Ještě se nabízí druhá varianta – vdát se a nosit jméno manžela. „A víte, že to není vůbec špatný nápad? Tím by se vše snadno vyřešilo. Ale mám svoje příjmení ráda, myslím, že jsou mnohem komplikovanější jména. Zvykla jsem si říkat Kosková bez ,t‘. A stejně mi na první diplom z dětství napsali Kostková,“ směje se rodačka z Brna.

Ve znamení Štíra

Při pohledu na Petřino datum narození jsem si nakreslila její numerologickou mřížku. A to se o tuhle oblast zajímám jen ze zvědavosti. Na svět přišla 1. 11. 1991, má tedy pět jedniček, dvě devítky, dále pětku, dvojku a trojku a propojené dvě linie.

Takže přede mnou sedí generálka zaměřená na výkon? Na to, co znamená propojení jedničky, dvojky a trojky, si už nevzpomínám. Možná všestranný talent, jak se ukáže dále.

„Pokud je hodně jedniček, dvojí se, mají prý jiný význam. Každopádně je údajně dobré, když je mřížka co nejvíc pokrytá čísly, já mám jen jedničky a devítky. A ještě jsem se narodila v jedenáct večer. Moje maminka spěchala, abych se nenarodila na Dušičky, nakonec jsme to stihly. Ale i tak jsem ve znamení Štíra s ascendentem Lva.

No, možná generálka zaměřená na kariéru asi v určitém směru jsem, nikdy nebývám spokojená, prostě maximalistka, ale zda za to může opravdu mé znamení nebo geny, těžko říct,“ zamýšlí se štíhlá tmavovláska, která po absolvování DAMU zůstala v Praze, kde ji můžete vidět na jevišti řady divadel.

Aktuálně měla začátkem června premiéru v muzikálu Starci na chmelu na letní scéně Vyšehrad a na podzim začne zkoušet muzikál Saxana ve Studiu DVA v režii Šimona Cabana. S ním v poslední době hodně spolupracuje. V divadlech stále víc potřebují všestranný typ, který umí nejen hrát, ale také zpívá a tančí. V tom je Petra dobrá.

Z disco dance do muzikálů

„Od dětství jsem dělala balet a závodně tančila disco dance, street dance a hip hop. Tanec byl můj život. Nic jiného mě nezajímalo. Trávila jsem jím veškerý svůj volný čas a na soutěžích mě podporovala celá rodina. Musím říct, že mě ten dril naučil spoustu věcí, které teď mohu využívat v praxi na divadle, a jsem za to moc vděčná. Myslím, že jakýkoli aktivní sport je pro dítě dobrý. Také jsem dvanáct let hrála na klavír. Umím noty, ale s improvizací bych asi měla potíže,“ přiznává Petra.

Zpívat se naučila na konzervatoři v Brně a na DAMU ji to chytlo naplno. Dnes ji z devadesáti procent živí muzikály a hudební projekty, i když vystudovala alternativní a loutkovou katedru.

„Zpěv vnímám jako formu terapie a hudba je pro mě velice důležitá. V budoucnu bych se ale ráda více uplatnila v činohře. Stála jsem už i před kamerou, ale byly to jen malé role, na tu velkou filmovou se zatím jen těším,“ říká Petra.

S Janem Tenkrátem v muzikálu Srdcový král v Divadle Kalich si užívá hlavně rokenrol

S Janem Tenkrátem v muzikálu Srdcový král v Divadle Kalich si užívá hlavně rokenrol.

FOTO: Richard Kocourek

Mihla se v seriálech Ordinace v růžové zahradě, Přístav II a Profesor T., má zkušenosti z dabingu a rozhlasu. Je pouhé čtyři roky po škole, ale už prošla osmi divadly a jednadvaceti představeními. Teď touží po větším prostoru. A protože si Petru oblíbil Šimon Caban a Ondřej Sokol jí dal příležitost v Činoherním klubu, její uplatnění vypadá nadějně.

„Za spolupráci nejen s nimi jsem samozřejmě velmi ráda. Pro herečku je velké štěstí pracovat s dobrým režisérem na dobré hře, zajímavé roli. Ten pocit jsem zažila například i s Jiřím Havelkou při inscenaci Experiment myší ráj na Nové scéně v Národním divadle a moc ráda na to vzpomínám. Stejně jako na hodiny herectví s Miroslavem Krobotem nebo Petrou Tejnorovou na DAMU.“

Aby těch aktivit nebylo málo, jezdí ještě na koncerty s Bárou Polákovou a je také součástí projektu Zkoleduj se.

„U Báry zpívám vokály. Ona má úžasné nápady, skvělou kapelu a skvělého kapelníka Davida Hlaváče. Moc mě to s nimi baví. A Zkoleduj se je zase náš srdcový charitativní projekt, který vymyslel Petr Vaněk. V době adventu pořádáme koncerty a vybíráme na sociální služby v dětských domovech, domovech seniorů nebo v chráněných dílnách. Navštěvujeme také školy. Snažíme se zapojit do zpěvu všechny posluchače.“

Mimochodem, na internetu je vidět, jak na seskupení Zkoleduj se reagují žáci základních škol. A při představování zpěvaček, tedy i Petry Koskové, se vloudila známá chybička – v titulku si přečtete její jméno s „t“.

Cesty domů

Petřina rodina zůstala v Brně. „Já momentálně bydlím v pražském Karlíně, jsem tam spokojená. Prahu miluju a žije se mi tady moc hezky. Domů jsem se nevrátila hlavně kvůli práci, kterou jsem měla již během studia, a také kvůli přátelům, které jsem za tu dobu v Praze našla. Do Brna ale ráda jezdím.“

Nejraději relaxuje v přírodě, ta ji dobíjí. Takhle tráví svůj volný čas už od mládí, miluje hory a lesy. Ale svá oblíbená místa si našla i za Prahou. Třeba Vyžlovku nebo Slapy a okolí.

Když je v Brně, toulá se často kolem brněnské přehrady. A několik let se věnuje józe, kterou začala cvičit aktivně kvůli potížím se zády.

V představení Sopranistky v Činoherním klubu, kde hraje studentku církevní školy, zpívá, tančí a holduje vulgaritám.

V představení Sopranistky v Činoherním klubu, kde hraje studentku církevní školy, zpívá, tančí a holduje vulgaritám.

FOTO: Pavel Nesvadba

„Jednou se mi na zkoušce v divadle stala nepříjemná věc – spadla mi na hlavu a záda kulisa. Měla jsem pak dlouho bolesti a pomohla mi až terapeutka Radka Svobodová a její akupunktura. Později i zmiňovaná jóga. Bolesti zmizely, ale cvičení jógy se stalo součástí mého života.

Chtěla bych se jí v budoucnu věnovat mnohem víc. Třeba odjet do zahraničí a udělat si nějaký kurz, abych mohla jógu buď sama vyučovat, nebo abych se v ní zdokonalila. V Praze chodím třeba do Jógovny v Jindřišské ulici. Asi to tak všechno mělo být, aby se mi v hlavě rozsvítilo,“ směje se Petra.

Velké plány

Letošní prázdniny by ráda konečně strávila jinak než pracovně. „V sezoně nemám moc času na odpočinek a posledních pár let jsem i léto trávila převážně ve zkušebnách divadel. Takže bych ráda toto léto využila na cestování po Evropě a odpočinek. Kam přesně se vydám, ještě nevím, ale už teď se moc těším.“

Když se jí zeptám na další plány, je mi jasné, že opravdu není žádná troškařka. Chtěla bych si jednou zahrát v dobovém filmu, také malovat jako kdysi v dětství, věnovat se pořádně józe a samozřejmě divadlu, chtěla bych si najít nějaký zajímavý text a udělat s někým představení.

„Jsem spíš typ na vážnější věci, nehrnu se do bláznivých experimentů a víc než v komedii se cítím na dramata. To jsem pochopila už na škole. I když kdo ví, třeba nakonec komedie bude větší zábava. Ráda bych se také doučila italštinu a angličtinu. A časem měla děti a spokojenou rodinu. Ale tohle se špatně plánuje. Až to přijde, tak to přijde.“