Zaregistruju se na večeři k poměrně známému jménu. Martin Škoda se poprvé objevil v médiích už jako náctiletý. Zaujal coby kulinář samouk, který vydal knihu receptů inspirovaných hudbou. Na jeho profilu na stránce Mňam.cz si přečtu, že se považuje za profi fandu gastronomie, vařením žije sedm dní v týdnu a kromě jiných aktivit spojených s jídlem „připravuje večeři právě pro TEBE“.

Tedy uvaří několika lidem, kteří si vybrali jeho hostinu a poslali příslušnou částku peněz nebo slíbí, že zaplatí v hotovosti na místě.

Do registračního formuláře jsem uvedla své telefonní číslo i e-mail, tam mi přišla adresa, na kterou se mám dostavit v pátek večer. „Tak už jsme tady všichni a můžeme začít,“ říká třiadvacetiletý Martin Škoda, když doběhnu s pětiminutovým zpožděním jako poslední.

Studio místo bytu

Kuchař si nás nepozval domů, ale do malé školy vaření v centru Prahy. Studio obložené dřevem je navrženo tak, aby si skupina lidí mohla připravit večeři a rovnou jíst. „Klidně můžete šmejdit.“ Hostitel se neubrání referenci na populární pořad Prostřeno. Jenže zatímco soutěžící v televizní show mají na prohledávání celý byt, tady jsme v malém studiu, kde je tak akorát pultová kuchyň, pár poliček, dřevěný stůl s kostkovaným ubrusem, šatna a sociální zařízení.

Říkám si, že atmosféra bude asi trochu formálnější než v soukromém bytě. „Určitě bych pro neznámé lidi uvařil i u sebe doma, nebyl by problém se domluvit,“ říká Martin, který má sice zkušenosti s vařením, ale hostinu svolanou přes internetový portál pořádá poprvé.

Jako předkrm dostáváme flambe steak (na pánvi ožehnutý – pozn. red.) a je servírován doprostřed stolu.

Po mé pravé straně sedí dvě mladé slečny Anička a Nikola, obě chtějí propečenější kousek masa. „Byli jsme u Martina na kurzu, tak jsme chtěly, aby nám připravil něco sám,“ vysvětluje blonďatá Nikola, která je moderátorkou na hudební televizní stanici.

Přemýšlím, o čem si s děvčaty a dvěma páry, které přišly na večeři, budu povídat. Nejdřív chválíme první chod, ale atmosféra se mi nezdá úplně uvolněná. Naštěstí se iniciativy ujmou mladí manželé. Zeptají se, jestli někdo z nás absolvoval kurzy vaření. Řeknu pár vět o tom, jak jsem se učila vařit thajskou kuchyni, a pak se konverzace stočí k omáčkám a náročnosti jejich přípravy. Sice se nemůžu přidat, protože moje kuchařské schopnosti jsou velmi limitované, ale aspoň poslouchám poměrně živou debatu.

Focení dobře vypadajícího jídla je pro mladší generaci módní zábavou.

Focení dobře vypadajícího jídla je pro mladší generaci módní zábavou.

FOTO: Petr Horník, Právo

Vaření na YouTubu

Mezitím se hostitel pohybuje kolem sporáku a taky reprobeden. Připravil si pro nás i nabídku muziky, která by se měla k večeru hodit a dokreslovat atmosféru. Koneckonců hudba spojená s vařením dostala Martina Škodu do povědomí veřejnosti. „Zkoušel jsem tyto dva světy propojit,“ ke každému receptu v publikaci přidal píseň, která se alespoň podle jeho vkusu k danému pokrmu hodí.

„Snažím se cílit na mladé lidi, jenže ti si spíš pustí písničku na YouTubu, v kuchyni moc času netráví.“ Martin proto operuje i na hudebním internetovém portálu. Nedávno na něm uveřejnil klip, kde velmi esteticky vaří a hudebník Jiří Burian u toho mixuje elektronickou hudbu.

