Co znamená ten podivný název Šeptej Nahá Stín?

Jde o překlad, v originálu zní titul Whisper Naked Shadow. Myslím, že je celkem výstižný. Každé to slovo je třeba vnímat odděleně, pojmenovává jednu ze tří postav, kamarádů, kteří spolu bydlí na pražských Vinohradech.

Já představuju prvoplánovou krasavici Sofii, která má ráda společnost, draze se obléká a chce být vždy středem pozornosti. Moje přátele hrají Radek Banga a Andrea Hodíková. Jistého dne se probudíme a začneme mít nadpřirozené schopnosti. Na mně mizí oblečení, respektive já se obléknu a své šaty normálně vidím, ale ostatní ne, pro okolí jsem nahá.

Radkova postava zase začne mluvit tak nahlas, že létají židle a téměř praskají bubínky. Andrea má pro změnu stínového démona. Je to mystery komedie, takže zažíváme spoustu šokujících i humorných situací.

Od března poběží prvních šest dílů paralelně v USA i v Česku na televizi Obbod. A druhá řada se chystá k natáčení. Zatím ale nevíme, jak to s námi dopadne. Režisérka Nora K. (celým jménem Kurzová – pozn. red.), což je Češka žijící v New Yorku, nám to záměrně neřekla, aby nás neovlivnila.

Jak jste se dostala do hledáčku americko české produkce?

Zahlédla jsem na internetu atraktivní inzerát na konkurz. Napadlo mě, že určitě přijde spousta lidí, a nejdřív se mi do toho moc nechtělo. Informace zněla: natočte a pošlete video, jak vás škrtí démon.

Můj tehdejší přítel mě nutil, že tu scénku se mnou natočí. Škrtil mě skutečně velmi zdařile – a za měsíc jsme se, možná i s přispěním té situace, rozešli. Od produkce mi naopak za nějaký čas přišla odpověď, že mě berou, ale do jiné – hlavní role. Pak ještě hledali představitele dalších postav, celkově trval konkurz rok a půl.

Neodradilo vás, že máte hrát nahá?

Ocenila jsem, že Nora hned na začátku vyložila karty, co mě čeká, a zároveň mě ujistila, že to nebude vulgární ani erotické. Praly se ve mně protichůdné pocity, strach, že půjdu doslova s kůží na trh.

Jsem dost stydlivá a citlivá povaha a v životě bych nešla ani na nudapláž! Nakonec jsem Noře i jejímu štábu uvěřila, mají stovky minut materiálu, který kdyby se objevil celý na internetu, nikdy ho už neodpářu. A vím, že lidi jsou schopní napsat i velmi zlé reakce.

První scéna byla strašná, jakmile jsem sundala župan, skoro jsem se zhroutila. Produkční mě zachránil skleničkou martini, pomohla mi oprostit se od té kuriózní situace.

Přitom ve výsledku není skoro nic vidět, přes prsa mám ruce a dole průhledné kalhotky, které se pak ve fotoshopu vymazaly. Takže jsem de facto nahá nebyla. A lidi ze štábu už takových holek viděli spoustu, šlo prostě o práci.

Kostymérka u vás ušetřila za oblečení.

Je to půl na půl. Každý díl začíná dějem před tím, než se „to“ stalo, a pokračuje aktuální současností. Takže jsem si užila i krásné šaty.

Asi takové zvláštní postavy přitahuji – v divadle NEKROteatro hrajeme komedii Čekání na Mickey Rourka, kde se z šik kostýmu postupně svléknu do plavek. Stálou scénu máme v pražském Rock Café na Národní třídě a jezdíme po klubech a divadlech po republice.

Americko-český sitcom Šeptej Nahá Stín si oblíbí zejména mladší diváci.

Americko-český sitcom Šeptej Nahá Stín si oblíbí zejména mladší diváci.

FOTO: archiv Anny Schollerové

Naše hra ukazuje, jak to chodí v hereckém světě: na castingu čekají dva adepti na svůj výstup a já představuju asistentku režiséra. Zpočátku mají všichni určitou masku, já jsem ta dokonalá, perfektní… Postupně přetvářka mizí a ve výsledku je vše úplně jinak.

