Dušičky mají kořeny v keltských zvycích z doby, kdy lidé neuměli měřit čas, neznali kalendář a rytmus jejich životů udávalo postavení slunce a luny. Neměli čtyři roční období, ale jen dvě. Světlé, kdy seli, a tmavé, kdy sklízeli. Začátek tmavé části roku se slavil v noci z 31. října na 1. listopadu jako svátek Samhain (volně přeloženo jako konec léta). Magičnost této noci umocňovala víra Keltů, že se stírá hranice mezi mrtvými a živými, kteří jsou velice blízko druhému břehu.

Po dobytí keltských území Římany se keltské a římské tradice různě prolínaly. Katolická církev však o pohanské zvyky neměla zájem, a tak v šestém století zavedl papež Bonifác IV. pro období Samhainu svátek Všech svatých. Na tento den pak od roku 998 navazují Dušičky neboli Památka zesnulých.

Zapálené svíčky na Olšanských hřbitovech v Praze.

Zapálené svíčky na Olšanských hřbitovech v Praze.

FOTO: Profimedia.cz

Do dalších 18 evropských zemí se zvyk rozšířil v 11. až 13. století. Papež Benedikt XIV. ho v 18. století rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe, v roce 1915 ho papež Benedikt XV. povolil pro celou církev.

S Dušičkami je spojeno mnoho zvyků a tradic, které se v jednotlivých zemích liší. V anglosaských zemích a v USA se slaví Halloween, na nějž si lidé připravují různé kostýmy a vyřezávají dýně, které slouží jako dekorace.

K Halloweenu neodmyslitelně patří dýně vydlabané do roztodivných podob.

K Halloweenu neodmyslitelně patří dýně vydlabané do roztodivných podob.

FOTO: Profimedia.cz

Ve střední Evropě svátek probíhá klidněji, tradicí je navštívit hřbitov, položit na hrob květiny nebo věnec a zapálit svíčku, což má symbolizovat víru ve věčný život a také to přeneseně navazuje na starý zvyk svítit mrtvým světly. Ačkoliv se jedná o původně křesťanskou tradici, navštěvují hroby i nevěřící.

V období Dušiček se ale objevují i negativní jevy. Zloději ve větší míře kradou z hrobů věnce, lucerny nebo další předměty a na silnicích dochází k vyššímu počtu nehod, policie a záchranné složky jsou tak v pohotovosti.

Zvyky na Dušičky 

Podle lidových tradic v předvečer svátku Dušiček vystupují duše zemřelých na jednu noc z očistce - z přestupné stanice k nebi, kde si odpykávají své hříchy. Pokud lidé žili dobrý život, pak jejich duše mohly živým pomáhat, pokud ne, mohly se mstít všem lidem, kteří jim za života ubližovali.

V Čechách v ten večer plnil hospodář lampu máslem místo oleje, aby si duše mohly popáleniny způsobené v očistci natřít a trochu ochladit.

Zároveň bylo zvykem v ten večer do ohně vhazovat různé pokrmy, které sloužily jednak jako vykoupení z hříchů, pak také dušičkám na přilepšenou. Na svátky se také pekly takzvané „dušičky“ nebo „kosti svatých“, pečivo (bochánky, rohlíky) ve tvaru kostí, kterým se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela, chudí lidé v obci a zaměstnanci. Když se ráno ozvalo zvonění z kostela, musely se duše vrátit do očistce. Na Dušičky se tradičně konají bohoslužby či mše svaté. Kněz má v tento den povoleno stejně jako při pohřbech a zádušních mších nosit černé roucho, ve kterém prochází spolu s věřícími po hřbitově a kropí svěcenou vodou hroby.