Pod pokličkou StarDance

„Myslím, že to nebyl žádný kulinářský zázrak, ale když jsou kolem lidi, které mám ráda, tak je chci potěšit. Jakmile jsem to udělala poprvé, setkalo se to s velkým úspěchem, takže jsme z toho udělali tradici,“ vypráví paní Monika s tím, že kupříkladu moderátorka Tereza Kostková si potrpěla na sladkou variantu s jablky, hruškami, oříšky a domácí griotkou, tanečník Jan Tománek dával zase přednost slané náplni v podobě masa a zeleniny.

Pochutnávali si ale i lidé ze štábu a maskérky. Co se nesnědlo, zabalilo se domů na snídani. Jen Oldřich Navrátil štrúdlu moc nedal. „Můj muž tohle zrovna nemusí, jenže já peču velice ráda a těšil mě pohled na někoho, komu chutná a kdo jídlo zužitkuje. Prostě jsem přišla s výdobytky a dala je v plen,“ říká paní Monika, která každou sobotu vozila na Barrandov několik cukrářských krabic s občerstvením.

Do zákulisí mířila s domácími dobrotami i herečka Hana Gregorová, když přede dvěma lety soutěžil její syn Ondřej Brzobohatý. „Máma má jako Slovenka štědrou povahu a na každý přenos nosila řízečky a další laskominy. Samozřejmě jsem se nepřejídal, ale ochutnal jsem. Pamatuju si, že Imrich Bugár s dcerou zase nabízeli fantastické šneky z listového těsta,“ vzpomíná herec a hudebník, který s Evou Krejčířovou vypadl ve čtvrtém kole.

K rituálům StarDance patří dort, se kterým se před prvním vysíláním objeví v zákulisí Tereza Kostková a věnuje ho soutěžícím na povzbuzení. Pomocný režisér Jan Fronc si pochvaluje předvánoční období, kdy se soutěž vysílá, protože cukroví, které občas přinesou tanečníci nebo členové štábu, přispívá k dobré pohodě. Jinak ale upozorňuje, že podzim a začínající zima můžou pro televizní přenos znamenat i komplikace.

Vybavuje si třeba, jak se někdy při třetí sérii šplhali po ledovce do barrandovského kopce, kam tehdy všichni dorazili se zpožděním. „Vylezl jsem z ateliéru, jdu si koupit kafe a koukám, že stan s občerstvením odnesl vítr až někam k ohradě s koňmi a všechno je zaváté sněhem. Naštěstí naše práce nestojí na svačině.”

„Daleko důležitější, zvláště pro účinkující, je být fit. Někteří, jak postupují jednotlivými koly, přicházejí sice čím dál oblepenější barevnými tejpy, ale je na nich vidět, že jsou zvyklí veřejně vystupovat i v situacích, kdy jim není nejlíp.“

Kromě obligátních puchýřů a bolavých zad se tu a tam objeví i nenadálé zranění. Hned v první sérii musel ze soutěže odstoupit pár Mahulena Bočanová a Jaroslav Kuneš kvůli tanečníkově natrženému tříselnému svalu. Se silnými bolestmi zad bojoval atlet Tomáš Dvořák, který se přesto s Kamilou Tománkovou dostal až do šestého kola. Ve třetí řadě pak trápily natažené svaly Zuzanu Norisovou a Jaromíra Bosáka.

„Moje tělo je zvyklé na běhání, fotbal, golf, ale taneční pohyb jaksi nemá v portfoliu. Tudíž mě ani nepřekvapilo, že jsem si při jedné odvážnější figuře natáhl zadní stehenní sval. Musel jsem několikrát na ultrazvuk a rezonanci a před vystoupením klasickým obstřikem místo zmrazit a stáhnout obinadlem. Nic moc, ono to dost bolí, ale při fotbalu to bývá horší,“ vzpomíná na dobu před sedmi lety sportovní komentátor.

„S určitou opatrností to šlo zvládnout, protože bolest sama o sobě není škodlivá, jen upozorňuje, že holt máte jisté mantinely. Ale při mém tancování by asi nešlo poznat, ani kdybych měl obě nohy ze dřeva…,“ tvrdí sebekriticky Bosák, který se s Evou Krejčířovou přes všechny těžkosti dostal až do šestého kola.

Před vysíláním čtvrté řady se o rozruch postarala Táťána Medvecká, když na poslední chvíli kvůli namoženému kolenu odstoupila ze soutěže. Narychlo ji pak nahradila Aneta Langerová, která před pěti lety po boku Michala Kurtiše zvítězila. Kuchař Filip Sajler si natrhl úponový sval mezi kyčelním kloubem a páteří, takže dál soutěžil s obstřiky.

Poražený finalista z roku 2012, hokejista Martin Procházka, si zranil kotník a herečku Barboru Polákovou ve stejné řadě zase potrápila podebraná osmička. Lenka Filipová, kterou přepadla těžká viróza, vypadla v roce 2007 hned ve druhém kole.

Přestože se přímý přenos do detailů nazkouší, nikdy není jistota, že proběhne úplně stejně jako generálka. Moderátor Marek Eben například zmiňuje, jak mu v minulém ročníku na hlavě přistál plyšák hozený od fanouška z publika. „Smutné je, že to byl plyšák určený někomu jinému, takže jsem žádnou velkou hrdost nepociťoval, ale moc mě to pobavilo.“

Jan Fronc, který je u StarDance od samého začátku, prožíval ve finále první řady dramatičtější okamžiky: „Těsně před vyhlášením vítěze se ozvala podivná rána, ale řekl jsem si, že asi střílejí konfety, které mají následovat záhy. Jenže najednou kolem mě proběhl hasič. Koukám, co se děje, a aniž jsem se stačil zorientovat, vracel se zpátky s hasicím přístrojem, který zřejmě trochu povolil a vydal silnější zvuk. Myslím, že na mžik i Marek Eben a Tereza Kostková znejistěli, ale televizní diváci si ničeho nevšimli.“

Když po vysílání opadne nervozita, účinkující a lidé ze štábu se rozdělí na dvě skupiny. Někdo se jede domů vyspat, jiný si to namíří do baru, protože je tak rozjetý, že by stejně neusnul. Podobně se povahy projevují například i při čekání během pauzy mezi generálkou a přímým přenosem. Jak měl možnost Jan Fronc pozorovat, jedni svou nervozitu řeší tím, že se až do poslední chvíle pekelně soustředí na nadcházející výkon, druzí se na trému snaží vyzrát tím, že jsou až přehnaně veselí, křičí a dovádějí.

„Co je ale všechny spojuje, to je upřímná soudržnost, kterou je dobře cítit i přes obrazovku. Když jeden z párů vypadne, ostatní to kolikrát obrečí. Není divu, když téměř půl roku žijí těsně vedle sebe. Myslím, že o konkurenci v pravém slova smyslu se u soutěžících ve StarDance nedá vůbec mluvit,“ je přesvědčen pomocný režisér, který vidí pod pokličku soutěže už devět let.