Je to poměrně skladná hra, rekvizity vozíme v jedné tašce. Trochu punk, ale viděl ji i můj osmaosmdesátiletý děda a líbila se mu, i když možná pár věcí nepochopil.

Co vůbec říká vaší herecké kariéře rodina?

Jsem z umělecky založené rodiny, maminka je malířka a otec rozhlasový režisér, takže mi rozumí a mají velké pochopení. Maminka je moje největší fanynka. V jednom dílu Naked dokonce hrála mou matku.

Samozřejmě jsem jí musela všechno vysvětlit a představit paní režisérku. Řekla, že jsem už dospělá a schopná sama vyhodnotit, co je pro mě dobré. Hlavně ať nedělám nic, co by mi bylo nepříjemné, a nenechám se do ničeho nutit. Větší problém asi bude s babičkou, je ze staré školy. Ale kdyžtak jí na chvíli sundám brýle!

Američanům odhalené scény nevadily? Myslela jsem, že film, kde se herečka producíruje nahá, je v současnosti tabu!?

Kupodivu ne. Filmový materiál stříhali američtí střihači, a když srovnám jejich a český trailer, zdá se mi ten jejich daleko odvázanější. Takže nemám strach ani o osud celého seriálu, jakmile je hotový a schválený, neměly by už nastat žádné potíže.

Výhrady se objevily paradoxně pouze tady, od českého zastoupení Facebooku. Jsem moc zvědavá na premiéru v New Yorku, kam se právě chystám. Bude to moje první návštěva USA. Těším se i bojím. Vlastně raději netěším, mám zkušenost, že když se na něco moc těším, často to nevyjde.

Chtěla jste být herečkou už jako malá holka v Blatné?

Ani ne. I když jsem měla tendenci vymýšlet různá představení, převleky, ukazovat se, předvádět, vytvářet si vlastní svět. Mezi první diváky patřila vedle členů rodiny i paní pošťačka. Ale víc mě přitahovala muzika.

Učitelka ze školky našim radila, aby mě přihlásili do hudebky. Nevím, proč to neudělali, a tak jsem tam v šesti letech vyrazila sama – s představou, že budu hrát na kytaru jako sestřenice. Našla jsem ředitelnu, zaklepala, ředitel po úvodním šoku zjistil, čí jsem, a zavolal moji babičku, s níž se znal. Na základě nějaké zkoušky mě zapsali hned o tři ročníky výš – a tím začalo mé soužití s hudbou, které pokračovalo na Pražské konzervatoři.

Život na internátu urychlil moji samostatnost, ale stejně jsem neměla jasno, co dál. Zjistila jsem, že samotná hudba není přesně to, co chci v životě dělat. Potřebovala jsem něco akčnějšího. Bylo mi osmnáct a za každou cenu jsem toužila zůstat v Praze.

Pronajala jsem si tedy miniaturní byt a první dva roky tápala, oťukávala terén i své možnosti. V Googlu jsem si našla castingové agentury a začala navazovat kontakty, obcházet herecké konkurzy.

O dalším studiu jste neuvažovala? A jak jste se živila?

Objevila jsem inzerát, že návrhářka Klára Nademlýnská hledá asistentku, a zůstala jsem u ní skoro čtyři roky. Díky tomu jsem poznala spoustu zajímavých lidí, ocitla se na řadě akcí, které pootvíraly další dveře, utáhla běžné výdaje a mohla chodit na ty konkurzy. Byly jich desítky, snad stovky.

A přesně ve chvíli, kdy jsem zvažovala zkoušky na DAMU, se mi podařilo získat zakázku v jedné rozjíždějící se televizi. Obsadili mě do hlavního spotu, který se často vysílal. Tam si mě všimli z televize Nova – a dostala jsem nabídku hrát v seriálu Ulice. Což byl spouštěč všeho. I v menší roli spolužačky hlavní hrdinky jsem byla celkem vidět a postupně přicházely další nabídky.

S bratrem, který je vedle gentlemanského dědečka prototyp muže, jací se Anně líbí...

S bratrem, který je vedle gentlemanského dědečka prototyp muže, jací se Anně líbí...

FOTO: archiv Anny Schollerové

Na jednom konkurzu jste prý měla představovat desetník u topení – jak to vypadalo?

