit a chopit slova, podotýká italský list.