Prosperující zelenina je štve, protože jim kazí výhled na milované hvězdy. „Divného světla na nebi jsem si všiml v prosinci. Jako by na něj zezdola svítila obří baterka,“ popisuje Martin Gembec, zapálený astronom z Jablonce nad Nisou, jehož v civilu živí kantořina.

Chvíli si myslel, že vše vychází z elektrárny, pak začal s kamarády po neobvykle silném zdroji světla pátrat. Odpovídal tomu, jako by vám ze dne na den za humny vyrostlo stotisícové město, zhruba Liberec či Olomouc.

Národní zelenina

Světelné znečištění naplno zasáhlo oblohu v česko-polsko-německém pohraničí s kratšími zimními dny. Z vesmíru je dokonce zachytila družice Suomi, jak také astronomové při sledování zjistili. Po shromáždění faktů jim nedalo moc práce objevit, že záře vychází z nejmodernější pěstírny zeleniny obří polské firmy Citronex u města Bogatynia. Když se obrátili na tamní radnici, čekalo je překvapení. Její verze úkazu zněla: svítíme si na práci u Turówa.

Výstavba skleníků u elektrárny je nicméně logická. Odebírají přebytečné odpadní teplo, čímž jejich majitel při pěstování rajčat výrazně ušetří. Současný skleníkový areál zabírá deset hektarů. Už teď svým brutálním zářením do okolí narušuje nejen hvězdné nebe, ale deptá i noční život fauny.

Předseda Klubu astronomů Liberecka Aleš Majer vyhlíží, zda Poláci svítí rajčatům.

Předseda Klubu astronomů Liberecka Aleš Majer vyhlíží, zda Poláci svítí rajčatům.

FOTO: Petr Horník, Právo

A bude hůř. Skleníky mají postupem let zabrat až sto hektarů, jak píše Citronex na svých internetových stránkách. Ten vůči protestům vsadil dlouhodobě na taktiku mrtvého brouka: s kritiky se nebavit, nic nevysvětlovat, nic neřešit. Jen se chlubit.

Poláci se tak z webu dozvědí, že firma postupně do lokality investuje v přepočtu téměř šest miliard korun, zaměstná až 1000 lidí a z jednoho metru čtverečního sklidí ročně přibližně 100 kilo rajčat. Ne lecjakých: národních a ještě levnějších než ta z dovozu. Bedýnky s nimi zdobí polská vlajka a heslo Jsem z Polska.

Zatímco Poláci mají být podle firmy na svou zeleninu pyšní, Češi a Němci jsou v rozpacích. Stavba sice vyrostla jen pár kilometrů od hranic, jenže jaksi nepozorovaně. To, že si nikdo v Sasku a v ČR jejího budování nevšiml, vysvětlují místní prostě: běžně tudy na Bogatynii nejezdíme. Silnice k Turówu z našeho území se navíc před časem opravovala.

Bouchne elektrárna?

Strategie ticha se Citronexu nevyplatila. Plné rozzáření skleníků před několika měsíci vyvolalo paniku. Zaměstnalo hasiče, politiky, policisty. „Hoří elektrárna Turów. Bouchne to? Máme se bát?“ i takové podněty občanů řešili čeští starostové.

„Já sám jsem si záři uvědomil už někdy loni v únoru. Vyfotil jsem si ji a dal na Facebook. To jsem si ještě myslel, že se jedná o nasvětlení stavby nového bloku elektrárny. Největší efekt vždy způsobí mraky, pára vycházející z elektrárny, od nich se světlo odráží a vy si tak v noci můžete u nás skoro bez problémů přečíst noviny,“ stěžuje si starosta Kunratic Milan Götz.

Znečištěné noční nebe mu vadí: „Jsme sice ve stínu, za haldami hlušiny z hnědouhelného dolu, jenže nás to trápí také jako milovníky noční oblohy. V naší obci funguje astronomický kroužek, který toho v současnosti na ní příliš neuvidí.“

Astronomové po „špionážích“ třeba vědí, že na pohodlný růst, dozrání ve sklenících potřebují rajčata mezi šestnácti a dvaceti hodinami světla denně.

