Hlavní obsah

Tomáš Baránek: Popolední spánek není lenošení, ale nezbytnost

Právo, Lenka Hloušková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Od ledna se každý den snaží po obědě pravidelně dvacet minut spát. Pomáhá mu to být svěží po zbytek dne. Vydavatel Tomáš Baránek (46) na sebe před lety upozornil knihou o tom, jak sbalit ženu. Od té doby se ale přesunul k závažnějším tématům.

Foto: Profimedia.cz

Osm hodin čistého spánku by mělo být minimum.

Článek

„Nikdy jsem se za žádného odborníka na vztahy mezi muži a ženami nepovažoval, ale Jak sbalit ženu se dodnes prodává dobře,“ říká upřímně absolvent matematické informatiky brněnské Masarykovy univerzity.

V moravské metropoli žije, má tam rodinu a spoluvlastní úspěšné nakladatelství vydávající knižní bestsellery z oblasti osobního rozvoje, podnikání a životního stylu.

Můžete mi prozradit, kdo si podobné tituly kupuje?

Ti, co hledají odpovědi, chtějí se někam posunout, získat náskok a taky věří v hodnotu vzdělávání. Jsou to lidé na škále od maturantů dumajících o tom, co udělají se životem, přes čtenáře v produktivním věku až po aktivní seniory hledající naplnění.

Tituly k vydání vybíráme tak důkladně, že jich ročně nevydáme víc než deset. Nejsme velké nakladatelství, ale naši autoři patří mezi nejlepší světové odborníky ve svém oboru.

V jakých oblastech života se chtějí Češi dovzdělávat nejčastěji?

Češi jsou podle mě nesmírně učenliví a zajímá je toho víc, než by se mohlo zdát. Zájem je o problematiku práce, vztahů, myšlení, vyjednávání, vedení týmů, podnikání, životního smyslu, emocí, vztahu k tělu a jídlu, spánku a tak dále.

Je ale pravda, že si dáváme záležet na tom, abychom našli špičkové autory či vědce a silná témata, která teprve čekají na objevení mainstreamem. Naši čtenáři jsou zvyklí na to, že je včas připravíme na blížící se horké diskuse v barech či hospodách. (Smích)

Vystudoval jste informatiku. Nezatoulal jste se daleko, když jste se stal vydavatelem?

Rozhodně ne, pocházím z rodiny knihami vysloveně postižené: máma ilustruje dětské knihy, táta miluje encyklopedie, já sám rád čtu i píšu od dětství. Kromě toho, matematika je královnou věd a moderní společnost se bez ní neobejde.

Rád šířím do světa knihy, které v drtivé většině stojí na odborných základech a opírají se řekněme o nevyvratitelná fakta. Mám rád, když i takzvaně měkké disciplíny jako psychologie jsou uchopeny co nejexaktněji, k čemuž matematika výrazně přispívá.

Patříte také k nakladatelům, kteří se jako první v Česku pustili do e-booků, tedy elektronických knih. Jak se jim po letech daří?

První e-knihu jsme vydali souběžně s papírovou novinkou již v roce 2010. Nám se tehdy ale moc nedařilo, neměli jsme co ztratit. Byly to těžké začátky. Na klaustrofobně malém českém trhu se během krátké doby objevilo více platforem, různé čtečky, formáty, což mátlo nakladatele i čtenáře.

Část nakladatelů – a my také – se kvůli pirátství rozhodla prodávat e-knihy s takzvanou tvrdou ochranou, což zase vedlo ke znepřátelení čtenářů. Dnes už jsme naštěstí jinde.

Kde?

Formáty se standardizovaly, tvrdá ochrana se už moc nepoužívá, snad i vzrostla důvěra mezi nakladateli a čtenáři. Nová generace majitelů čteček je na tom finančně o něco lépe, je ochotna za kvalitu platit a trh se kultivuje.

