Blonďatá svobodnice Veronika Vozábová se právě vrátila ze své každoroční dovolené. Není to ale idylka u moře. Přijela ze cvičení aktivních vojenských záloh, které letos probíhalo v Doupovských horách. To loňské vynechala.

„Synovi bylo teprve půl roku, a tak jsem od něj nechtěla odjet. S kluky jsem se ale tehdy byla aspoň rozloučit a v duchu si přála, abych mohla s nimi. Na cvičení si totiž vždycky perfektně odpočinu,“ tvrdí. „Kluků“ je 96 a jsou to příslušníci pěší roty 111. strážního praporu u Krajského vojenského velitelství hlavního města Prahy. Jeho zbývající čtyři členky jsou ženy. Veronika je jedna z nich.

Dveře jí nikdo neotvíral

„Když jsem se sem přihlásila, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Bylo mi čtyřiadvacet a asi jsem hledala dobrodružství,“ přibližuje svou motivaci blonďatá bankovní úřednice ve vojenských maskáčích a v kanadách.

„Semlelo se to všechno hrozně rychle před pěti lety. V pondělí mi kolega v práci mezi řečí prozradil, že je členem Aktivních záloh, v úterý jsem si na internetu našla, že se jím může stát i ten, kdo nebyl na vojně, tedy i já, no a ve středu jsem už napochodovala na krajské vojenské velitelství s přihláškou!“

Letošní cvičení bylo zaměřené na ostrahu strategických objektů, odpočinula jsem si na něm víc než u moře.svobodnice Veronika Vozábová

Šestitýdenní vojenský přijímač ve Vyškově u Brna, kde se testuje psychická i fyzická odolnost uchazečů, ji nezaskočil.

„Tedy nezaskočil mě po fyzické stránce. Čekala jsem, že to bude horší,“ upřesňuje Veronika, která se aktivně věnovala lyžování, plavání a pravidelně trávila hodiny v posilovně.

„Spousta věcí tam pro mě ale nová byla. Například zdravit velitele. Z civilního života jsem byla zvyklá, že mě jako ženu první zdraví muž. No, tady to tak nebylo a ani dveře mi nikdo neotevřel. Ocitla jsem se v jiném světě.“

Ten ji však lákat nepřestal. „Absolvovala jsem dvě vojenská cvičení, pomáhala jsem při povodních. A pak jsem otěhotněla.“ S tím ovšem branná legislativa nepočítá. Proto Veronika musela zvážit, zda odstoupí od dohody o zařazení do Aktivních záloh. „To jsem nechtěla. Vzala jsem na sebe dobrovolně určitou odpovědnost a té jsem chtěla dostát. Proto jsme se s ředitelem krajského vojenského velitelství dohodli, že se po ročním přerušení opět vrátím. Jsem moc ráda, že to tak dopadlo!“

Při návratu z každoročního vojenského cvičení Aktivních záloh. Mezi devadesáti muži najdete jen čtyři ženy – zleva Blanku Ledvinovou, Veroniku Vozábovou, Natálii Klepkovou a Sylvu Lukešovou.

Při návratu z každoročního vojenského cvičení Aktivních záloh. Mezi devadesáti muži najdete jen čtyři ženy – zleva Blanku Ledvinovou, Veroniku Vozábovou, Natálii Klepkovou a Sylvu Lukešovou.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Chrápání? Bez něj se nevyspím!

Současný systém Aktivních záloh začal vznikat v roce 2002, kdy tehdejší náčelník generálního štábu, armádní generál Jiří Šedivý, povolal záložníky na první dobrovolná vojenská cvičení. Povinná základní vojenská služba fungovala ještě do roku 2004, nicméně z účastníků dobrovolných cvičení postupně vznikala jádra útvarů Aktivní zálohy.

V jednotlivých krajích se formovaly krajské pěší roty, které jsou určeny zejména k ochraně objektů důležitých pro obranu státu v krizových situacích a také k pomoci při živelních pohromách. „Letošní cvičení bylo zaměřené na ostrahu strategických objektů,“ prozrazuje Veronika. Odpočinula si na něm víc než u moře.

„Nemusím přemýšlet, jen plním rozkazy. Pochod v krajině je taky skvělý relax,“ pochvaluje si. Že má při takovém relaxu na nohou těžké kanady, na zádech povinnou zátěž deset kilo a musí ujít deset až dvacet kilometrů, neřeší. A nocleh s hordou chlapů?

