Hlavní obsah

Leona Machálková: Bližší jsou mi latinskoamerické tance

Právo, Dana Braunová

Vystupuje ve třech muzikálech, chystá několik vánočních koncertů a do toho se usilovně připravuje na populární taneční soutěž. „Zvládám to díky rodičům, kteří přijeli do Prahy pomáhat mi s domácností a s Artíkem, aby nebyl doma sám,“ svěřuje se ostřílená osmačtyřicetiletá profesionálka, kterou čeká nezvykle perný konec roku.

Foto: Romeoajulie.com

Jako hraběnka Kapuletová v muzikálové verzi Romea a Julie.

Článek

Pomáhá vám ve StarDance bohatá zkušenost z muzikálových rolí nebo zábavných pořadů, kde máte hodně tanečních výstupů?

Tanec v muzikálech nebo v televizních show, to je úplně jiný vesmír. Ve StarDance se učím společenský tanec, který má svá jasná pravidla, je to tak trochu jiné řemeslo. Nicméně jsem zvyklá tvrdě pracovat a snažím se, jak jen to jde. Mám skvělého partnera Michala Necpála. Úžasně tancuje, je kreativní v choreografiích a hlavně cítí muziku. Navíc je nesmírně trpělivý…

Už máte jasno, zda bude vaší silnou stránkou standard nebo latina?

Máme nastudované tango, passo doble, waltz a začínáme s čačou. (Rozhovor se uskutečnil před začátkem soutěže, pozn. red.) Troufám si tvrdit, že jsou mi bližší latinskoamerické tance, jsou živočišnější a víc mě i baví. Dobře jsem se ale cítila i při tangu, které patří ke standardním tancům, takže se asi budu těšit na oboje. Důležitá je pro mě samozřejmě i hudba. Třeba waltz budeme tancovat na krásnou píseň Jacquesa Brela. Doufám, že se dostaneme co nejdál, rádi bychom si zatancovali co nejvíce tanců. Jak se říká: Když už, tak už.

Sledovala jste předchozí ročníky?

Ne pravidelně, ale když jsem byla v sobotu večer doma, dívala jsem se a měla jsem jako divák spoustu hezkých zážitků.

Foto: Michaela Feuereislová

Kdo ze soutěžících získal vaše sympatie?

Pokaždé jsem fandila ženským soutěžícím – líbila se mi Taťána Vilhelmová, Dana Batulková, Taťána Kuchařová, Anička Polívková, Bára Poláková.

Nedávno měl premiéru muzikál Romeo a Julie, kde ztělesňujete hraběnku Kapuletovou. Kolikátý to je muzikál?

Tuším, že dvanáctý. Hraju v muzikálech 22 let a vzhledem k tomu, že jsem měla štěstí na úspěšné produkce, není to až tak závratné číslo. Mnohé muzikály se těšily divácké přízni, tak jsem si svých rolí v nich užívala dlouhou dobu. Nebyly to tituly, které by se stáhly po jedné sezóně.

Jsem ve věku, kdy se mi nechce zavírat oči a vstupovat do vztahu, kde bych trpěla. Ideálně to funguje, když je dvojice vyrovnaná – v síle, energii, zájmech, v představách.

Nepočítám přitom divadlo Semafor, kde jsem nastudovala šest představení. Právě do Semaforu se na mě byli podívat Richard Hes a Ondřej Soukup a nabídli mi roli Anity ve West Side Story. To byl pro mě první muzikál.

Po dvaceti letech jste se vrátila do Draculy, kde sice ztělesňujete jinou roli než poprvé…

Ten muzikál obletěl celý svět, byl úspěšný na mnoha místech Evropy, ale také třeba v Koreji. Momentálně hrajeme Draculu v Hudebním divadle Karlín a diváci pamětníci s sebou berou na představení novou generaci, své děti či vnuky.

