Článek
„Moje publikum je mladé, a tak už moc neřeší, kdo je můj táta. Zná hlavně moji muziku,“ má jasno Adam (18). Přesto někdy zpívá na svých koncertech skladbu Sluneční hrob. Je to jen jeden z hitů, který má na kontě legenda české rockové scény a jeho otec Vladimír Mišík. Kdo by neslyšel hity jako Variace na renesanční téma, známé podle prvního verše jako Láska je jako večernice, nebo Stříhali dohola malého chlapečka?
„Táta mě jako malého kluka bral na koncerty a já tam potkával spoustu muzikantů. Jasně že mě jeho hudba a muzikantské prostředí ovlivnily,“ netají se mladý hudebník tím, že vyrůstal v podnětném prostředí. Vila na Hanspaulce byla místem setkávání mnoha osobností z různých žánrů uměleckého života.
„Tátovu hudbu mám rád a občas si ji poslechnu,“ tvrdí Adam a dodává, že táta by z něj možná měl raději fotbalistu než muzikanta. „Často jsme spolu chodili na fotbal, ale když jsem se začal vyhraňovat uměleckým směrem, nikdo mi nebránil. Naši mě vždy podpořili ve všem, co mě zajímalo.“
Před kamerou v sedmi letech
Co to je, se ukázalo velmi brzy. Už v sedmi letech stál Adam poprvé před kamerou. Jeho starší sestra Barbora, která se věnuje alternativnímu divadlu, tehdy pracovala u filmu, a tak věděla, že režisér Jan Hřebejk hledá do svého filmu Kráska v nesnázích neposedného kluka pro roli syna Ani Geislerové.
„Vybídla mě, ať to zkusím, že bych se na roli hodil. Do té doby jsem o ničem takovém neuvažoval. Šel jsem tedy na casting a tu roli jsem získal. Natáčení se mi moc líbilo, i když myslím, že štáb mě měl dost, protože mě bylo všude plno. Všechno jsem chtěl poznat, všechno mě zajímalo,“ vzpomíná Adam. Filmová práce na něj velmi zapůsobila a od té doby měl jasno – chtěl se věnovat kumštu.
Ostatně není se co divit. Barbora, Adamova starší sestra, se věnuje alternativnímu divadlu a dělá si své projekty. „Moc si jí za to vážím a má můj obdiv,“ komentuje to Adam.
Martin, o 27 let starší bratr, kterého má Vladimír Mišík ze svého prvního manželství, je původním povoláním grafik, ale natočil CD s Tatabojs, se kterými nějakou dobu vystupoval, stejně jako s Anetou Langerovou. „Názor bráchy na mou muziku mě zajímá,“ říká Adam.
S hudbou začal kvůli holkám
Jeho maminka je překladatelka z francouzštiny a ani jeho neminuly čtyři roky výuky tohoto krásného jazyka. „Marně,“ přiznává. „Francouzštinu jsem moc nepochytil, škoda.“
Od toho, co ho bavilo, se odradit nenechal. Po Krásce v nesnázích přišla řada dalších filmových a televizních rolí, mimo jiné si zahrál jedno z dvojčat v legendárním filmu Taková normální rodinka.
Na koncertě se zpěvačkou Debbie, se kterou nazpíval titulní píseň na své album Parfém.
Když mu bylo dvanáct, oslovila ho muzika. Možná si řeknete, že u syna slavného muzikanta to není nic neobvyklého, ale neobvyklá byla intenzita, se kterou se do ní pustil. „Holky,“ připouští lakonicky, co byla jeho první motivace.
„Ve dvanácti už mě zajímaly a dal jsem si dohromady, že jako frontman kapely budu mít u nich větší šance,“ říká s lehkou nadsázkou. Úsudek měl Adam správný. Za čtyři roky na pódiích už zaujal nejednu náctiletou dívenku. Není výjimkou, že na jeho koncertech padají jako podťaté třešničky, protože právě zahlédly svůj idol.
Roztržené kalhoty
První hudební vystoupení s kapelou měl na půdě katolické školy, kam chodil. „Publikum tvořily jeptišky, rodiče žáků, většinou křesťané, a děti. Vystoupení jsem měl naplánované ve stylu Jima Morrisona, kterého jsem tehdy poslouchal. Úplně na závěr, při posledním kytarovém tónu, jsem si usmyslel padnout na kolena. Efektní konec, ne? Tak jsem to i udělal a spokojeně jsem odcházel do šatny. Přátelé mě decentně upozornili, ať se podívám do rozkroku, a já tam uviděl díru jako vrata. Kalhoty moje pohybové kreace nevydržely. No ještě že jsem měl kvalitní spodní prádlo,“ směje se.
Morrisonovské období vystřídalo jacksonovské, Adam se naučil nejen zpívat, ale i pohybovat jako zesnulý pop idol. „Nejraději mám ale muziku ve stylu rhytm and blues,“ říká, „ta u nás nemá moc tradici. Svou hudbu musím trochu přizpůsobovat zdejšímu vkusu.“
Raubíře Pavla hrál ve filmu Taková normální rodinka z roku 2008. Raubíře Petra hrál Štěpán Krtička.
Že to s muzikou myslí vážně, potvrdil během několika let. Když mu bylo šestnáct, natočil album Parfém. „Podílelo se na něm mnoho lidí a je ovlivněno různými žánry,“ vysvětluje.
„Parfém je taky složen z mnoha esencí, proto ten název.“ S albem zabodoval a o rok později se stal v soutěži Český slavík vítězem kategorie Objev roku.
Amerika ho láká
Ve čtrnácti si podal přihlášku na konzervatoř, zejména kvůli tomu, aby unikl matematice. „Což se podařilo, nicméně nejsem si jistý, zda to byla dobrá volba,“ tvrdí. Rád vzpomíná na hodiny herectví s Veronikou Žilkovou, ale uvědomil si, že chce umění víc dělat než se o něm jen učit. Po roce studia ho proto pozastavil a odjel na zkušenou do Ameriky, kde mimo jiné také studoval herectví. Amerika ho okouzlila.
„Zjistil jsem, že hranice toho, co lze dělat, jsou mnohem dál, pobyt tam mi dal novou perspektivu. Když přijdu v Los Angeles na casting, sejde se tam třicet kluků a všichni jsou skvělí. U nás je herců taky dost, ale konkurence a tlak nejsou tak obrovské.“
Netají se, že Ameriku bere jako výzvu, a také život tam si dokáže představit. „Mám Prahu moc rád a jsem vděčný za to, že mi naše země umožnila dělat to, co dělám. Amerika mě ale láká.“
Zatím však pracuje hlavně tady. Do kin nedávno vstoupil filmový muzikál Cesty ke štěstí, kde hraje jednu z hlavních rolí, trochu nesmělého Davida. Toho podle scénáře šikanuje Vladimír Polívka. Příběh party studentů, kteří mají za úkol nacvičit legendární muzikál Starci na chmelu, a zprvu se jim do toho moc nechce, je příjemnou podívanou.
„Natáčení probíhalo ve skvělé atmosféře. Romana Vojtka, který hraje našeho učitele, jsem do té doby neznal a bylo to moc milé setkání. S Vladimírem Polívkou jsme si porozuměli opravdu hodně a jsem rád, že jsme se u natáčení potkali. Sedli jsme si a myslím, že jsme se i spřátelili,“ uzavírá mladý muzikant.
