Rok po maturitě se Radka věnovala literatuře na vysoké škole. Velmi záhy jí ale došlo, že to pro ni není to pravé. Jelikož již v té době měla vážný vztah, začala toužit po rodině, což se jí velmi brzy vyplnilo. Všechno bylo krásné, měla báječného manžela, nádherného syna, nový byt a spoustu plánů do budoucna. Dva roky na to otěhotněla podruhé. Místo radostného očekávání druhého potomka ji ale začaly trápit velmi zvláštní stavy syna.

„V obchodě najednou začal křičet a rozčilovat se, ale ne z důvodu, že bych mu nechtěla něco koupit. Důvodem byl například špatně zvolený košík, nebo kasa – jiná, než u které jsme platili minule. Všichni mi tvrdili, že to je jen věkem, ale když vám udělá scénu kvůli tomu, že jste špatně srovnala šampony po umytí vany, už vám to začíná vrtat hlavou,” vypráví Radka.

Problémy se stupňovaly, ale Radka ani manžel si nepřipouštěli, že by za chováním syna mohly být nějaké zdravotní problémy. Zlom přišel v době, kdy syn nastupoval do školky a začal mít noční můry ze situací, do kterých ho paní učitelky ve školce nutily. Nechtěly pochopit, že je jiný.

V ten okamžik to došlo i samotným rodičům a paní Radka okamžitě zašla za jejich pediatrem. Následovala návštěva u psychologa a psychiatra. Diagnóza přišla záhy - dětský autismus středního stupně.

Život vzhůru nohama

„V ten den, kdy to padlo od psychologa, jsem si pobrečela, ale zlomila mě až zpráva od sociálního úřadu, kde černé na bílém stálo, že naše dítě uznávají skutečně postižené v té a té oblasti. Následovalo období útlumu. Zhroutil se mi manžel, rodina se s tím těžko srovnávala a já držela jako kámen a musela jsem něco udělat. Už to mám, koupíme dům! Teď hned! A tak jsme koupili dům. Zabili jsme tím několik much jednou ranou. Přestalo dotěrné bouchání sousedů na radiátor, přestaly nepříjemné pohledy na dětském hřišti, z manžela je kutil, a já měla pocit, že po půl roce začínám zase dýchat. Pomalu, ale ano…,” vypráví Radka.

Poté se u nich doma vše stabilizovalo. Místo skutečného štěstí ale Radka zažívala svůj vnitřní boj. Najednou měla pocit prázdnoty a nevěděla, co se sebou. Všechno bylo najednou jinak a měla pocit, že musí alespoň v mysli někam utéct.

Paní Radka s rodinou

Rodina Luňákových

FOTO: archív Radky Luňákové

„V té době jsem si vzpomněla na svou milovanou Francii. Napadlo mě, že bych si mohla dodělat státnice z francouzštiny a třeba překládat. Začala jsem tedy vyhledávat jazykové kurzy, když tu na mě vykoukl originální recept psaný ve francouzštině na tradiční makronky. Přestože jsem již delší dobu nepekla, rozhodla jsem se to zkusit.

Ten recept byl zázračný. Makronky jsem už dříve dělala, ale vůbec jako makronky nevypadaly. Sice tak chutnaly, ale to bylo asi jediné, co s opravdovými makronkami měly společného. Tyto se mi hned vyvedly a okamžitě sklidily obrovský úspěch u rodiny. Během 14 dnů jsem jich upekla snad čtyři várky. Každý si je pochvaloval a mě neskutečně bavilo připravovat něco tak francouzského,” svěřuje se Radka.

Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat

Po čase se tak rozhodla oslovit majitele cukrárny u nich ve městě, zda by nechtěl prodávat její makronky. V podstatě ani nečekala kladnou reakci, o to víc byla překvapena, když její nabídku majitel cukrárny přijal, a když se navíc začaly makronky velmi úspěšně prodávat.

„Když mi po 14 dnech cukrář oznamoval, že mu jedna zákaznice přišla říct, že takové naposledy jedla v Paříži, těžko jsem se bránila slzám. Přátelé a známí si o nich začali rychle povídat, poptávek začalo přibývat a já měla neskutečnou radost,” vypráví s úsměvem na rtech Radka.

Paní Radka se svou mladší dcerou.

Paní Radka se svou mladší dcerou

FOTO: archív Radky Luňákové

Pak ale přišel zlom, jelikož Radce skončila rodičovská dovolená a měla se vrátit do svého původního zaměstnání. Vypadalo to, že se bude muset s pečením makronek rozloučit. Návrat do zaměstnání nebyl ale růžový. Přestože ji práce bavila, syn nezvládal nepředvídatelnost dne, kdy byla v práci. Doma ji tak čekal stres, chaos a kompletně rozhozený syn.

Po třech týdnech tak učinili s mužem rozhodnutí, že v zaměstnání skončí a začne jen péct. „V tu chvíli mi přišel na mysl jeden krásný citát: Skoč… Křídla roztáhneš cestou... A tak jsem tedy skočila, a vypadá to, že křídla jsou roztažená,” svěřuje se Radka.

Kurz ve Francii

Před rokem se navíc rozhodla pro makronky udělat víc a vydala se i s manželem na čtyři dny do Paříže, kde si na cukrářské škole Le Foodist udělala kurz na výrobu tradičních francouzských makronek zakončený odborným certifikátem. Byl to pro ni ohromný zážitek, okořeněný radami a tipy pravých mistrů.

Po návratu ji vzal pod svá křídla majitel místní cukrárny, kde má doteď pronajatou malou výrobničku na Makronky Malý Princ, které jsou vyráběny z mandlové mouky a tedy přirozeně bezlepkové.

„A proč Malý Princ? Nejen, že je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek, ale došlo mi, že Malý Princ cestoval svým vesmírem a emoce a chování druhých lidí nechápal. Tak jako to má ten můj malý princ. Ten, který mě na tuto cestu vlastně přivedl. Nebýt jeho, nikdy bych se nestala cukrářkou. Za to vděčím jemu,” dodává paní Radka.

Zakázky a spokojení zákazníci stále přibývají a paní Radku zcela naplňuje její práce i každodenní pocit, že udělala někomu hezčí den.

V letošním roce se tak přihlásila do soutěže pro začínající podnikatele T-Mobile Rozjezdy, kde vyhrála regionální kolo Královéhradeckého kraje. Ráda by jednou vystavěla první českou makrónkovou výrobnu a dala příležitost ostatním ženám, které jsou na tom s prací podobně, jako ona sama.