„Miluju chrápání. Takže na cvičeních se konečně pořádně vyspím. Možná líp než u malého dítěte,“ směje se a dodává, že její přítel to všechno chápe. Je totiž taky v Aktivních zálohách.

Že si ze mě utahují? Nevadí!

Třiadvacetiletá Blanka Ledvinová dokonce bere samostatnou a oddělenou ložnici, kterou měly mít ženy z Aktivních záloh na letošním cvičení k dispozici, jako diskriminaci.

„Byly bychom úplně odstřihnuté od dění a informací. Většina z nich se předává tam, kde se nocuje,“ myslí si Blanka, která je ráda, když na sebe nemusí při cvičení mazat make-up, jako když se chystá do práce. Při studiích na vysoké škole zemědělské si přivydělávala jako servírka v restauraci.

Do okaté studentky s dlouhými vlasy by nikdo neřekl, že ji to táhne k armádě. Opak je však pravdou. Pár měsíců dokonce studovala vysokou vojenskou školu, ale jen do té doby, než zjistila, že elektrotechnika pro ni nebude to pravé. Ve skutečnosti ji mnohem víc lákala kynologie.

Ještě si vybrat odměnu. Vojáci Aktivních záloh mají nárok na 500 korun měsíčně.

Ještě si vybrat odměnu. Vojáci Aktivních záloh mají nárok na 500 korun měsíčně.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Ráda bych byla psovodkou. Mým snem je stát se profesionální vojačkou a dostat se na veterinární a výcvikovou základnu pro výcvik psů na Grabštejně u Hrádku nad Nisou,“ prozrazuje Blanka, která se o psy začala více zajímat poté, co ji před pár lety pokousal ten její. I ona má přítele s podobnými zálibami, který je profesionálním vojákem.

„Mužský kolektiv mi nevadí, naopak. Raději komunikuju s muži. Nejsem ten typ ženy, co nakupuje, sedí u kafíčka a povídá si o módě. Jsem trochu akčnější. Chlapi u útvaru jsou pohodoví, a i když si ze mě občas utahují, vyjdu s nimi líp než s ryze ženským kolektivem,“ má za to Blanka.

Nejraději má noční akce

S tím souhlasí šestadvacetiletá, nakrátko ostříhaná černovláska Natálie Klepková. „S kluky se vždycky ráda vidím. Někdy za mnou přijedou a vyrazíme na pochod do Beskyd. I v zimě někdy přespíme venku. Jsem sportovní typ a ráda si posouvám svoje osobní fyzické hranice,“ vypráví prodavačka sportovních potřeb z Frýdku-Místku. Je vidět, že k vojenské problematice přistupuje vážně. Baví ji diskutovat o zbraních, bojové technice, strategických manévrech a řešeních různých vojenských úkolů.

„Od svojí rodiny mám bezvýhradnou podporu. Jsou to vlastenci jako já,“ podotýká Natálie, která má na cvičeních kromě střelby nejraději noční akce a taky to, když ji velitel pochválí. „To zahřeje i v mrazu,“ směje se.

Na každoroční cvičení si vybírá dovolenou a jako člence Aktivní zálohy jí náleží odměna 500 Kč měsíčně. Zatím jí „služba“ nezabere více času než tři týdny za rok, je jí ale jasné, že v případě stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může být povolána do časově neomezené mimořádné služby.

Majorka Zuzana Brožová má na starosti vojenské dobrovolníky už dvacet let. Jsou to srdcaři, říká o nich.

Majorka Zuzana Brožová má na starosti vojenské dobrovolníky už dvacet let. Jsou to srdcaři, říká o nich.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Bankéři, lékaři, bezdomovci

„Příslušníci Aktivní zálohy by byli povoláni jako první, protože vedle profesionálních vojáků by byli jedinou skupinou obyvatelstva s vojenským výcvikem, která si udržuje vojenskou odbornost,“ říká majorka Zuzana Brožová. V armádě slouží už třicet let. Pražské záložáky má na starosti a hovoří o nich jako o srdcařích.

