Děti odjakživa považoval za svou pýchu. Jakou radost by Michael Schumacher (46), legenda formule 1, musel mít, kdyby přihlížel tomu, jak si oba ve svých disciplínách vedou. „Ať nikdo nepochybuje: Gina Maria a její bratr Mick vrchovatě zdědili po proslulém otci geny vítězů,“ upozornil týdeník Bunte.

Gina Maria stejně jako její matka Corinna (45) miluje koně. Ve westernové disciplíně reining, při níž jezdec předvádí ovládání koně třeba při překrocích, jízdě v kruzích, spinech – otočkách o 360 stupňů kolem nehybné zadní nohy, přičemž přední nohy se plynule překračují –, zaznamenává jeden úspěch za druhým.

Vede světový žebříček juniorů, na sklonku loňského roku si připsala titul juniorské mistryně světa, mezi dospělými amatéry se vyšvihla na dvacátou příčku, předloni nenašla přemožitele ani na mistrovství Evropy ve své věkové kategorii, loni dosáhla na prestižních závodech na rodinném ranči u Ženevského jezera na bronzovou medaili.

V dobách rodinného štěstí

V dobách rodinného štěstí

FOTO: Profimedia.cz

Nejčastěji jezdí na některém ze čtyřiceti koní své matky. Ta připouští: „Když sedím v hledišti a Gina Maria bojuje v aréně, stává se ze mě náruživě fandící až potřeštěná matka, úplně stejně jako u jiných jezdců a hlavně jezdkyň.“

Usedlost ve Švýcarsku si dala do znaku dvě písmena CS, matčiny iniciály, takže dceřin tým nemohl nést jiné označení než CS Ranč.

Její bratr Mick si rovnou nazul otcovy boty. V motokárách si loni dojel pro titul vicemistra světa a na šampionátu Spolkové republiky přidal medaili stejného kovu. Teď ho čeká skok do „mládežnické“ série formule 4. Mladíka, jenž jako by otci z oka vypadl, si vyhlédla nizozemská stáj Van Amersfoort Racing.

Mezi nafoukance nepatří

Oba se mohou spolehnout mimo jiné na velkorysou podporu rodiny, trenérů a funkcionářů. Kay Heinrich, trenér německého národního týmu westernového jezdectví, má pro Ginu Mariu výhradně pochvalná slova: „Několikrát nastoupila za dospělé a daří se jí. Je disciplinovaná, jezdí s nejvyšším nasazením, nepředvádí se a v týmu se chová báječně. Považuji za klíčové pro týmový duch, aby se nikdo – bez ohledu na to, jak prominentní je – nedomáhal zvláštního zacházení,“ svěřuje se.

I Mick si vydobyl respekt především výkony i tím, že nenosí nos nahoru. Nejen to. Dělá vše, co je v jeho silách, aby o něm nikdo nemohl tvrdit, že mu jméno, peníze a vliv umetají cestičku.

Willi Weber, někdejší Schumiho manažer, ho považuje za obrovský talent. „Má všechny předpoklady pro to, aby dříve nebo později pronikl do formule 1. Na jedné straně vydatnější péči, než se dostává jemu, si lze jen obtížně představit. Corinna bdí nad ním stejně pozorně a současně nesmlouvavě, jak by to dělal Michael. Na druhé straně jako jeho syn čelí mimořádnému tlaku,“ vysvětluje. Ne náhodou Schumi mladší závodil v úplném počátku pod jmény Mick Junior nebo Mick Betsch, což je dívčí příjmení matky.

Naopak Norbert Haug, bývalý šéf stáje Mercedes, se vyjadřuje zdrženlivěji. „Ne každý přeborník v teenagerských kategoriích musí automaticky skončit jako pilot formule 1. To všechno se teprve ukáže – nic více, nic méně.“

Smutek může dokonce motivovat

Jak se Mick a Gina Maria vyrovnávají s nevšední zátěží? Pokud někdo dosáhne takových úspěchů, jako se to povedlo Michaelu Schumacherovi, bývá pro jeho potomky svízelné domoci se respektu a uznání.

K tomu je zapotřebí přičíst ránu osudu. Život rodiny obrátil naruby Michaelův tragický pád na lyžích v prosinci 2013, kdy se na neupravené sněhové pláni mezi extrémně náročnými sjezdovkami La Biche a Mauduit ve francouzském Méribelu udeřil hlavou o kámen a od té doby údajně zatím nenabyl vědomí. Šok to musel být hlavně pro Micka, který v osudnou chvíli lyžoval s otcem.

Sportovní psycholog Jürgen Beckmann upozorňuje, že osobní neštěstí může ze sportovců uvolnit enormní energii. Dotyčný se tak řídí mottem: Teď to musím všem ukázat. A to, co by bývalo za běžných okolností jeho hranicemi, považuje za něco samozřejmého.

„Nejobtížnější pro Schumacherovy děti je, že otec nemůže být jejich rádcem, který je zpovzdálí usměrňuje a podporuje. V tomto ohledu ho nikdo nenahradí – a ani nahradit nemůže,“ uzavírá Beckmann.