Švýcarka NoéMie je návrhářkou, která udává módní trendy

Vždy, když mě čekají schůzky – s návrháři, kadeřníky, výtvarníky a jejich kolegyněmi – zvažuji u skříně dlouho co na sebe. Většinou sahám po černé. Je sázkou na jistotu. Nemýlila jsem se ani u NoéMie. Ta ji místy rozbila bílou a kupodivu zlatými šperky a nehty. Tak tohle je v Británii v kurzu, pomyslím si. Omyl.

Důvod je jednoduchý, přestěhovala jsem se ze Švýcarska do Londýna koncem léta 2010. Studovala jsem tam obor módní novinářství. Ale vazby jsem si ponechala i v Curychu. Dá se říci, že každý týden mezi oběma městy létám.

Jednoduše. Ráda kreslí, zajímá se o módu, je neuvěřitelně tvrdohlavá, vzdělaná, posedlá svým cílem a má štěstí. Vyrostla jsem jako jedináček v typické středostavovské rodině v živých 80. letech. Hodně jsem studovala. DASH Magazine je směsice vlivů ze všech koutů světa. Miluji ilustrace, hlavně ty módní.

Na škole jsem nosívala skicák, abych si nakreslila to, co mě zaujalo. V běžných módních časopisech se ovšem ilustrace používají jako doplněk, když už vůbec. Velikostí odpovídají těm u horoskopů. Cítila jsem, že mají mít víc prostoru. Spojením módní kresby a umění módy jsem našla díru na trhu.

Navštívit české návrhářky, designérky šperků. Chtěla jsem poznat jejich práci. Hana Frišonsová, Nastassia Aleinikava a Chatty, tato jména znám prostřednictvím jejich práce. Chtěla jsem je poznat osobně. A potkala jsem řadu nových jmen, z nichž jsem nadšená. Jinak v překrásné Praze jsem poněkolikáté. Byla jsem například na Mercedes-Benz Fashion Weeku a Designbloku.

Město mě vždy ohromí výjimečnou architekturou. Hodně jsem si oblíbila i procházky, běhání v parku na Letné. Musím ovšem říci, že ve světové módní branži nejsou česká jména příliš známá. Je to otázka marketingu. Kreativita, nadšení vašim lidem rozhodně nechybí.

Asi vás zklamu, ale i u vás mají ženy vytříbený vkus. Hodně z nich jsem potkala třeba na zmíněném módním týdnu. Obecně teď nerozlišíte, kde se hůř nebo líp oblékají. Móda se stává čím dál více globální záležitostí, už se nedá vnímat místo od místa, město od města. Dokonale oblečené lidi potkávám téměř všude. Snad jen v Paříži, ve Skandinávii jsou o něco hravější, ve vyznění stylu jednodušší.

Pohodlný. Na prvním místě u oblečení je nositelnost. Asi to souvisí s tím, že pořád cestuji. Zkuste takhle žít s botami na vysokých podpatcích! To by bylo peklo. Ustálený styl ale nemám. Prostě se každý den cítím jinak.

Když mě nečeká nic slavnostnějšího, vezmu si obvykle džíny či áčkovou sukni. Zkombinuji to s výraznou halenkou, tričkem. Celek pak dotáhnu náušnicemi a prstýnky. Teď ráda využívám módní sportovní trend. Není nic lepšího než se obout do pohodlných bot. A další dobrá rada? To, co si vezmu ráno, si vyberu večer. Po probuzení mě nečeká dilema: nemám co na sebe.

Oblékají se do těsného oblečení předtím, než se nasnídali. Obují se do bot, o nichž vědí, že je za pár hodin budou tlačit. Není nic horšího než něco, co omezuje. Třeba bílá krátká sukně, když chcete jet na kole. Pozor! Pohodlí u oblečení neznamená, že budeme chodit všude v růžové teplákovce. Všichni by se měli zamyslet, kam daný den jdou, podle toho vyndávat kousky ze šatníků.

Já sama jsem veliký fanoušek kašmíru. Je pohodlný, hřejivý, zároveň výjimečný. Z barev volím jednoznačně černou. Sem tam ji doplňuji ostrůvky modré, bílé a červené. A další rada: ženy by měly mít vždy dobře sedící podprsenku.

Dělávám to od útlého dětství, je to můj instinkt. Rychle osoby kolem sebe zhlédnu. Na základě toho, co nosí, odhadnu, kdo asi jsou. Oblečení o vás hodně vypovídá, i když samozřejmě mozek vnímá ještě další věci: vaši postavu, způsob, jak se pohybujete, výraz tváře. Já sama si právě tohohle všímám nejvíc. Oděvy pak tvoří jen detaily.

Má skříň není nikdy dost veliká. (smích) Mám jich několik. Ta v Curychu patřívala mé babičce. Je dřevěná, nádherně vyřezávaná, vyrobená někdy ve 20. letech. Má všechny detaily, které oceníte: vestavěné světlo, zrcadlo, hodně polic, výsuvnou tyč. Přiznám se, že tento kus nábytku mám radši než to, co je uvnitř něj.

To jste mě pobavila. Přestala jsem před lety počítat… Začít s tím nehodlám. Nejvíc mám ale bot, bund, tašek a určitě spodního prádla. Nejdražší? Hm. To budou asi tašky a právě bundy. Za nejhodnotnější sama považuji světle modrou mikinu s kapucí s tmavě modrým logem Nike. Koupila jsem ji před dvanácti roky na blešáku. Cítím se v ní prostě dobře. Pak jedny šortky. Mám je – budete se divit – od pěti. Teď jsou hodně na tělo, jenže to se nosí. (smích) Jsou také vůbec mým nejstarším kouskem v šatníku.

Cením si i bílých krajkových šatů Comme des Garçons, jimiž mě kdysi překvapili rodiče. Dále černých pánských bot Velt od berlínského kamaráda designéra, jenž mi ušil menší velikost, než je běžné. Jsou to všechno věci, k nimž se vážou nějaké zážitky, emoce.

Byly to neuvěřitelně drahé džíny Y3 Yamamoto. Ani mi neseděly. Měla jsem je párkrát, pak skončily v hlubokém zapomnění, v koutě šatny. Nakupuji totiž impulzivně. Když mám náladu. V obchodech nehledám nic konkrétního. Čekám, co mě zaujme. Potřebuji-li skutečně určitou věc, připojím se k internetu.

Těch je! Určitě musím zmínit Coco Chanel, jejíž práce ovlivňuje ženskou módu dodnes. Pak Yves Saint Laurent za svou lásku k branži. No a nesmím zapomenout na Pierra Bergého, Alexandra McQueena za umění stále nás překvapovat.

Tu praktickou: přestaň pálit svíčku z obou stran. Nějaké závazné rady – tohle nikdy nenos – neexistují. Sexy v módě je přirozenost. V tom zahrnuji i make-up. Kašlete na trendy. Vsaďte na to, jaká jste.