Astronomové po „špionážích“ třeba vědí, že na pohodlný růst a dozrání ve sklenících potřebují rajčata mezi šestnácti a dvaceti hodinami světla denně.

FOTO: Petr Horník, Právo

Se svým pozorovatelským talentem byl mezi lidmi na Frýdlantsku spíš výjimkou. Většina z nich si záře všimla podobně jako astronom Gembec až v prosinci, kdy se rajčatům nedostávalo přirozeného světla a lampy nad nimi jely naplno. Začali volat na radnice, co se to zase v Polsku děje.

Starostové proto vytáčeli číslo krizového štábu v Bogatynii, aby se poptali na tradičního ekologického škůdce lokality – na Turów. Nešlo o plané obavy. Energetický kolos totiž před pár lety opravdu hořel. Češi se dozvěděli: svítíme v areálu technice, aby mohla pracovat. Že je pravda jinde, se museli dopátrat sami.

Kladno, Mordor, peklo

Po opadnutí úvodní paniky se na Frýdlantsku rozjela verbální tvořivost. Hledalo se, co komu rudý sloup nejvíc připomíná. „Já mu říkám Mordor (fiktivní svět, Černá země anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena, symbolem bylo rudé oko na černém poli - pozn. red.),“ směje se poněkud trpce starosta Chrastavy Michael Canov. V Hrádku nad Nisou je překřtili na „Vchod do pekla“ nebo „Rudou záři nad Kladnem“.

„Podle počasí je obloha zbarvená do oranžova, takže vytváří dojem blížící se apokalypsy,“ říká tamní starosta Josef Horinka. Ani on, ani žádný z jeho českých kolegů věc oficiálně s Poláky neřešili. Vedou je k tomu zkušenosti.

FOTO: ČTK

Šéf chrastavských strážníků Marcel Máslíčko (vpředu) vozil nedávno po setmění svého starostu Michaela Canova (nahoře) kolem města. Zkoumali, odkud jev přichází.

Šéf chrastavských strážníků Marcel Máslíčko (vpředu) vozil nedávno po setmění svého starostu Michaela Canova (nahoře) kolem města. Zkoumali, odkud jev přichází.

FOTO: Petr Horník, Právo

„Oni vám slíbí všechno, nedodrží nic. Chcete příklad? Jen na oko se nás ptají, zda rozšířit důl u Turówa, ale už na místě kácejí les, těží písek, začali prostě budovat. Nebo slíbili, že výška hald vytěžené zeminy za Kunraticemi nepřekročí 400 metrů nad mořem, teď jsou někde u 440 až 460 metrů. Nikdo neví, co v hlušině je, co se vyplavuje do okolí, jak to ovlivňuje lesy…“ rozhořčuje se starosta Frýdlantu Dan Ramzer.

Na světlo ze skleníků kouká z ložnice, i on mu říká Mordor: „Každá kapka páry z elektrárny záření zesiluje. Jedete-li blíž, jako byste se blížila k Praze. A stěžovat si? Na světelný smog není žádná norma. Poláci navíc používají osvědčenou mantru: skleníky dávají našim lidem práci.“

Do jednání s Poláky naopak aktivně vyrazili saští starostové z obcí Hirschfelde a Dittelsdorfu. Patřily totiž k nejoslněnějším. V nejhorších dnech začaly vypínat své pouliční lampy. V noci bylo díky rajčatům světla dost…

Půjde o vodu

„V lednu změnila firma strategii. Světlo pouští zelenině maximálně do osmi večer. Pak skoro zhasnou, znovu jej spustí kolem druhé ráno. Noční prostředí tím ničí stejně, jen spoléhají na to, že lidé dávno spí,“ shrnuje astronom Gembec na náměstíčku v Hirschfelde pod veřejnou svítilnou.

Je všední den a hodiny ukazují něco po osmé večer. Oslovení místní si na záři ze skleníků nijak nestěžují. Řeší prý jen elektrárnu. Přejí si hlavně to, co Češi, aby nebouchla.

