Gabriela Heclová: Nejsem žádná fajnovka

Jako Táňa, mladší z dcer Igora Bareše podezřelého z vraždy, prožívá nepříjemné chvíle, když se na ni celá vesnice dívá skrz prsty. Herečka má pro dívku, která po smrti matky vyrůstá jen s otcem a sestrou, pochopení.

„Stejně jako já je zvídavá a zajímá se o spoustu věcí. Řídí se heslem, co na srdci, to na jazyku, a velmi brzy se postaví na vlastní nohy. Tomu dobře rozumím,“ podotýká Gábina, která vylétla z rodného hnízda jako osmnáctiletá. Vzteklinu považuje za zdařilou kriminální minisérii. Díky jejímu křestnímu jménu, které je stejné jako to, jež přiřkli scenáristé její sestře v podání Johany Matouškové, o vtipné situace při natáčení nebyla nouze.

„Když se zavolalo Gábino, nebylo jasné, na koho to je,“ vysvětluje. Moc ráda poznala Igora Bareše, který představuje jejího otce a po smrti manželky vychovává dvě dcery sám. Stal se svědkem vraždy a nervové vyčerpání jej přivedlo až do blázince. „Je to skvělý herec a přátelský, pokorný člověk. Některé scény jsme točili v blázinci, kde předváděl záchvat. Po skončení záběru okamžitě přešel do vtipkování. Je to opravdový profík a hrát s ním byla velká škola,“ pochvaluje si.

Zážitkem pro ni bylo také natáčení filmu Instalatér z Tuchlovic, kde přede dvěma lety hrála dceru Jana Budaře, která se zamiluje do Roma. „Režisér Tomáš Vorel je velký svéráz, který si všechno rád dělá sám. To se mi líbilo. Podívat se na divadlo Sklep, se kterým spolupracuje, jsem ještě nebyla. Jestli tam jsou všichni takoví jako Tomáš Vorel, musí to stát za to,“ libuje si mladá herečka.

Že kladenská rodačka zamířila na pražskou konzervatoř, kde před rokem i odmaturovala, bylo přirozeným pokračováním jejích dětských zájmů. Podpořili ji v nich rodiče. Vystřídala balet, flétnu, dramatický kroužek a všechno ji ohromně bavilo.

„Pokud mám nějaké dary a talenty, myslím, že po tátovi. Umí hrát na kytaru i jiné hudební nástroje, ve společnosti je vždy hlavní bavič. To jsem zčásti podědila, ačkoli pokud to prohlásím, ozve se maminka. Řekne, že ona taky v dětství chodila zpívat do sboru. Myslím ale, že po mamince, která má ráda harmonii a hezké prostředí, jsem spíš podědila schopnost zachovat klid. Táta je totiž dost velký cholerik,“ prozrazuje mladá zpěvačka svým zvučným hlasem, kvůli kterému ji někdy kamarádi nabádají k tichosti.

„Já ale takhle mluvím, a pokud se začnu kontrolovat, šeptám,“ směje se. „Naštěstí nejsem žádná fajnovka, která se ze všeho hroutí a nevyleze ven bez make-upu. Umím si dělat legraci z lidí kolem mě, ale i ze sebe.“ Jako sestra bratrů starších o osm a dvanáct let k tomu měla ideální předpoklady.

„Vyškolili mě. Chodila jsem do skautu, kde jsme tábořili v přírodě, což se moc neslučovalo s voňavkami, sukýnkami a nalakovanými nehty. Hrála jsem s nimi hry na playstationu a chodila i na baseball nebo florbal. Díky tomu se z ničeho moc nehroutím, a jak se mění žárovka, vím taky.“

Měla svou hlavu už coby žákyně a kvůli tomu ji spolužáci na základní škole mezi sebe moc nebrali. Byla divná, protože jako holka natočila pár reklam a ráda recitovala. K reprezentaci školy bývala často vybrána právě ona. „To se neodpouští a spolužáci mi to dávali najevo,“ tvrdí Gábina. „Když mě v patnácti napadlo, že by mě bavilo točit a stříhat videa, raději jsem tu myšlenku odložila. Měla jsem pocit, že bych na sebe ještě víc upozorňovala, a to jsem nechtěla.“

Jenže pak ji přijali na konzervatoř. Tam se setkala se spolužáky, kteří se již natáčením videí zabývali a podali jí pomocnou ruku. Začala vytvářet své vlastní klipy, často jako vzpomínky z cest do zahraničí, a brzy si založila na YouTube vlastní kanál, který sleduje více než 180 tisíc lidí. Krátkou kariéru youtuberky však brzy ukončila.

„Komunita youtuberů mi přijde dost zprofanovaná a zkomercionalizovaná. Mnoho z nich točí reklamu na něco, co by si v životě nekoupili, a komentují bulvární věci. Nedělají tím komunitě dobrou službu. Často pracuju se staršími lidmi a být před nimi ve škatulce youtuberky mi začalo jít proti srsti.“ Gabriele se stále líbí vytvářet svůj vlastní obsah, nicméně by se ráda zaměřila pouze na to, co ji v životě baví nejvíc: na hudbu.

Za herečku se považuje méně než za zpěvačku. „Pro hudbu mám opravdovou vášeň, zatímco pro divadlo jiní obětují jistě víc než já.“ Svou kapelu nemá, ale spolupracuje s dalšími hudebníky. Pořad o hudbě Mixxxer show na TV Óčko moderuje moc ráda. Chtěla by si zkusit psaní písňových textů, nicméně přiznává, že to jí příliš nejde. „Raději poslouchám hudbu a zaznamenám si myšlenky, které bych ve skladbě ráda měla. Textařka s nimi pak dál pracuje.“ Zvažuje pokračovat ve studiu na vysoké škole, kde by chtěla zúročit své dřímající manažerské schopnosti.

„Dovedu lidi nadchnout a vést. Mám vizi. Ve skautu jsem bývala vedoucí týmu, který vždy zvítězil. Možná bych tuto schopnost mohla uplatnit i v profesním životě,“ přemítá Gábina, která od svých osmnácti let žije sama a momentálně je singl.

„Maminka tehdy sice čtrnáct dní plakala do telefonu, ať se vrátím, ale už si zvykla. Nedivím se, že se jí stýskalo, po dvou klucích jsem se narodila já, konečně holka a parťačka. Do osmnácti jsem trpěla epilepsií a díky mámině ohromné péči jsem se z ní zcela vyléčila. A pak si hned frnknu,“ vtipkuje Gabriela Heclová, která však za rodiči na Kladno jezdí často. „Čím dál víc si vážím toho, co pro mě naši udělali a dělají. Jejich podpora je stále se mnou.“

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: