Tradice polibku pod rozkvetlou třešní

Polibek pod rozkvetlým stromem měl v prvé řadě páru zajistit plodnost. Pohanské tradice totiž byly úzce spjaty s přírodou a s přesvědčením, že lidé svou činností bezprostředně ovlivňují dění kolem sebe.

Ve starověkém Římě byl první máj oslavován jako tzv. Floralia den, který byl zasvěcen bohyni jara a plodnosti Flóře. Tu za svou patronku považovaly i provozovatelky nejstaršího řemesla.

Křesťanský první máj se slavil velmi cudně. Polibek byl považován za velmi intimní projev a milenci se mohli políbit jen v okamžiku zaslíbení, tzn. polibek byl úzce spjat se svatbou.

Současná podoba tradice se tak dochovala až z poloviny 20. století, kdy došlo k uvolnění mravů. V ten čas polibek zajišťoval nejen plodnost a zaslíbení, ale také ještě celoroční krásu a přitažlivost. Pokud se navíc šly dívky na 1. máje umýt do potoka, zajistilo jim to nejen osvěžení, ale i omlazení.

S polibkem ale také úzce souvisí tradice stavění májek. Rozkvetlá májka se dříve stavěla ne uprostřed vesnic, jak je tomu nyní, ale u oken vyvolených svobodných dívek. Muselo jít ale o dívky zachovalé, a tedy panny. Ten, kdo májku stavěl, ji musel hlídat, stejně jako svou lásku před potenciální konkurencí, která ji mohla zničit.

V některých krajích je poté zvykem na 1. máje vysypávat chodníčky lásky. Pěšinky z písku, vápna, pilin spojit domy zamilovaných dvojic. V Rakousku dodnes přetrvává tradice, že si milenci před svými domy kreslí v tento den srdce se svými jmény.

Paradoxní je, že ačkoli je květen považován za měsíc lásky a právě jeho první den se slaví polibky, na svatby bývá chudý. K májovým svatbám se totiž váže pověra, která praví: Na svatbu v máji do roka máry.

Tato pověra vycházela z předpokladů našich předků, že po svatbě žena téměř okamžitě otěhotní, což by znamenalo, že by porod vycházel na měsíc únor. Hrozilo by tak, že v kruté zimě nepřežije matka ani dítě. Lékařská pomoc u chudých lidí v té době nebyla po ruce, zásoby jídla se ztenčovaly… To je ale historie, která se současnosti opravdu netýká.

Nověji se říká, že květnová manželství podléhají častěji rozvodům než ta, která byla uzavřena v jiných měsících. Ani tato tvrzení se ale nezakládají příliš na pravdě. Nicméně i ze statistik je patrná pověrčivost novomanželů, jelikož se v tomto měsíci svatby odehrávají stále výjimečně.

Při líbání se zvyšuje produkce oxytocinu, takzvaného hormonu lásky, který upevňuje vztahy, ale také testosteron zvyšující sexuální apetit a dopamin, jenž způsobuje, že máme příjemné pocity. Proto také neurologové považují polibek za jakousi sondu, zda láska, která v nás zahořela, má vůbec nějaký smysl.

„Navíc oblast rtů a jazyka je bohatá na nervová zakončení, a tudíž je velmi citlivou erotogenní zónou. To je důležité zejména pro ženy. Polovina z těch, které usoudí, že jejich nový muž špatně líbá, vztah ukončí. A to i přesto, že se jim možná partner líbí. U mužů je to jinak. Ti, kteří nejsou spokojeni s polibkem, ale žena se jim líbí, se vztahem pokračují,“ vysvětluje neurolog MUDr. Martin Jan Stránský.

Podle mnohých odborníků působí líbání i proti stresu a tvorbě vrásek. Během polibků se totiž uvolňují prospěšné enzymy, které blokují stresový hormon glukokortikoid. Při intenzivním francouzském polibku navíc zapojíte až 34 různých obličejových svalů a spálíte 12 kalorií. Posílíte tak mimické svaly a zabráníte stárnutí kůže.

Podle sexuoložky Gabrielle Morrisseyové by se měli partneři minimálně políbit jednou denně. Ale čím častěji, tím lépe. Minimálně tři z polibků by pak měly být vášnivé. Z pohledu vědeckého je totiž pro zdravý vztah optimální sedm sekund trvající procítěný polibek.