„Role tanečníka je vděčnější. Když jsem tancoval, staral jsem se jen o své choreografie a svoje srandičky, mohl jsem pustit uzdu své kreativitě,“ rekapituluje třicetiletý taneční mistr ze Sokolova. „Teď musím naslouchat, doporučovat, usměrňovat.“

Kromě vytváření společných vystoupení sleduje vznik choreografií jednotlivých párů a funguje pro ně jako takzvané třetí oko, které zamrká, když jde něco takříkajíc přes čáru.

„Spousta párů chce různé rekvizity,“ uvádí příklad. „Musím posoudit, zda ta rekvizita je vhodná, nebo ne, zda má například štáb zavěšovat kvůli pěti vteřinám na jeviště lavičku. Jeden pár si třeba vymyslel, že začnou s rumba koulemi, ona si sundá čepičku, on klobouček, ona potom sáčko, on košili, pak vytáhne pistoli, zastřelí ji a postaví se na lavičku. Protože to celé má mít minutu a půl, tak tam těch rekvizit nemůže být tolik. Říct, že to nejde, protože by to vypadalo trapně, není lehké.

„Jako tanečník jsem se mohl více realizovat, v roli poradce jde spíš o komunikaci a organizaci. Přeji si, abych přispíval k celkové pohodě a byl brán jako přístav pro všechny lodičky,“ říká.

„Jako tanečník jsem se mohl více realizovat, v roli poradce jde spíš o komunikaci a organizaci. Přeji si, abych přispíval k celkové pohodě a byl brán jako přístav pro všechny lodičky,“ říká.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Člověk musí být i trochu diplomat,“ popisuje Honza tu méně vděčnou část své role. „Na druhou stranu jsem rád, že jsem se posunul, že dělám zase něco jiného a že nemám při každém přímém přenosu nervy, jestli vypadneme, nebo ne.“

Na otázku, v čem je jiný než jeho předchůdce v roli hlavního poradce soutěže Petr Čadek, odpovídá diplomaticky: „Snažím se všechno dělat méně tradičně, asi nebudím takový respekt a nepůsobím tak přísně. Především se snažím pozitivně motivovat. Petra uznávám jako skvělého profesionála a naprosto mu důvěřuju. Navíc tančil s partnerkou, s níž si výborně sedli,“ (Kateřina Cajthamlová – pozn. red.).

Taneční mistry, kteří po parketu víří se známými soutěžícími, vybíral právě on. „Jsem rád, že se mezi nimi objeví nové tváře. Třeba můj velký kamarád Marek Zelinka, který studuje pantomimu, nebo Michal Necpál, který vystudoval herectví. Všichni jsme kamarádi, známe se léta ze soutěží a soustředění.“

S přítelkyní Lucií Hunčárovou už natočili 194 dílů Tanečních hrátek s Honzou Onderem, v nichž na Déčku seznamují dětské diváky s tanečními základy. Příští rok budou točit dalších 35.

S přítelkyní Lucií Hunčárovou už natočili 194 dílů Tanečních hrátek s Honzou Onderem, v nichž na Déčku seznamují dětské diváky s tanečními základy. Příští rok budou točit dalších 35.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

A jak se dávají soutěžní dvojice dohromady? „V úvahu je třeba brát výšku a tělesnou konstituci, důležité jsou i nátury,“ připomíná Honza. „Ten, kdo chce blbnout, by si těžko rozuměl s někým, kdo si potrpí na přesné provedení.“ Tvůrčí tým je přirozeně vázaný formátem držitele licence StarDance. „Když jsme třeba chtěli upravit znělku, muselo se BBC vyjádřit. Totéž k dekoracím,“ upozorňuje Honza a dodává, že český divák je trochu konzervativnější. „Ve Velké Británii nebo USA to je větší estráda, u nás je to elegantnější.“

Na tom má bezpochyby podíl česká tradice plesů a tanečních, kterou v anglosaském světě nemají. „Jsme plesová velmoc, pořádají se u nás stovky plesů, víme, jak se na nich chovat, jak se obléknout. Všichni jsme chodili do tanečních…,“ potvrzuje Jan Onder.

První start ve StarDance a první vítězství: s Danou Batulkovou vyhráli v roce 2008.

První start ve StarDance a první vítězství: s Danou Batulkovou vyhráli v roce 2008.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Sám pořádá taneční kurzy v Karlových Varech a Sokolově pro mládež i dospělé: „Kurzisté se stávají našimi kamarády. V létě děláme taneční soustředění pro dospělé, společně tančíme. V zimě pořádáme nádherné plesy.“

Dnešní dospěláci by asi byli překvapení, jak moc se změnily taneční, do kterých chodili: „Nepoučujeme, nezakazujeme, není to buzerace, která vás otráví hned na první hodině. „Musí to být zábavné, nenásilné, musí u toho být legrace, jinak jdete radši do hospody a nenaučíte se ani tancovat, ani základy etikety. Snažíme se kurzy dělat neformálně a svěže, samozřejmě elegance a noblesa nesmějí vymizet. Kluci mají obleky, děvčata krásné šaty.“

Mezi úžasnými dámami

Se stejně starou Lucií Hunčárovou spolu tančí desátý rok, žijí šestý. „Jsme spolu prakticky 24 hodin denně, ale pořád to funguje,“ klepe na dřevo Honza a dodává, že se po soutěžním mumraji pokaždé těší do svého sokolovského hnízdečka. Na založení rodiny zatím nepomýšlejí: „Děti máme rádi, chceme je, a kdybychom nebyli tak pracovně vytížení, určitě bychom je už měli. Máme teď oba hodně práce, takže ještě chvíli počkáme.“

V roce 2012 si to zopakoval s Kateřinou Baďurovou, vloni spolu tančili na vyhlášení ankety Sportovec roku.

V roce 2012 si to zopakoval s Kateřinou Baďurovou, vloni spolu tančili na vyhlášení ankety Sportovec roku.

FOTO: Vlastimil Vacek

Lucka letos zasvěcuje do tanečního umění komika Lukáše Pavláska a prý ji svým „tanečním uměním“ dokáže pobavit jako dosud nikdo. Její partner dodává, že on pokaždé dostal v soutěži „dámy k tanci zrozené“.

Hned první start mu přinesl vítězství. Věkově poněkud nesymetrické partnerství s herečkou Danou Batulkovou diváky okouzlilo. „Je to úžasná dáma se skvělým smyslem pro humor. Navíc jako herečka umí dobře pracovat s prostorem. Snažil jsem se do choreografií zakomponovat nějaký příběh, zařazovali jsme herecké prvky. To jsem s atletkou Katkou Baďurovou dělat nemohl, ta však zase uměla dokonale pracovat se svým tělem, u ní byla kvalita samotného tance nejvyšší.”

„S Taťánou Kuchařovou jsem si mohl dovolit velké rozsahy figur, má dlouhé nohy i ruce, umí se postavit, zatvářit, mohlo to být postavené na tom, že tančí krásná žena. Dostal jsem prostě pokaždé naprosto úžasné dámy!“ uzavírá s tím, že se všemi třemi se pokaždé rád vidí na společných vystoupeních, kam jsou pravidelně zváni.