Mimochodem, e-knihy tvoří podle počtu kusů zhruba patnáct procent našeho celkového prodeje. Průměr českého trhu je nejvýše čtyři až pět procent. My se s těmi knihami a e-knihami prostě strašně pipláme, takže jsou hezké a spolehlivé. E-kniha je vlastně software – a víte, jak to se softwarem chodí. (Smích)

Foto: archív Tomáše Baránka

Tomáš Baránek

Kolik z celkového objemu knih ve světě se prodá v elektronické podobě?

To se liší země od země. Vezmeme-li tržby, celosvětově tvoří v roce 2018 prodeje elektronických knih zhruba čtvrtinu trhu. V Americe jsou procenta daleko vyšší, u nás naopak nižší. Nicméně po období strmého růstu dochází ke zpomalení.

Do toho přichází nový trend, audioknihy. Jejich výhodou je, že vám umožní využít čas, který byste čtení věnovat nemohli či nechtěli. Nenamáháte ani zrak. Sám jsem jim přišel na chuť.

Když si můžete vybrat mezi papírovou, elektronickou či audioknihou vy?

Volím dle situace. Mé povolání je ale samé zírání do textu, takže stále častěji volím audio. A v autě či na procházce se psem je to taky jasná volba. Zaposlouchám-li se do nějakého bestselleru, nachodím toho dvakrát víc…

Co je vlastně považováno za bestseller?

To je různé. V Česku je pomyslnou hranicí obecně zhruba deset tisíc prodaných kusů. Může to být i méně, když jde o knihu na úzké téma. My nicméně nezačínáme na nižším než třítisícovém nákladu. Do menšího objemu se nám jít nevyplatí, a kromě toho by nás mrzelo, kdyby by kniha neměla takový dopad.

Nečekejte od seberozvojové knihy za tři stovky, že vám vyřeší celý život.

Průměrná prodejnost našich knih je tak kolem šesti a půl tisíce. Zhruba dvacet našich titulů se pohybuje nad deseti tisíci. Největším hitem je Konec prokrastinace s 85 tisíci.

O čem to podle vás vypovídá?

Asi o tom, že prokrastinace, chronické odkládání, je u nás skutečný celospolečenský problém.

To za mě díky knize vyřešíte?

Za vás určitě ne, to musíte sama… Ale z knihy zjistíte, jak problém pojmenovat a uchopit. Nečekejte od seberozvojové knihy za tři stovky, že vám vyřeší celý život. Za dobrý výsledek kvalitní knihy považuju, když se vám z těch pár set stránek zahnízdí v životě jedna dvě myšlenky, které vám pak budou pomáhat žít lépe. Kdo vám za cenu večeře dá tak dobrou radu?

Před 14 lety jste napsal knihu Jak sbalit ženu. Stala se okamžitě bestsellerem. Následovala Jak sbalit ženu 2.0. Prozradíte mi, co se od té doby změnilo?

Když jsem psal jedničku, cítil jsem, že se potřebuji vypořádat s minulostí bouřliváka. Tehdy jsem také potkal současnou ženu Kateřinu, která mi dala motivaci knihu napsat a nakonec proškrtávala text.

A ona byla také tou poslední ženou, kterou jsem sbalil. A co se tedy od té doby změnilo? Stal se ze mě otec tří dětí. Dnes mě zajímá spíš rodičovství, partnerský vztah a jeho dynamika.

Připravujete nyní nějakou knihu?

Přede dvěma roky jsem na ní začal pracovat. Mám blog lifehacky.cz s různými životními triky, tipy, často zaměřenými na využití technologií. Dávám tam i věci vyzkoušené na vlastní kůži dle našich knih.

Nicméně svou knihu jsem dosud nedopsal, protože při jejím psaní jsem se sesypal. Částečně i v důsledku experimentování se svými limity. Nějak jsem zapomněl zkontrolovat záklopku a přepracoval se. Když se pro něco nadchnu, mám prostě sklon jít do krajnosti, což by vám rozhodně naše knihy nedoporučily… Každopádně jsem o tom napsal velký článek jako varování i poučení.

