„První odběr jsem zorganizovala na domovské škole,“ líčí mi ve vstupní hale Fakulty stavební ČVUT, kde pátým rokem studuje architekturu pozemního stavitelství.

Prostorami voní upečené vafle, vyrovnané pečlivě na jednom ze stolů. Poblíž se fotí studenti v kostýmu Supermana s výmluvnou cedulí v rukách: Jsem dárce, jsem hrdina. Netradičně tak oslavují, že pod dohledem odborníků právě vstoupili do registru dárců kostní dřeně. Nechali si ze žíly na paži odebrat dva mililitry krve, tedy vzorek nutný pro zaregistrování v ČNRDD.

„Je to naše třetí akce za posledních dvanáct měsíců na ČVUT. Studenti nemusejí nikam jezdit, vstupní procedurou projdou jednoduše mezi přednáškami,“ popisuje Alžběta.

Do registru přinášejícího naději pacientům s poruchou krvetvorby vstoupila ve dvaceti letech. Tehdy se dozvěděla, že pro každého čtvrtého nemocného se vhodný dárce vůbec nenajde.

Krevní známost

„Kamarádovi z tábora jsem pomoci nedokázala. Lékaři ho kvůli dalším zdravotním komplikacím nezachránili,“ posmutní. A dodává: „Nicméně každý nově zaregistrovaný dává jinému šanci aspoň s nemocí důstojně bojovat. Proto jsem se jich rozhodla sehnat co nejvíce mezi námi, mladými.“

Přesvědčila následně pár spolužáků z fakulty, aby jí pomohli, a loni v prosinci zorganizovala první nábor do ČNRDD na akademické půdě.

Podobný postoj k životu má i Aneta Nyčová (20), která Alžbětě v aktivitách od ledna pomáhá. Dohromady je dal právě ČNRDD. „Jsme taková krevní známost,“ smějí se.

Čerstvá studentka 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy je v registru dárců kostní dřeně od devatenácti let. „Končila jsem právě střední školu. Chtěla jsem jít na medicínu a podobné akce mi rozhodně dávají smysl,“ vysvětluje.

V případě, že zdravotně vyhovuje, následuje odběr 2 ml krve. Dárci kostní dřeně mohou zachránit život nejen pacientům v Česku, ale i v zahraničí. ČNRDD je totiž zapojen do mezinárodní sítě.

V případě, že zdravotně vyhovuje, následuje odběr 2 ml krve. Dárci kostní dřeně mohou zachránit život nejen pacientům v Česku, ale i v zahraničí. ČNRDD je totiž zapojen do mezinárodní sítě.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Mladé ženy popisují, že organizace každého hromadného náboru na akademické půdě je poměrně náročná.

„Začínáme asi dva měsíce před konáním události. Nejdřív si uděláme na konkrétní fakultě anketu, rozesíláme ji po e-mailu na kontakty, jež dostáváme od děkanátů či studentských spolků. Hlasování dáváme také na Facebook dané školy. Otázka zní jednoduše: Máte zájem vstoupit do registru dárců kostní dřeně?“ uvádí Alžběta.

Aneta doplňuje, že právě zmíněná sociální síť často naznačí, jak budou úspěšné. Odkliknutá ANO totiž plus minus sedí s množstvím těch, kdo v den D dorazí.

Jaro a podzim

Velmi důležitá je i volba termínů událostí. Ideální je jaro a podzim, tedy doba mimo zkoušková období. Týden před oním dnem se ještě po daných budovách vyvěšují plakáty, případně se tam rozdávají informační letáčky, aby studenti na událost nezapomněli.

Lékařka z registru Jana Navrátilová doplňuje, že odbornou stránku věci pak už na místě zajišťují zdravotníci: „Vysíláme lékaře a sestry, kteří nábor provádějí. Dovezeme tam také materiál nezbytný pro odběr vzorečku krve a další zdravotnické vybavení.“

MUDr. Jana Navrátilová obdivuje nadšení mladých: „Stále se o nich mluví jako o ztracené generaci, což není pravda. Ukazují to i nábory možných dárců kostní dřeně do našeho registru.“

MUDr. Jana Navrátilová obdivuje nadšení mladých: „Stále se o nich mluví jako o ztracené generaci, což není pravda. Ukazují to i nábory možných dárců kostní dřeně do našeho registru.“

FOTO: Milan Malíček, Právo

Ani Alžběta, ani Aneta ovšem nikoho rozhodně ke vstupu do registru nenutí. Podobný krok by měl podle nich každý udělat s rozmyslem. Pro většinu studentů vše nicméně končí již zmíněným odběrem dvou mililitrů krve. „Naše zkušenost je, že na stovku zaregistrovaných připadá v praxi jeden reálný dárce,“ říká MUDr. Navrátilová.

„A co kdybyste mezi ně patřily právě vy?“ ptám se mladých žen. „Proto přece v registru jsme,“ odpovídají. Alžběta mi dovysvětlí, co má z webu nastudováno, a sice že využívané metody získávání kostní dřeně jsou dvě. Buď je dárce krvetvorných buněk v plné narkóze a lékaři mu je odebírají z pánevní kosti, nebo při plném vědomí sedí několik hodin napojený - přes žíly na rukách - na přístroj separující krvetvorné buňky. „Mně je bližší ta druhá verze,“ podotýká.

Tisícovka za rok

Největší nábor na akademické půdě zatím proběhl na ČVUT na jaře. Alžbětě a Anetě se tam podařilo získat 280 nových „duší“. Následovaly akce v Olomouci, Plzni, Pardubicích a v Ústí nad Labem. Celkově tak do registru vstoupilo za rok přes tisíc vysokoškoláků.

Na to, zda někomu nakonec dají naději na záchranu života, mohou čekat až do šedesáti let. Pak totiž budou z databáze vyřazeni.

„Pomáháme, protože konat dobro by měl každý,“ shodují se Aneta Nyčová (vlevo) a Alžběta Vachelová.

„Pomáháme, protože konat dobro by měl každý,“ shodují se Aneta Nyčová (vlevo) a Alžběta Vachelová.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Obě studentky teď absolvují náročná zkoušková období. Další termíny hromadných náborů již ale plánují. Vedle zavedených míst se rozšíří do Brna, Hradce Králové či Ostravy.

„Přijďte, budete mít krásný pocit, že pomůžete druhým,“ vyzývají na závěr našeho povídání vrstevníky.