Potvrzuje se, že když se něco dělá s láskou a invencí, když fungují všechny články řetězu, vznikne dílo, které nevyčpí a osloví další generace. Tady se spojil geniální skladatel Karel Svoboda s geniálním textařem Zdeňkem Borovcem, před jehož krásnou spisovnou češtinou se při každém představení skláním. Doba sice přitvrdila, mladí lidé mají jiné vyjadřování, ale tady na ně dýchne noblesa, upřímná poezie, kvalitní písňový text a mladí to podvědomě spontánně přijímají.

Foto: archív ČT

„Leona má tanec v těle,“ chválí svou partnerku ve StarDance taneční mistr Michal Necpál. Jen prý je při trénincích zbytečně sebekritická.

Jak plánujete zbytek roku?

Nemám bohužel ani jeden volný víkend. Potřebovala bych aspoň den pro sebe, vypnout, nadechnout se. Patří to k životu – projet se na kole, posedět s přáteli. Nicméně jsem naladěná tento nápor vydržet, nežehrám a naopak si vážím hezkých pracovních příležitostí.

Jak vypadá takový „den pro sebe“?

Záleží, jak jsem na tom se silami. Když toho mám dost, vyhovuje mi, jak se říká u nás na Moravě, prdolit se doma. Vyspat se, dodělat nejrůznější domácí resty… Když se cítím na víc, jdu si zacvičit, zaběhat, projet se na kole, příjemné jsou masáže a tak podobně. Takže takový den můžu prožít jak ve vodorovné poloze, tak v pohybu.

Když už se dva rozejdou, není nic horšího než dítěti vsugerovávat, že jeho tatínek se moc nepovedl.

Ve vaší profesi musíte být v dobré kondici. Jak o sebe pečujete?

Žije se mi dobře s pocitem, že jsem fit. A ve svém věku vím, že je pro to třeba něco udělat. Sportovat, chodit se okysličit do přírody. Ráda zajdu na masáž, není mi taky jedno, co jím. Hodně si dávám záležet na tom, abych udržovala kontakt s kamarády. Jejich spektrum mám široké: od žen v domácnosti po manažery.

Kam vyrážíte do přírody?

Máme chalupu v Lužických horách na Novoborsku, i tady v Praze mám to štěstí, že bydlím blízko zeleně.

To je chalupa, kterou jste si pořídili s Bořkem Šípkem?

Ano a pořád se tam potkáváme jako rodina.

Foto: archív ČT

Rozchází se pomalu každý druhý pár, ne každému se podaří, aby dítěti zůstali máma i táta.

Nám se to podařilo. Artík žije výhradně se mnou, ale s tátou je v kontaktu, kdykoli má táta čas. Nemáme to nějak striktně určené. Když už se dva rozejdou, není nic horšího než dítěti vsugerovávat, že jeho tatínek se moc nepovedl. To bych jen uškodila vlastnímu synovi, kterého miluji. Je třeba ctít to dobré, co na bývalém partnerovi bylo a je. To je to nejlepší, co jsem pro syna i pro sebe mohla udělat.

Nemusím se do ničeho nutit, mám Bořka svým způsobem pořád ráda. I když jsme se rozešli, nelituji, že jsem s ním ušla kus životní cesty. Byla to pěkná léta, hodně mě jako člověka posunula, máme spolu krásného kluka…

Inklinuje dvanáctiletý Artur k hudbě, nebo k výtvarnu?

Není nijak vyhraněný, ve škole mu to jde lehce – jde mu dobře matematika i dějepis. S češtinou trochu bojujeme, tam to stojí a padá s četbou a dneska děti málo čtou… Je druhým rokem na osmiletém gymnáziu, tedy v sedmé třídě.

Bořek říká, že moc dobře maluje a dobře pojímá prostor. Od malička ho bavilo malovat ornamenty, což k profesi mého bývalého partnera, který je vynikající dekoratér, patří.

Chodíme se dívat, jak pracuje ve své sklárně Anežka. Tam je na tatínka moc pyšný.

Foto: archív HDK

S Danielem Hůlkou se ve slavném Draculovi poprvé potkala v roce 1995.

