Anketa: Jak se známé osobnosti vyrovnávají s letními vedry

Po tolika mizerných létech si vedro užívám a raduju se z něho. No a když už ho začíná být příliš, popadnu naše dva pejsky a jdu s nimi do lesa.

Razím teorii, že lidský organismus se s vyššími teplotami umí vyrovnat sám a bez úhony, a horku se nijak nevyhýbám. Nemám problém jít si zaběhat, i když praží slunce, a klimatizaci používám jen ve výjimečných případech. Právě ta bývá zdrojem našich rodinných sporů. Zatímco můj muž se tváří, že by bez klimatizace nepřežil, já při ní okamžitě chraptím.

A co se dětí týče, hlídám dvě věci - aby měly po ruce pití a na sobě opalovací krém s vysokým ochranným faktorem. Považuji nás za tvory teplomilné a třicítka na teploměru přece není žádný problém.

Horko mi nevadí, naopak mám raději teplé slunečné dny než zimu a pošmourné počasí. I když daleko lépe se vedra tráví doma či při žňových pracích než v obleku v rozpálené kanceláři. Dnešní zemědělská technika má už totiž komfortní kabiny s klimatizací.

I na horkém počasí však můžeme najít jasná pozitiva: člověk během práce dostane snáze chuť na výborné pivo nebo si může plnými doušky užít letní koupání s dětmi či sjíždět naše řeky na lodích tak, jak to s rodinou děláme každý rok. Takže já hlasuji pro letní dny.

Letní vedra snáším dobře, hodně piju vodu, osvěžuji se minerálkou ve spreji, a protože nemám žádný problém s tlakem, nijak zvlášť mi vedra nevadí. Fajn je, když můžu odjet pryč z města, kde se takové počasí snáší líp.

Jsem klasický teplomil a občas mívám pocit, že jsem se měl narodit někde na jihu. Miluji pořádné léto, čím teplejší, tím lepší. Naopak sychravé dny, které nám letní měsíce kazí, přímo nesnáším. Takový srpen v Egyptě, samozřejmě bez teroristů, to je to pravé.

Vrcholným číslem patrně zůstává můj nápad udělat si piknik v červnu na sluníčku na hliníkových lavičkách v Údolí smrti. Moje manželka klimatizované auto odmítla vůbec opustit, a pokud by znala číslo, bývala by volala psychiatra.

A co bych mohl poradit těm, kdo horko nemilují? Asi jen to, ať se vyhýbají namáhavé práci a ostrému slunci. Ať hodně pijí, pokud možno nealkoholické nápoje, a snaží se po vzoru obyvatel jižních krajin dodržovat polední siestu. Ať žije léto!

Nedělají mi problém, mám ráda teplo, ale mám výhodu, že bydlím v domě, kde je příjemně a dá se v noci spát. Ve vyhřátém bytě v paneláku je to horší, to znám. Pro mě by těch teplých dnů mohlo být u nás víc.

Teplé nebo horké počasí mám rád a teplota pod 20 °C mě nijak netěší. Když jsem v prvním červencovém týdnu jezdil při 35 °C na kole, rozhodně mi bylo líp než v lednu v třístupňovém mrazu. Ale všeho s mírou. Pokud vedra trvají dlouho, nadšení mě také už pomalu opouští. Byt je rozpálený, špatně se spí, chybí chuť něco dělat a únava z horka začíná být otravná.

Bránit se můžeme několika způsoby. Setrvávat pokud možno ve stínu, jít se vykoupat do chladnější vody, dát si mokrý ručník na hlavu, pít chlazené nápoje, pobývat v klimatizovaných místnostech, přesunout fyzicky náročnější aktivity na noční dobu a omezit těžké práce přes den. Ani trochu nezávidím třeba stavebním dělníkům nebo pracovníkům na letišti, kteří v rozpáleném vzduchu nad betonovou plochou obstarávají letadla.

O to příjemnější je pak ochlazení, které přinese studená fronta. Jenže potom se postupně zase oteplí na tropické hodnoty a celý kolotoč začíná nanovo. Počasí však má být pestré a odpovídat roční době, tak si užívejme léta, dokud ho tady máme.