Je tohle dobrá vizitka nakladatele seberozvojových knih?

Nevím, ale podle mě by o podobných tématech měli mnohem častěji vyprávět právě ti, kteří za sebou mají podobné selhání či kolaps. Čerpat jen z rad těch, kteří přežili vše bez úhony, může být takříkajíc kontraproduktivní.

Prevenci kolapsu nyní řešíte tím, že jste si nasadil zvláštní pravidla pro „přežití“. Stále cvičíte denně jógu? Končíte v práci mezi 15. až 16. hodinou?

Ano, cvičím, a ještě jsem to vylepšil o jednu denní rutinu: odpolední zdřímnutí. Připravujeme k vydání knihu vědce Matthewa Walkera Proč spíme. Walker se desítky let zabývá spánkem, jeho dopadem na mozek a zdraví vůbec. Tvrdí, že osmdesát procent populace je spánkově deprivováno a že osm hodin čistého spánku je minimum.

Ano, jde o čistý spánek, do nějž se nepočítá čas před usnutím či doba, kdy jste v posteli vzhůru. Dochází k závěru, že řada civilizačních potíží včetně extrémně zvýšené nehodovosti vzniká kvůli spánkové deprivaci.

Někdo se ale cítí dobře, i když spí třeba pět hodin.

Stejně může mít problémy, jen si je nespojuje se spánkem. Může to být podrážděnost, neschopnost kreativity, demotivace, zvýšený hlad a tloustnutí, snížená imunita, nesoustředěnost, demotivace, deprese.

To, že se vám po obědě chce spát, je dáno biologickými rytmy.

Walker dokonce vyzývá klíčové mezinárodní instituce k tomu, aby řešily spánkovou politiku na institucionální úrovni. Aby například lidé v práci dostali šanci po obědě chvíli spát.

Takže spíte?

Od ledna pravidelně po poledni. Daří se mi to tak čtyři pět dnů v týdnu. Mým cílem je dvacet minut čistého spánku, i když Walker doporučuje dokonce čtyřicet, což by na mě bylo moc s tím vším zařizováním kolem. Pak si vypiju malé espresso a zase naplno skočím do práce.

Máte tedy v kanceláři kanape?

Máme. Ovšem většinou dřímu doma, protože máme home office. Možná to na některé lidi působí kuriózně, ale efekt zdřímnutí na zdraví a výkon je značný. Na psychiku, koncentraci, kreativitu.

Spánek není lenošení, je to nezbytnost. To, že se vám po obědě chce spát, je dáno biologickými rytmy. Místo šlofíka si ale většinou dáte kávu, jenže tím potřebu spánku jen odložíte, a ta na vás pak pozdě odpoledne dolehne znovu a ještě silněji.

Nejste po probuzení odpoledne malátný?

Ne, naopak mám chuť vyřídit i složité problémy, do nichž se mi dopo nechtělo. To je případ třeba nepříjemných e-mailů. Najednou nemám problém odpovědět: „Dobrý den, omlouvám se, ale vaši nabídku musím odmítnout.“ Hlava i tělo najednou ožijí, mám energii na celé odpoledne.

V nakladatelství vás pracuje deset. Kolik kolegů jste přesvědčil, aby také spali?

Po tom kolapsu jsem přestal lidi kolem sebe „vzdělávat“. Přestal jsem dávat nevyžádané rady. Ze všech potřeb mi zmizela právě chuť někoho do něčeho nutit. Osvobodil jsem se od toho. Nicméně občas o něčem nadšeně mluvím a druzí se toho chytnou…

Takže kolik lidí spí v poledne u vás v nakladatelství?

Dva kolegové jsou zvědaví a chtějí to vyzkoušet. Pohovku už na to mají. Uvidíme. (Smích)

Reklama

Výběr článků

Načítám