Alice Bendová: Vztah nezávisí na věku

Se svými partnery jsem takový problém nezaznamenala. No, dříve v minulosti se mi párkrát stalo, že se se mnou muži nechtěli seznámit. Radši šli dál, než by mě oslovili. Snad jsem normální, uvažovala jsem tehdy. Byla jsem z toho trochu zmatená. Pak jsem pochopila, že to byl spíš jejich problém.

Tak ty snad používá každá žena, ne?

Tak to kecají, moc dobře všechny víme, co to je. A neříkejte, že vy ne! Když je potřeba, jsem roztomilá, nebo sklopím oči a řeknu policistům: Jé, já nevěděla, že je tady padesátka a ne devadesátka! Samozřejmě že je používám. Ale v takové míře, aby to nikomu neškodilo a nebylo to protivné. Tedy aspoň doufám.

Ale já jsem ráda ženou! A zároveň jsem ráda i mužem.

Jsem chlapík v mnoha životních situacích. Pečuju o děti, živím je, starám se o dům, spoustu záležitostí kolem něj řeším já. Je to tak teď, bylo to tak, i když jsem byla s dětmi sama, a i tehdy, když jsem byla vdaná. Dříve jsem se musela postavit k některým situacím čelem, teď zjišťuju, že mě to vlastně i baví.

Dobré. Střídavou péči nemáme, děti mám ve vlastní péči. Ale on je může vidět, kdykoli chce, a bere si děti pravidelně jednou za čtrnáct dní na víkend. Funguje to tak a za to jsem opravdu vděčná.

Vztah nezávisí na věku a každý typ vztahu má svá specifika. Stejně jako vztah se starším mužem může být v něčem jiném přínosný, například že muž ženu vede a ukazuje jí nové věci, tak i soužití s někým mladším má své výhody. Řekla bych, že je to takové energičtější, a to mi vyhovuje. Záleží ale hlavně na povaze těch dvou a taky jak byli vychovaní a v čem vyrůstali.

Naprosto. Ale i v jiných věcech.

To už je minulost. Michal svoji motorku prodal a přiznám se, že to bylo kvůli mně.

Strašně. Jasně že to byla jeho věc a mně se motorky moc líbí, ale na druhou stranu jsem fakt nechtěla, aby mi ho přivezli v pytli. Takže nakonec sám došel k tomu, že se bez ní obejde.

To mu asi nahrazuju já, děti a tři psi, co máme doma. U nás doma je pořád veselo. Pořád se něco děje a nepamatuju se, že by tam byl klid. Že by tam zavládlo ticho a všichni mlčeli, to si opravdu nevybavuju.

Jak kdy. Jsem horká hlava a jsem taky dost temperamentní. A určité věci řeším prudce, rychle a výbušně. A pak jsou věci, které mě nerozhodí, ač jiný na mém místě by z nich zřejmě šílel.

Asi ano. Hry na mlčení já neznám. To vydržím tak pět minut a už musím začít mluvit a vysvětlit si to.

Miluju vaření a Michal taky, takže kuchtíme oba. Často děláme výborná pečená masa a minutky. Nedělám hotovky, nechci, aby děti jedly omáčky s knedlíkem. Ty připravuji jen čistě zeleninové a třeba s krůtím masem. Děti mívají před večeří ovoce a zeleninu, pak teprve přijde hlavní chod.

Co se týče domácnosti, tak jednou týdně k nám chodí paní na úklid. Vždy když přijde, vítám ji omluvně a se slovy: Prosím vás, teto… A ona jen pokývá hlavou, jako že ví. Domácnost, která bývá notně zpřeházená, vezme z gruntu a já ji pak ten týden udržuju. Máme tři psy, všechny z útulku, takže například každý den luxuju.

Absolutně ve všem. Naše životy se prolnuly. Myslím, že já ho ovlivnila z devadesáti procent. Než mě poznal, žil docela jinak než teď. Sice měl přítelkyně, ale žil sám, dělal si, co chtěl, a chodil si do posilovny a na kafe. A jezdil na motorce. Teď chodí do práce a stará se o děti, o mě i o naše psy. Na druhou stranu já taky žiju jinak, než když jsem byla s dětmi sama. A Michal taky hodně ovlivňuje děti. Tím, jaký je. Je totiž spravedlivý a přísnější než já. Leckdy zasáhne i radikálně a já pak mám co vysvětlovat. Umí ale dobře vyhodnotit, u koho a jakým způsobem má zasáhnout.

(rozesměje se) Svoje děti dokážu omluvit tak často, že to možná někdy i okolí leze na nervy. Jsem benevolentní a ráda s nimi o všem diskutuju. Vašík je klidnější a nikdy nedostal vynadáno za špatnou známku, a že už dvě nebo tři přinesl. Řeknu mu, že by bylo dobré si to opravit, a tím to hasne. Alinka je po mně, výbušná a někdy až vzteklá. Občas je zajímavé, když se střetnou naše dvě povahy. Nic moc se s tím dělat nedá, ale už se o dost zklidnila. Do tří let to s ní bylo trošku peklo.

Řekla bych, že ne. Je to velmi podobné. Nikdy nás nemlátila, o všem jsme diskutovaly a vše jsme spolu řešily. Ona opravdu věděla o všem. Dnes můžu říct, že maminka je moje nejlepší kámoška. Ví i věci, co moje kamarádky ne. To samé může říct moje sestra. Doufám, že to tak bude i s mými dětmi, protože ambice, aby dělaly to, co já třeba nedokázala, nemám.

Zavolám mamce. Voláme si tak pětkrát denně, vidíme se jednou denně, protože bydlíme kousek od sebe. A když něco nechci řešit doma nebo když mám splín, volám zase jí.

Půl na půl. Nepadnu z citů na zadek, i když mě hodně ovlivňují. Ale jsem i pragmatická. To jinak nejde, doba je taková. Ale vlastně ani ne doba, mamka taky s námi byla sama a musela nás uživit. Schopnost přežít krize mám asi po ní.

Nebyla a ani se nechystám. Nechci nic vědět, bojím se. Věřím všemu a určitě bych se nechala ovlivnit i věštbou. Ale je fakt, že celá rodina chodí k léčiteli. Věřím kombinaci klasické medicíny a té alternativní. Taky nedám dopustit na homeopatii. Když ale přijde angína, nedá se nic dělat, na to jsou zase jen antibiotika.

Ani nevím, nedělám se sebou nic převratného. A když přijdu do maskérny v šest ráno a nenalíčená, vypadám o dost jinak než teď. (směje se) Je fakt, že na obličej používám věci z lékárny. A pokud potřebuju něco píchnout, mám kliniku, kde se o mě postarají. Tomu se nevyhýbám.

Toho nejsem schopná. Pokud přiberu, začnu méně jíst. To se pak snažím od pěti nejíst vůbec.

Ne. Ale snažím se. (směje se)

Už vůbec. Naopak mám pocit, že když se něco stane a lidi jdou od sebe, tak je svatba na obtíž. Dá se bez ní lépe dohodnout a dá se bez ní žít. To ale neznamená, že se mi to už nikdy nemůže stát!

To vím naprosto přesně. Musí v něm panovat absolutní důvěra a tolerance. Důležité je taky to, aby se lidi milovali a dokázali spolu žít bez větších konfliktů. Je přirozené, že se partneři neshodnou na všem a o řešení se dohadují. Ale už bych nechtěla zažít hádky, rozepře a křik.