Ovšem v dnešním kalupu je soukromí luxus stejně nedosažitelný jako pytel zlaťáků. Možná už tyhle pocity zažíváte dlouho. Návštěvy přátel vás netěší, tlachání do telefonu delší dobu nesnášíte a společnosti se straníte. Kolikrát se přistihnete, jak smutně hledíte na fotku opuštěného ostrova v kalendáři a představujete si to ticho, samotu…

Co byste dala za hodinku, kdy nic nemusíte, nikdo vás neúkoluje ani nesleduje, a vy si děláte, naprosto co chcete, třeba vůbec nic! Tak proč se o to alespoň nepokusit?

Vzpomeňte si na dětství

Asi vám nedá moc práce vybavit si vzpomínky z mateřské školy nebo prvního stupně základky. Se spolužáky jste se bavila jen tehdy, když se vám chtělo. Otázka dne zněla: Půjdeš ven? A odpověď určila nálada. Prostě, pokud jste jako dítě toužila po soukromí, dopřála jste si ho, třeba s knížkou nebo mončičákem.

Nic vám nebrání zopakovat tento jednoduchý model chování i nyní, když jste zmoudřela a společensky se vybrousila do podoby diamantu. Chvilkou kýženého soukromí by se dal s trochou entuziasmu nazvat i odpolední šlofík u pracovního stolu. Nenápadně zavřít oči a nacvičit tichý spánek vám jistě půjde coby dup.

Blahodárné účinky na zdraví jistě omluví vaši dočasnou duševní nepřítomnost na pracovišti. Již po pouhých 15 minutách popoledního spánku totiž klesá hladina krevního tlaku, zlepšuje se prokrvení pokožky, a dokonce tahle příjemná chvilka oddaluje riziko infarktu až o 10 let. Tvrdí to vědci ze španělské Cartageny. Zda si dělají jen alibi pro svoje kanape v laboratoři, či opravdu vše poctivě vyzkoumali, nechávám na zvážení.

Doma si zamkněte

Ať už to chápete obrazně, či doslovně, význam je stejný. Doma bychom měli zažívat pocit absolutního bezpečí, soukromí či, chcete-li, intimity. Kde jinde můžeme sundat masku slušňačky a kde jinde nemusíme předstírat mládí a dynamičnost, když v kloubech vrže a hlava neudrží myšlenku.

Proto by měl být náš byt oázou pohodlí, klidu a odpočinku. Stojí za to ho bránit nejen před nájezdem návštěv (i sebelépe myšlených), ale i před marnou snahou udržet ho v nablýskaném a bezdrobečkovém stavu.

Zajímavá statistika byla otištěna v policejním věstníku. Bostonští strážci zákona evidovali majitele vykradených bytů a po roce od nepříjemné události zaslali všem stručný dotazník. K údivu policistů si okradení nestěžovali ani tak na ztrátu majetku či na skutečnost, že jim pojišťovna věci finančně nenahradila. Největší trauma zažívala většina respondentů ze ztráty soukromí a pocitu, že jim neznámý člověk narušil jejich intimní zónu. Víc než 20 procent oslovených se kvůli tomu přestěhovalo a téměř polovina o změně adresy uvažovala.

Na pracovišti se rozhlédněte

Pokud pracujete v tzv. open space, tedy otevřeném či proskleném prostoru, jistě víte, o čem je řeč. Naprostá ztráta soukromí přivedla nejednoho kliďase k šílenství. Mějte proto na paměti, že pokud nemáte jinou volbu a musíte s ostatními v práci sdílet opravdu všechno, o to víc budete potřebovat kompenzaci! Chvilky samoty, které budete programově vyhledávat a zařazovat je do svého denního režimu.

Ale i na první pohled příjemné pracovní prostředí skýtá řadu nástrah, které často nečekaně naruší i poslední milimetr soukromí. Vrazí desetkrát za den šéf bez zaklepání do místnosti? Zvoní bez ustání telefon? A co podřízení, přicházejí si pro radu častěji, než je nutné? Říká se, že stokrát nic umořilo osla. Natož statečně pracující údernici bez soukromí, že…

A proč byste se měla v práci rozhlížet? Zamyslete se nad prostorem, ve kterém pracujete, a zeptejte se sama sebe, jestli se v něm cítíte klidně a bezpečně (tedy v rámci možností). Sedíte například zády ke dveřím? Špatně! Lepší je sedět čelem, abychom se nelekli, až tam zase někdo vtrhne. A prostor, který můžeme kontrolovat zrakem, vnímáme jako relativně bezpečný. Proto je výhodnější mít přehled po celé místnosti. Ani cedulka na dveřích s nápisem NERUŠIT není občas od věci.