„Pro peníze to rozhodně nedělají. Vždyť si často kupují i část vybavení za svoje. Pro ně je to skutečně dobrovolná zodpovědnost. Pokud třeba nastanou povodně, jsou na místě často jako první a pomáhají, kde se dá. Mají můj obdiv.“

Dodává, že členem Aktivních záloh se může stát každý, kdo splní psychologické i fyzické testy, je bezúhonný a je mu mezi osmnácti a šedesáti lety. Závazek se u Aktivní zálohy podepisuje na tři roky, poté je třeba ho obnovit.

„Měli jsme tu už kdekoho. Bankéře, lékaře, ale i bezdomovce. Tady se rozdíly stírají,“ podotýká majorka Brožová.

Fungujeme jako buňka

To si velmi dobře uvědomuje i Sylva Lukešová z Ústí nad Labem. „Všichni tu jsou šáhnutý tím zeleným. Společné zážitky v nepohodlných podmínkách opravdu způsobují, že řada věcí důležitých v civilním životě se tady neřeší,“ myslí si.

„Mnoho činností pochopíte, až když si je vyzkoušíte. Řekne se provést maskování, jenže to není jen neobvyklý make-up. Musíme se obložit trávou a to znamená nechat se hryzat komáry. Za běžných podmínek by se člověk ošíval, ale tady ne. Tady se to prostě musí vydržet. Fungujeme jako buňka. Je jedno, kdo je kdo. Můžeme si věřit a jeden tu podrží druhého. Já třeba mám ráda svoje pohodlí, ale tady si netroufnu ani ceknout či nějak skuhrat,“ směje se drobná blondýnka.

Je jí šestačtyřicet a u Aktivních záloh je pět let. Pracuje jako ošetřovatelka a dlouho pobývala v Německu. „Jenže jsem tam byla dost osamělá. Když mi kamarádka řekla, že chce nastoupit do vojenské nemocnice v Ústí nad Labem, rozhodla jsem se, že půjdu s ní.“

Nastoupila do oddělení péče o válečné veterány, kde mimochodem pobývá i náš poslední žijící parašutista, který za války seskočil do protektorátu a aktivně se účastnil boje jako radiotelegrafista, generál Klemeš.

Mazej se umýt!

Nejen o něm hovoří Sylva Lukešová s obdivem. „Za těch pět let, co jsem u Aktivních záloh, jsem mohla aspoň trochu poznat, čím si váleční veteráni prošli. Velmi si jich vážím,“ netají se. Ani tím, že vojenský přijímací výcvik ve Vyškově pro ni byl doslova očistcem.

„Myslela jsem, že tam vypustím duši! Bylo mi jednačtyřicet a v družstvu jsem byla s kluky, co se vrátili z Afghánistánu. Nejstaršímu bylo kolem třiceti!“

V Aktivních zálohách slouží i mámy s dětmi, když však „záložačka“ otěhotní, branná legislativa s tím nepočítá. Ale jak je vidět, borci v zeleném mají smysl pro humor.

V Aktivních zálohách slouží i mámy s dětmi, když však „záložačka“ otěhotní, branná legislativa s tím nepočítá. Ale jak je vidět, borci v zeleném mají smysl pro humor.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Do Aktivních záloh se přihlásila ze zvědavosti. Dočetla se o nich v jednom z časopisů, které chodí do vojenské nemocnice, kde pracuje. Byla rozvedená, děti už měla odrostlé, a tak se vrhla do dobrodružství. Jen nepočítala s tím, že si při něm sáhne až na dno fyzických sil.

„Věčně jsem něco zapomínala, uniformu jsem neměla nasazenou předpisově, natož vyleštěné boty. Možná jsem si tajně myslela, že mě jako ženu budou trochu šetřit, ale to ani omylem,“ vypráví otevřeně.

„Neprošlo mi vůbec nic. Když jsem promokla, musela jsem si boty pěkně sama usušit, a ne že to někdo udělá za mě a ještě mi uvaří čajíček!“ Make-up vyměnila za maskovací čerň a i to se musela učit. „Když jsem se namaskovala poprvé, poslali mě umýt, že prý vypadám jako na maškarním!“

Sylva Lukešová o svých začátcích u armády vypráví se zvonivým smíchem, ale je jasné, že má za sebou nejeden pořádný výkon. A nejen na tomhle cvičení, které si za rok zase zopakuje.