Nám zatím hrají písničky z iPodu a z pánví a talířů voní druhý chod: tapas trio – masové krokety, kruton s křenovým krémovým sýrem a uzenou makrelou a houbový závin s karamelizovanou cibulkou. Především pánské části osazenstva upřímně chutná, jednohubku pochválí, hned jak se do ní zakousnou.

Již v uvolněnější náladě začne Martin vyprávět o tom, jak má rád španělskou kuchyni a kulturu s ní spojenou. „Na gympl jsem jezdil do Mladé Boleslavi,“ vzpomíná rodák ze Soběslavi. „Je tam hispánská komunita. Třeba tam jsem poznal i svého kamaráda Jesúse, se kterým jsme teď jeli na Bali a vyzkoušeli spoustu dobrého jídla,“ svěřuje se s nedávným zážitkem. Během vyprávění je chvíli s námi u stolu, pak se zase přesune ke sporáku.

Hovězí jazyk

V průběhu večera lidé vstávají od stolu, jdou se podívat, jak probíhá příprava jednotlivých chodů, a mají nejrůznější otázky – odkud je maso, jak dlouho by mělo být naložené nebo kde se inspiroval recepty.

Třetí část menu je netypická delikatesa, ale je vidět, že hostitel si není úplně jist tím, jestli ji hosté přijmou s povděkem. Na stole přistane ožehlý brazírovaný (z franc. braiser, což znamená dušení – pozn. red.) hovězí jazyk. Martin ho tedy ožehne a podusí. „Dneska spousta lidí nerada jí vnitřnosti, ale je to velká škoda,“ podotkne kuchař, když servíruje. Nevypadá to, že by nad delikatesou někdo ohrnoval nos a tvářil se, že obsah talíře není podle jeho gusta. Navíc hovězí jazyk se téměř rozplývá na jazyku.

Martin si dává svou porci spolu s námi a hovor se už přirozeně točí k celebritám, dětem, výchově a zase zpátky k jídlu. „A jaká bude ta zábava,“ padne další narážka na televizní pořad Prostřeno. Poznámka sklidí zasloužený smích, ale místo zábavy se podává rovnou dezert – čokoládový dort s čerstvým lesním ovocem.

K půlnoci se noví přátelé domlouvají, že by mohli zajít ještě někam na drink. Padnou i vtipy na to, u koho se sejdeme příště. Do této varianty se ale nikdo nehrne. Možná jindy. Těžko říct, zda někdo z přítomných přemýšlí nad tím, jestli v nejbližší době pozve na večeři pár cizích lidí.

Jako malý jsem rád koukal na Jamieho Olivera. Ve svých pořadech často pozval bandu kamarádů, aby si dobře uvařili a dobře se najedli. To se mi líbilo.Martin Škoda

Až přijdeme domů, budeme moci našeho hostitele ohodnotit – napsat, jak večer působil, a dát jednu až pět hvězdiček. Pokud Martin uspořádá hostinu příště, dobré hodnocení mu může přilákat další zájemce.

Pochybuji, že ho někdo pohaní. S pořádáním podobných akcí má Martin Škoda velké zkušenosti, i když velmi neformální. „Jako malý jsem rád koukal na Jamieho Olivera. Ve svých pořadech často pozval bandu kamarádů, aby si dobře uvařili a dobře se najedli. To se mi líbilo. Bral jsem to jako součást kultury a životního stylu.“

Škoda nevařit

Mladík začal pořad napodobovat. Kamarády hostí ohromně rád už několik let. Prý ale není typickým divákem seriálů o vaření. „Trošku jsem tohle téma studoval. Píšu teď bakalářku o kulinářských pořadech,“ říká Martin, když už je na naší hostině všechno snědeno. „Lidi je berou jako zábavu. Podívají se, užijí si to, ale recepty už nevyužijí. Berou podívanou jako seriál, který zhlédnou a maximálně u něj trochu vyhladoví.“

