„Slow fashion je reakcí na zbytečnou nadprodukci oděvního průmyslu, kdy módní průmysl produkuje stále více a více oblečení za čím dál nižší ceny. Na to bohužel doplácí první článek řetězce, a to zaměstnanci výroben masové produkce, nikoli samotný obchodník,“ říká Veronika Svádová, která v Praze provozuje Slow bazar.

Výběrový butik luxusních i dostupných značek, který odkazuje k slow fashion, i k samotné recyklaci již nošeného oblečení, které třeba nevyužije jednotlivec sám, ale může skvěle posloužit někomu dalšímu.

A právě s kolikrát až nelidskými podmínkami, které panují ve výrobních halách zemí třetího světa, problémem dětské práce a zbytečného znečišťování životního prostředí, nebo s nepříznivými dopady na ekologii lidé podporující pomalou módu bojují.

Důchodci žijí „slow”

„Mnoho lidí žije slow a ani o tom neví,“ říká Veronika Svádová. „Hlavně starší generace jsou zvyklé nosit oblečení do roztrhání, a dělaly to tak vždy, ne kvůli trendu.“

Dodává, že stále se zvyšující počty butiků, bazarů a second-handů jen svědčí o tom, že se Češi za nákupy z druhé ruky už nestydí, naopak. Rádi se pochlubí, jaký krásný a cenově výhodný kousek si pořídili.

Bohužel je tu druhá strana mince, a to ti, kteří po fast fashion, pravém opaku pomalé módy, doslova prahnou. Ta se většinou vyznačuje nevalnou kvalitou, a stále se střídajícími módními trendy. Takový kousek většinou vydrží jednu sezónu, pro kterou byl předem určený a ušitý.

Módní billboardy propagující fast fashion najdete téměř na každém kroku a mnoho mladých parádivých žen a dívek tomuto trendu stále podléhá. I tak je ale povědomí o slow fashion stále výraznější.

Nejsme na tom tak zle

„Ve srovnání s ostatními evropskými státy si možná vedeme i o něco lépe, soudě podle rozhovoru s návrhářkou žijící v Londýně, se kterou jsme porovnávaly rozdíly konzumní společnosti,“ říká Vendula Stoklásková, majitelka obchodu 100 Class bojujícího proti kopiím a masové módě a za kultivaci módy na českém trhu. V centru Prahy prodává designérské kousky předních tuzemských návrhářů.

Vendula Stoklásková se při svém podnikání řídí heslem módní návrhářky světového formátu, Vivien Westwoodové: „Buy less, choose well“ (Kupuj málo, vybírej pečlivě).

„Vždy mě bavilo podporovat mladé, začínající návrháře a designéry. I proto bych ráda pomohla dostat do povědomí lidí, že to, jak se oblékáme i jak přistupujeme k módě, má vliv na kvalitu našeho života v globálním měřítku. Věděli jste například, že textilní průmysl je na škále znečišťování planety hned na druhém místě?“

Proč nejsme zvyklí investovat do módy?

Podle Veroniky Svádové jde částečně i o historický odkaz a fakt, že obchody s luxusní módou otevřely své brány zákazníkům až po revoluci. Bohužel ani tehdy nebylo ve finančních možnostech lidí, aby si luxusní a nadčasové kousky, které se v některých případech mohou dědit i po generace, pořídili.

„Stále málokdo si uvědomuje ekonomickou výhodu koupě oděvu z kvalitního materiálu, který sice vyjde finančně dráž, ale pokud se jedná o kousek nadčasový, který nepodléhá trendu, může při správné péči vydržet i roky.“

To samé se ale bohužel nedá říci o kouscích, které jsou sice v danou chvíli moderní, ovšem kvalita a zpracování nejsou příliš valné. Vzhledem k tomu, že většinou stylem odpovídají aktuální poptávce, nejsou už za rok žádoucí, a tak skončí buď v koši, nebo jako oblečení na doma.

V konečném důsledku vás pak může vyjít levněji kašmírový svetr koupený například ve slevě, než nějaký rychle ušitý z umělých materiálů.

„Spousta lidí je dnes už zvyklá nakupovat kvalitní jídlo, chodit na farmářské trhy a podporovat lokální prodejce a jejich výrobu. Teď by se ale měli zaměřit i na to, co si koupí na sebe,“ uzavírá Vendula Stoklásková.