FOTO: Petr Horník, Právo

Právě saská stížnost zaslaná do Varšavy ovšem rozhýbala věc v nejvyšších politických patrech. Ač se oficiálně nic nedělo, světelného znečištění výrazně ubylo. Důvod? Ve sklenících si seřídili lampy. Stáhli jejich svit až na polovinu. Zpěvní ptáci, kteří z okolí za poslední měsíce prakticky vymizeli, se nicméně k areálu nevrátili, neusnou tam.

Stejně jako starosta Chrastavy. Ten si servítky nebere: „Před koncem roku si naši v uvozovkách polští přátelé osvítili dílo naprosto brutálním a arogantním způsobem. Je to i zdraví nebezpečné. Za sebe prohlašuji, že od té doby velmi špatně spím.“

Do boje za spánek lidí na Frýdlantsku se dalo v únoru také české ministerstvo životního prostředí. I ono sice ví, že evropské limity světelného znečištění neexistují, ale rajčata se musejí zalévat. A právě voda je na Frýdlantsku nedostatkové zboží.

„Co posuzování podléhá, jsou vodohospodářské úpravy, čerpání podzemních vod a závlahy. Nelze proto vyloučit nutnost posouzení stavby skleníků z tohoto pohledu. Před výstavbou polská strana ČR nijak nekontaktovala,“ objasňuje mluvčí resortu Petra Roubíčková.

Práce a láce

I Roubíčková připouští, že záře je ve srovnání s dalšími problémy lokality méně podstatná: „Již teď čelí obyvatelé v oblasti Hrádku nad Nisou, Chrastavy a Frýdlantu negativním vlivům těžby v Turówě: pokles hladin podzemních vod o desítky metrů, znečištění povrchových vod, rozptylové podmínky, hluk. Rozšíření stávajícího dobývacího prostoru, který má nyní 6608 hektarů, o cca 3433 hektarů v oblasti Bogatynia k polsko-české hranici může negativní dopady zhoršit.“

To, že chce v případě skleníků vsadit na „dobré sousedské vztahy“, ostatně tvrdí i její šéf Richard Brabec.

A proč nevadí rudá záře občanům Bogatynie? Vysvětlení astronomů je logické: v přesvětlené obci si na ni zvykli. Navíc, mají tam práci, několikanásobně levnější elektřinu než o pár kilometrů dál jejich sousedé za hranicemi.

Martin Gembec přeměřuje tmavost oblohy.

Martin Gembec přeměřuje tmavost oblohy.

FOTO: Petr Horník, Právo

Na tom, že Mordor je ošklivý, se shodnou nakonec všichni. Víc Němce a Čechy ale trápí plánované rozšíření dolu v Polsku. „Už ten současný přináší vysychání řek, prach, hlučnost,“ shrnuje hrádecký starosta Horinka a dodává: „Záře bude opravdovým problémem, když zesílí. Je otázkou, kdo v podmínkách, které nám polští sousedé cíleně vytvářejí, bude pak chtít žít.“

Světelné znečištění oblohy přitom téměř s jistotou naroste, pokud Citronex areál desetkrát rozšíří, jak plánuje.

Pro srovnání: Frýdlantským by za humny do pár let zářila miliónová Praha. Jistou nadějí pro ně je slib firmy, že do podzimu překryje pěstírny fólií za dva milióny dolarů zadržující světlo uvnitř.

„My jsme jim nabídli srovnatelné opatření za čtvrtinu nákladů. Neozvali se,“ líčí za liberecké astronomy Martin Gembec.

Po baterce reflektor?

Tomu, že Poláci záři vyřeší dobrovolně sami, tady nikdo moc nevěří. „Turów vlastní firma srovnatelná s naším ČEZ, skleníky zase velkopodnikatel, asi jako Babiš. Aspoň co víme. Myslíte si, že by se oni bavili s nadšenci, kteří milují hvězdy? Nebo s občany sousedních států, kteří chtějí spát?“ ozývá se do šeřící se krajiny na Albrechtickém kopci, na jejímž obzoru s úbytkem světla jasněji a jasněji vystupuje Mordor.

S příchodem jara na čas zmizí. Rajčata si vystačí s přirozeným zdrojem světla, sluncem. Nicméně, z toho co se nad krajinou na česko-polsko-německém pomezí objeví s podzimem, mají strach už teď.