Podle autora dvou kuchařek Škoda nevařit I a II by se lidé měli ve svých domácnostech věnovat kulinářství daleko více. „Máme ještě rezervy,“ myslí si Martin, který získal lásku k domácí kuchyni hlavně od svých babiček. „Obě moc dobře vaří, jako malý jsem chtěl ochutnávat a ochutnávat, až jsem se díky tomu dostal do kuchyně a zájem mě už nepustil prostě proto, že jsem rád jedl a mohl si doma cokoli připravit.“

Od prarodiček pochází i jeho láska k české kuchyni. „Přijde mi, že na ni spousta lidí v mém okolí nadává a strašně ji haní. Neříkám, že člověk má jíst knedlíky každý den. Jenže vždycky když jedu do Španělska, přijde mi, že na každém rohu nabízejí lokální speciality a jsou na ně hrdí. Když mi přijede do Česka kamarád, musím přemýšlet, kam ho vezmu na dobrou svíčkovou,“ uzavírá mladý kuchař. Pro Martina je Mňam dobrou platformou, kde chce i nadále předvádět své kuchařské umění.

Veřejná a privátní hostina

„Chtěli jsme, aby se u nás objevovaly i akce pořádané známějšími lidmi, jako je Martin Škoda, nebo třeba food blogery. Hlavně se ale chceme soustředit na hostiny, které pořádají normální lidé ve svých domovech,“ vysvětluje zakladatel portálu Mňam.cz Jaroslav Hrubý. „Opravdu si myslím, že v Česku je spousta skvělých amatérských kuchařů a někteří se rádi chlubí tím, co připravili. Náš web jsme vymysleli právě pro takové lidi,“ sděluje.

„Pro uživatele tu máme nabídku dvou typů hostin – veřejných a privátních. Veřejná je ta, na které jste byla u Martina Škody.“ Kdokoli může předvést své kuchařské umění zcela neznámým lidem a pozvat je do svého domova nebo jiného prostředí. Zaregistruje se na stránce, uveřejní své vlastní menu a čeká na zájemce, kteří si vyberou právě jeho. „Můžete tak ze svého domu udělat na jeden večer restauraci, kde se vám sejdou lidé ze stejného těsta,“ říká Hrubý.

Jídlo spojuje

Kulinářský večer je ale možné uspořádat i pouze pro známé. Prostě svou nabídku označíte jako soukromou a uvidí ji jen lidé, kterým pošlete link. „Díky portálu perfektně odprezentujete svoje menu,“ tvrdí Hrubý. Přátelé nejenže přijdou, ale také pošlou finanční příspěvek. Stejně jako u veřejné hostiny určíte cenu za osobu.

„Myslím si, že spousta lidí nechce zvát své přátele na večeři právě proto, že náklady na suroviny jsou drahé. Potenciálním hostitelům je často trapné říct svým kamarádům o peníze, ale díky nám to trapné není,“ myslí si Hrubý.

„Privátní hostiny se u nás inzerují zdarma, za veřejné si bereme patnáct procent, ale díky nám i díky tomu, že inzerujeme, se o tom lidé dozvědí,“ doplňuje Hrubý.

Společnost Mňam.cz tvoří tři milovníci jídla. „Prostě tady děláme komunitní web pro lidi, kteří rádi vaří a chtějí se o tom bavit.“ Nápad na stránky koneckonců vznikl při pozorování lidí na zahradě. „Šel jsem na procházku se psem a viděl jsem grilování. Byli tam Češi a Američani. Hostitelé se bavili s hosty špatnou angličtinou, ale náramně si rozuměli. Uvědomil jsem si, že jídlo spojuje,“ dodává Hrubý.

Hlavně zdravě

Kateřina Tichá chce také spojovat lidi, hlavně ty se zájmem o zdravý životní styl. Blogerka, osobní trenérka a účastnice televizní soutěže MasterChef chce propagovat racionální kuchyni i na Mňam.cz. „Už do MasterChefa jsem šla, abych lidem ukázala, že vařit může úplně každý, pokud je to srdcem. Není potřeba mít znalost základů nebo studovat kuchařské knihy,“ myslí si Kačka. „Moje zdravější originální recepty byly v soutěži několikrát vybrány mezi ty nejlepší.“

Kateřina Tichá se zúčastnila soutěže MasterChef, i tam chtěla propagovat zdravé recepty.