I maličkosti nám mohou dost výrazně zpříjemnit trpké chvíle v neodbytném kolektivu. Studie z německého Frankfurtu nad Mohanem zkoumala, jak pracovní prostředí ovlivňuje spokojenost zaměstnanců v daném podniku. Výsledky zaměstnavatele jistě velmi potěšily. Spokojenost nejvíc ovlivnilo příjemné pracovní prostředí, kvalita mezilidských vztahů a další faktory, které bychom mohli přiřadit k činitelům kladně ovlivňujícím soukromí a pohodu pracovníků. Výše platu se umístila překvapivě až na 6. místě. Vida, stačí trocha vstřícnosti k zaměstnancům a úspora mzdových prostředků je zde…

Kamarády si vybírejte

Překvapivě nyní nemluvíme o vašich přátelích z masa a kostí, ale o těch virtuálních, neviditelných, a o to nebezpečnějších. Chytré telefony, kamerový systém a hlavně sociální sítě, kde se všichni o všech dozvědí úplně všechno, bez ohledu na pravdu a relevanci informací. Všudypřítomný a neviditelný Velký bratr nás úspěšně okrádá o soukromí již řadu let.

Je dobré si uvědomit, že z roztomilého nahatého miminka vyroste načepýřený teenager, který nám za fotografii vloženou z dobrého úmyslu na síť jistě nepoděkuje. Ani naše lechtivá fotografie z báječné dovolené nám moc radosti neudělá, až ji spatří náš potenciální budoucí zaměstnavatel. Takhle by se dalo pokračovat dlouho, ale možná bude stačit jen výzva k obezřetnosti. O tragických statistikách kyberšikany asi není třeba polemizovat. Bohužel, počet sebevražd mladistvých, kde byla důvodem ztráta soukromí po zveřejnění něčeho, co zveřejněno být nemělo, strmě stoupá. Odhaduje se, že téměř 70 procent dospívajících má s tímto novodobým fenoménem nějakou negativní zkušenost, přímá spojitost byla prokázána u 35 procent dokonaných sebevražd.

Z dobrého pomocníka se lehce stává zlý pán. Proto nesvěřujte své niterné pocity nějakému naleštěnému počítači! A přečtěte si další radu na krásnou chvilku soukromí, kterou si můžete dopřát hned teď, nebo už za chvíli!

Pište si deník

Nebo se naučte nějakým relaxačním metodám. Jistě, to se lehce řekne, ťukáte si na čelo obklopena hladovou rodinou netrpělivě čekající na příděl masa. Můžeme kontrovat, že relaxace nemusí zabrat až tolik času, jak byste předpokládala. Stačí se alespoň na chvíli ponořit do svých myšlenek a na nic a nikoho jiného nemyslet. Vyberte si poslech hudby, řízení auta nebo pár pater schodů místo jízdy v přeplněném výtahu.

Psychoterapeuty velmi chválená a doporučovaná metoda, jak si vytvořit kýženou chvilku soukromí, je ovšem psaní deníku. No vážně, není to žert. Psaním deníku si vytvoříte svůj vlastní, nikým a ničím nerušený prostor. Svoje soukromí. Myšlenky soustředěné jen na to, co chcete vy. Je jedno, zda si budete psát recepty nebo zapíšete všechny hezké i ošklivé chvilky všedního dne. Čas strávený sama se sebou vám nikdo nevezme.

Obsáhlá studie z milánského Institutu pro duševní zdraví dlouhodobě sledovala 300 žen, které v těhotenství potratily. Se svým stavem se vyrovnávaly velmi těžce a trpěly depresemi. Ty ženy, které si svoje pocity zapisovaly do deníku, se po krátkém čase začaly spontánně cítit lépe a mohly přestat brát antidepresiva v průměru o skoro rok dřív než ty, které psaní deníku odmítly. Bylo to prý tím, že deník umožnil ženám prožít intimní chvíle se svým já, ponořit se do sebe a srovnat myšlenky. A to potřebují čas od času všichni!

Respektujte soukromí ostatních

Často si neuvědomujeme, že po zasloužené chvilce samoty netoužíme jen my, ale i ostatní. Kočka si skočí na skříň a pejsek do boudičky. Co ale děti, věčně cepované a v dobré víře vychovávané k poslušnosti a pořádku? Nezaslouží si pár chvilek civění do zdi či poslechu tuc tuc hudby po celodenní dřině v lavici? Ani manžel, klimbající před televizí, se jen tak zbytečně nefláká, jak by se mohlo na první pohled zdát. On relaxuje, vychutnává chvilku soukromí a v tak důležité činnosti by neměl být za žádných okolností rušen. Jeho dřímota vám přinese prospěch v podobě vlastní chvilky volna.

Místo kuchtění večeře objednejte pizzu a připravte si voňavou lázeň. Když se pečlivě zamknete, jistě si svoji kýženou chvilku vydobydete!