Bylo pro vás těžké říct synovi, který je na prahu puberty, o vážné nemoci jeho otce?

Dost jsem zvažovala, jak mu to šetrně řeknu, aby to věděl dřív ode mě než třeba z bulváru. Myslím, že se mi to podařilo. Nechci se o tom nějak podrobněji šířit, ale díváme se do budoucnosti s optimismem. Bořek je velký bojovník, zvládá to výborně. Prakticky denně spolu mluvíme. Léčí se v Madridu, ale vrací se sem, pracuje, všechny jeho projekty jedou dál. Je skvělej!

Jak vás poslouchám, napadá mě, jestli je vyloučeno, že byste se zase dali dohromady…

Určitě nedáme. To je passé.

Jak jste se vůbec seznámili?

Seznámil nás Karel Černoch. Hráli jsme spolu v muzikálu Monte Christo a o Bořkovi mi vyprávěl. Setkali jsme se pak v Bořkově restauraci Arzenal, Karel Černoch tam křtil desku, na níž jsem s ním nazpívala duet. Jenže než jsme šli na první rande, uběhl rok.

Je Bořek Šípek osudovým mužem vašeho života?

V mnohém ano. Může ale přijít ještě jiné srdcové eso. (smích) 

Netajíte se tím, že žijete sama…

Není to plán, ale je to tak.

Chcete na tom něco měnit?

Já jsem si o tom zakázala spekulovat, nechci si vsugerovávat, že něco dělám špatně. Snažím se žít poctivě, nic si nenalhávat. Zároveň to jsou věci, po kterých nikomu nic není. Já nemám problém o sobě mluvit, jsem, myslím, dost otevřená, ale na hovory o takových věcech mám někoho jiného než novináře.

Foto: archív L. Machálkové

Část léta trávili s Arturem a jeho otcem Bořkem Šípkem (66) společně.

Není problém v tom, že je laťka příliš vysoko?

Já ji nikomu nevnucuji. Jsem ale ve věku, kdy by se mi nechtělo zavírat a oči a vstupovat do vztahu, kde bych nějak trpěla. Ideálně to funguje, když je dvojice vyrovnaná – v síle, energii, zájmech, v představách.

Nedělá vám starosti, jak by reagoval váš syn, který vás má jen pro sebe?

Žádnými domněnkami se netrápím. Dokonce mi před časem řekl: Mami, už si někoho najdi. Má ve svém okolí plno rodin, kde přibyli noví tatínci. Vidí, že to není nějaká hrozná varianta. O svého tátu nepřijde a má dalšího parťáka.

Jak se dnes díváte na Leonu Machálkovou, která před 23 lety přišla jako čerstvá absolventka olomoucké filozofické fakulty do Prahy?

Jako Moravanda jsem byla otevřená, upřímná, ale asi jsem působila trochu praštěně. Ráda jsem se chechtala nahlas, nebyla jsem zrovna ušlápnuté děvče.

Udělala byste něco zásadně jinak?

Udělala jsem pár chybných rozhodnutí nebo jsem nebyla dost připravená. Třeba mi na počátku devadesátých let, kdy jsem moderovala na Evropě 2, nabídli z televize, abych moderovala Hry bez hranic. Jenže já v té době neměla tak dobrou angličtinu, takže jsem tu práci nedostala. Někdy jsem nebyla dost velkorysá, z toho jsem se poučila. Snažím se vidět a pochopit své chyby, a pokud možno je neopakovat.

Reklama

Související články

Kamil Střihavka: Zpátky bych nevzal ani vteřinu

V první řadě je Kamil Střihavka vynikající rockový zpěvák, který nahrál několik alb, má za sebou řadu koncertů. Proslul jako Ježíš v české verzi muzikálu Jesus...

Markéta Procházková: Naivitu si trochu pěstuji

Učí se rychle texty, je pohybově nadaná a je vítězkou tří pěveckých soutěží. Ideální typ do muzikálu. Markéta Procházková, devětadvacetiletá rodačka z Jihlavy,...

Výběr článků

Načítám