Kateřina Tichá se zúčastnila soutěže MasterChef, i tam chtěla propagovat zdravé recepty.

FOTO: archív Kateřiny Tiché

Odvahu blogerka neprokázala jen v televizním pořadu. Troufla si domů pozvat šestnáct lidí a pohostit je. Kateřina na své webové stránky Tichovy dobroty vkládá zdravější varianty známých pokrmů. Blog si rychle získal fanoušky, a některým z nich už nestačilo dívat se na jídlo jen na fotkách, chtěli také ochutnat. Když uspořádala první hostinu, vypravili se za ní do Prahy.

„Nelíbilo by se mi, kdybych všechny jen usadila a servírovala večeři. Chtěla jsem, aby to bylo inspirativní odpoledne. Přišlo mi lepší udělat ochutnávku a volnou zábavu, aby se hosté seznámili,“ popisuje Kačka jednu ze dvou hostin, které zatím uspořádala.

Je mi příjemná představa, že můžu jídlo připravit i někomu jinému než jen známým a rodině. Jsem nadšená hostitelka.Kateřina Tichá

„Když jsem podávala jídlo, byla jsem trochu nervózní,“ přiznává. „Říkala jsem si, jak jim bude chutnat, jakou dostanu zpětnou vazbu. Na druhou stranu moc ráda poznávám nové lidi a je fajn, že oni se zase chtějí seznámit se mnou a ochutnat moji kuchyni.“

Kačce se představa cizích lidí, kteří přijdou k ní domů, opravdu zamlouvala. „Je mi příjemná představa, že můžu jídlo připravit i někomu jinému než jen známým a rodině. Jsem nadšená hostitelka. Chci, aby se u mě lidé cítili jako doma a aby si bez problémů řekli, co potřebují, nebo co jim naopak nevyhovuje. Když mají špinavou skleničku nebo chtějí sedět někde jinde, stačí říct.“

Blogerkou a trenérkou se Kateřina stala, až když opustila původní zaměstnání. „Spoustu let jsem pracovala v reklamní agentuře, pak jsem vedla restauraci, ale nakonec jsem vyhořela, ani jsem nemohla vstát z postele,“ vzpomíná.

Nakonec si uvědomila, že už nechce mít šéfa a ráda by pomáhala lidem kolem sebe. Možná i proto, že sama dřív bojovala s anorexií a následně nadváhou. „Šla jsem do trenérské školy, nabalila se na mě spousta klientů, a už to jelo.“

Trenérka v netradiční posilovně

„Zvolila jsem si jiný koncept. Pracuji i s klientkami, které bojují buď s nadváhou, nebo s anorexií a nechtějí se nikde předvádět ve fitku, proto jsem si takové malé udělala u sebe doma. Brzy se na to nabalilo i vaření. Klientky se mě občas ptaly, co zrovna peču, tak jsem jim dala ochutnat. Mám originální recepty, protože jsem se všechno naučila sama po svém,“ vysvětluje blogerka.

„Nejoblíbenější typ programu, který nabízím, je takzvaný tři v jednom – klient přijede, něco šoupneme do trouby, zacvičíme si, probereme výživu i život a pak si odveze dobrotu s sebou,“ říká.

Kateřina Tichá se zdravým receptům pro sebe i klienty věnuje intenzívně rok a půl, díky netradičním hostinám získala kamarádky, které za ní budou nejspíš jezdit pravidelně. „Překvapilo mě, jak se mezi sebou ženy rychle seznámí. Nejdřív mi třeba řeknou, Kačko, nezlob se, já se nebudu moc zapojovat, a pak mi tu úplně rozkvetou. Na další akci se mi přihlásily všechny, samozřejmě to musím příště zařídit tak, aby nepřijely jen tytéž dámy, ale vzniklo jakési jádro,“ dodává.