Šlo o roličku v jakési reklamě a bylo to fakt hrozné. Nevybíravě mě nutili do podivné improvizace, přišlo mi to až na hranici ponížení. I konkurz má své limity. Tenkrát jsem se rozbrečela a odešla. Takže dodnes nevím, jak by měl správně desetník u topení vypadat.

Jindy jsem dostala úkol vyjádřit vůni jarní louky, jednalo se o reklamu na antiperspirant. Kráčela jsem rozkvetlou loukou, najednou se objevil zpocený muž a já mu měla nenápadně nabídnout ten výrobek. Ale neuspěla jsem, asi jsem nevyloudila patřičně okouzlující úsměv. Zato vyšly jiné reklamy: na různé drinky, banky…

To byl jistě balzám na pocuchané sebevědomí.

Určitě. Bývala jsem odjakživa zakomplexovaná, nesnášela jsem na sobě úplně všechno. Začalo to v dětství mým jménem Anna, přímo jsem ho nenáviděla. Okolo byly samé Terezy a Nikoly. Trápily mě i pihy, které v dospělosti bohužel zmizely. Co bych za ně dnes dala!

Zcela naivně jsem toužila být opálená blondýna ve stylu Britney Spearsové… Zlomilo se to až před dvacítkou, právě s prvními úspěchy v profesi. Musela jsem sama dojít k tomu, že mám určitou hodnotu a můžu se mít ráda.

Což obvykle souvisí i s partnerskými vztahy, s láskou…

Právě. Partnerské krize se mě vždycky dotýkaly ještě víc než pracovní. Když jsem měla přítele, který mě moc nepodporoval, cítila jsem, že se propadám. Nebo když se mnou dokonce potřeboval soupeřit!

Nejvíc se mě dotkly dva rozchody – první skoro po třech letech přišel z mé strany. Druhým mě zaskočil zmíněný partner „škrtič“. Ale čím jsem starší, dokážu tyhle stavy lépe zvládat.

Asi bych nechtěla chodit s hercem, zároveň potřebuju někoho, kdo bude chápat, že stejně jako paní za přepážkou vyplní složenku, já se podle scénáře objímám s kolegou. Není to snadné vstřebat. Dřív jsem šla ze vztahu do vztahu, momentálně jsem ve fázi, že nikoho nehledám.

Single život vám vyhovuje?

Zatím ano. Vybudovala jsem si konečně přiměřenou sebedůvěru, objevila i pár dobrých vlastností. Třeba že mám docela pevnou vůli a vytrvalost, dovedu být průbojná. Už nechci být jako ostatní, splynout s davem, střídat kluky, být drsná. Pochopila jsem, že moje osobitost je v něčem jiném, že když budu k lidem milá a vstřícná, nijak se nediskredituji. Nepomlouvám ani nejdu přes mrtvoly.

Seriál První republika znamenal pro mladou herečku další krůček vpřed.

Seriál První republika znamenal pro mladou herečku další krůček vpřed.

FOTO: archiv ČT

A nebojím se riskovat. Naposledy jsem riskla přede dvěma lety odchod na volnou nohu. Může se stát, že jeden měsíc máte slušné peníze a druhý nevíte, z čeho zaplatíte byt. Řada lidí v okolí to neustála a spadla na úplné dno. I mně se risk kolikrát nevyplatil, ale ve výsledku jsem většinou získala něco dobrého.

Třeba když jsem začala s posledním partnerem velmi brzy bydlet. Nejít do toho, mohli jsme se plácat roky ve vztahu bez budoucnosti. Přišla bych tak o víc, minimálně o čas.

K čemu ušetřený čas využíváte nebo byste chtěla využít?

Prožívám hezké poznávací období, zjišťuji, jaké knížky, filmy, muzika se mi opravdu líbí. Taky jsem se zapálila pro cestování. A miluju sporty zvyšující adrenalin – lezení po skalách nebo skákání na trampolínách… Jóga by ke mně neseděla, zato mě fascinuje surfování.

Asi by mě bavilo žít chvíli jinde, ideálně v Itálii, kam mě táhne srdce, nebo v USA, kde mě láká možnost filmové práce. Ale nejraději bych si zahrála v dobrém českém filmu.