„Angie, jak jí říkám, hodně zhubla, pak jsem se dozvěděl, že se rozvádí. Málem mi to zlomilo srdce, protože mám i jejího manžela Brada (Pitta) moc rád. Nevím, co se muselo stát, že se tak rozhodla. Modlím se za ně,“ svěřuje se Jon, vychovaný v katolické rodině slovenskými a německými prarodiči.

S Angelinou to měl od jejího dětství, kdy se rozvedl s herečkou Marcheline Bertrandovou, složité. Celá léta s ním nemluvila, protože mu vyčítala, že matku podváděl a pak ji i jejího bratra Jamese jako malé v roce 1980 opustil. Jon pak několikrát před novináři řekl, že Angelina je hodně složitá osobnost, že má i psychické problémy, což jejich vzájemnému vztahu jistě neprospělo.

Angelina otce před dvěma roky nepozvala ani na svatbu, stejně tak mu neřekla o náročné operaci odstranění prsou...

Dohromady se dali až po smrti její milované matky v roce 2007. Přesto se Jon může jen výjimečně stýkat s vnoučaty – Maddoxem (15), Paxem (12), Zaharou (11), Shiloh (10) a dvojčaty Knoxem a Vivienne (8). Angelina ho před dvěma roky nepozvala ani na svatbu, stejně tak mu neřekla o náročné operaci odstranění prsou, kterou podstoupila z obavy před rakovinou, na niž v sedmapadesáti letech zemřela její matka.

V komedii Lookin’ to Get Out (1982) se poprvé objevil s tehdy sedmiletou Angelinou.

V komedii Lookin’ to Get Out (1982) se poprvé objevil s tehdy sedmiletou Angelinou.

FOTO: Profimedia.cz

Podle Jonova kamaráda, populárního herce Burta Reynoldse (80), si ale Angelinino odtažité chování nezaslouží, protože dávno napravil to, co v jejím mládí pokazil, a snaží se o normální vztahy v rodině už léta, chybí mu vnoučata, která má šanci vidět jen zřídka.

Se svou profesní dráhou je Jon, na rozdíl od těchto osobních starostí, navýsost spokojený. Natočil desítky výborných nezávislých snímků i velkofilmů, hraje ve sledovaných seriálech, a jak se nechal slyšet, radost mu udělala i menší role v dobrodružné fantasy Fantastická zvířata a kde je najít.

„Na tu s napětím čekají moje vnoučata, už kvůli nim jsem moc rád, že jsem si v ní mohl zahrát. Léta jsem dostával složité role a i k stáru stále ponejvíce ty záporné, jako například v populárním seriálu Ray Donovan, kde jsem ztvárnil irského gangstera, propuštěného z vězení. Pohádku, nebo chcete-li fantasy, mi ale nabídli poprvé. Hrají v ní nadaní britští herci, Eddie Redmayne je nepřekonatelný, byl to balzám na duši, nechte se překvapit,“ říká nadšeně Jon, víc ale o filmu neprozradí.

Za protiválečný film Návrat domů dostal jak on, tak Jane Fondová zlatou sošku.

Za protiválečný film Návrat domů dostal jak on, tak Jane Fondová zlatou sošku.

FOTO: Profimedia.cz

Herectví se začal rodák z města Yonkers ve státě New York věnovat na střední arcibiskupské škole. Po maturitě vystudoval ve Washingtonu Americkou katolickou univerzitu s titulem bakalář umění. Po promoci v roce 1960 se přestěhoval do New Yorku, kde pokračoval v herecké kariéře.

„Musím přiznat, že jsem měl, co se hraní týče, neuvěřitelné štěstí, když mě slavný britský režisér John Schlesinger obsadil do role gigola v Půlnočním kovbojovi (1969). Byl to teprve můj třetí celovečerní film, a hned trhák v Hollywoodu, a já se vezl s ním,“ přiznává spokojeně.

Na jeho natáčení Jon nikdy nezapomene. „Jako dnes si po tolika letech vzpomínám na chvíle těsně potom, co jsme Půlnočního kovboje dotočili. Bylo to za šíleného vedra v Texasu, zbyl jsem tam jen já, režisér a dva kameramani. Vešel jsem do našeho vozu a uviděl režiséra, jak je rudý v obličeji a celý se třese. Měl jsem strach, že má infarkt, a říkám: ,Johne, jsi v pořádku?‘ A on na to: ,Co jsme to natočili? Co si o nás pomyslí?‘ Najednou mu film o chromém zlodějíčkovi a pasákovi připadal banální a vulgární. Vzal jsem ho za rameno a řekl mu: ,Neměj žádné obavy, natočil jsi umělecký kousek, budeme z něho žít do konce svých kariér.‘ Uklidnil se. A já měl naštěstí pravdu.“

V 70. letech už byl Voight hvězda. Po válečné komedii Hlava 22 (1970) zabodoval dva roky nato v dramatickém thrilleru Vysvobození, další bombou byl Návrat domů (1978), kdy za postavu ochrnutého vietnamského veterána dostal prvního Oscara za hlavní mužskou roli, výborný byl i jako zchudlý exboxer ve sportovním dramatu Šampion (1979).

V thrilleru Lovci pokladů: Kniha tajemství si zahrál otce Nicolase Cage.

V thrilleru Lovci pokladů: Kniha tajemství si zahrál otce Nicolase Cage.

FOTO: Profimedia.cz

Po 80. letech, kdy řešil hlavně své osobní problémy, opět přišel velký návrat až v roce 1995 s akční krimi Nelítostný souboj po boku Al Pacina a Roberta De Nira. Uznání se mu dostalo později i za filmy ze začátku nového tisíciletí, v kterých vytvořil výrazné portréty osobností, jako byl nacistický generálmajor ve válečném dramatu Vzpoura, Franklin D. Roosevelt v Pearl Harboru nebo papež Jan Pavel II. ve stejnojmenném životopisném snímku. Od té doby točí stále a jen se špičkovými herci.

Letos se prakticky jako jediný z Hollywoodu silně angažoval v podpoře Donalda Trumpa jako kandidáta na funkci prezidenta Spojených států. Kdy ale došlo ke změně kdysi velice levicového herce? Jak Jon tvrdí, jeho postoj k americké politice se začal postupně měnit po smrti Johna F. Kennedyho.

„John byl poslední demokrat, který mě oslovil, jeho smrt pro mě byla veliké trauma. Ještě do sedmdesátých let jsem ale byl velice liberální. Aktivně jsem protestoval proti vietnamské válce, s mou kolegyní Jane Fondovou jsme proti ní vystupovali veřejně, a s hudebním skladatelem Leonardem Bernsteinem jsme dokonce otevřeně podporovali levicovou frontu v Chile. Pak jsem na politiku pro hraní neměl čas,” vzpomíná.

„V posledních letech jsem ale diametrálně změnil svůj pohled na řadu událostí let minulých a od roku 2008 jsem tvrdý republikán. Navíc teď už to s filmováním nepřeháním a mohu se daleko více angažovat v politice. Zkušené lidi totiž Amerika dnes potřebuje víc než kdy jindy,“ říká otevřeně herecký veterán Jon Voight.