Na začátku všeho stála v roce 1908 demonstrace 15 000 švadlen v New Yorku, které na popud tamní Socialistické strany požadovaly kratší pracovní dobu, lepší platy, hlasovací práva a ukončení zaměstnávání dětí. Při vzpomínce na tyto akce se pak na konferenci Mezinárodní organizace socialistů v roce 1910 v Kodani rozhodlo o tomto svátku. Nebylo ale ještě stanoveno pevné datum.

V roce 1911 se už tedy konaly první oslavy. Probíhaly v Americe a od roku 1913 v Rusku. Do roku 1914 se v rámci oslav uskutečnilo mnoho demonstrací, pochodů a protestů - žádný z nich však nebyl 8. března. V roce 1917 proběhla v ruském Petrohradě demonstrace ke Dni žen. Připadla na poslední únorovou neděli - podle gregoriánského kalendáře na 8. března. A tento den už MDŽ zůstal.

Původní důvod slavili lidé dlouhá léta především v USA. Ostatní země včetně západní Evropy jej vzaly v potaz až v roce 1977, kdy Organizace spojených národů (OSN) vyzvala členské státy, aby 8. březen slavily jako Den OSN pro práva žen a světový mír.

Východní Evropa svátek neuznávala jako politický čin, ale brala ho jen jako den, kdy mají muži projevit svou lásku k ženám například tím, že jí dají květinu a bonboniéru. Vznikla z toho tak směs svátků Dne matek a Svatého Valentýna.

Ve skutečnosti tento den ale spíše slavili muži, jelikož se v tu dobu konaly všemožné bujaré podnikové oslavy, kdy samotná podstata šla stranou. I kvůli tomu, že byl tímto způsobem svátek zprofanován, po roce 1989 se nějaký čas v Česku neslavil. Do kalendáře se jako významný den vrátil v roce 2004.

Volební právo žen nebylo samozřejmostí

Ačkoli boj za zrovnoprávnění žen (nejen ve volbách) začal v 19. století v Británii a Spojených státech, ani jedna z těchto zemí nebyla mezi prvními, jež volební právo na národní úrovni uznaly. Prvním územím na světě, kde získaly ženy volební právo, se stala v roce 1838 britská korunní kolonie Pitcairnovy ostrovy, a na celonárodní úrovni tak učinil jako první v roce 1893 Nový Zéland, následován v roce 1902 Austrálií.

Evropským průkopníkem a třetím na světě v uznání volebního práva žen se stalo v roce 1906 Finsko. Do konce první světové války jeho příkladu následovala ani ne dvacítka zemí včetně Británie (1918), kde ale mohly zprvu volit jen ženy starší 30 let (na 21 let byla věková hranice snížena v roce 1928).

V Československu získaly ženy volební právo v roce 1919 současně s muži. Do ústavy USA bylo volební právo žen zakotveno v roce 1920, předtím ho měly ženy v některých státech Unie.

Prapůvodní důvod MDŽ slavily dlouhá léta především v USA.

Prapůvodní důvod MDŽ slavili lidé dlouhá léta především v USA.

FOTO: Profimedia.cz

V islámském světě prolomil hráz předsudků turecký prezident Mustafa Kemal Atatürk, který s řadou dalších reforem přiznal ženám právo volit (1930) a být volen (1934). Předstihl tak i mnohé evropské země, včetně Francie (1944), nejstarší republiky světa San Marina (1960) či Lichtenštejnska (1984).

Poslední politická bašta mužů v Evropě padla až v roce 1990, kdy soud v Lausanne nařídil švýcarskému kantonu Appenzell-Innerrhoden uznat volební právo žen, jež jim tam bylo v místních volbách do té doby upíráno, ačkoliv Švýcarsko toto právo uznalo v roce 1971.

Jak se slaví MDŽ dnes?

V posledních letech se tento svátek opět vrací na výsluní. Podle obchodníků každým rokem stoupají tržby z prodeje květin i sladkostí. Někteří muži stále z recese sázejí na rudé karafiáty, jiní upřednostňují klasiku v podobě růží, gerber či stále oblíbenějších jarních květů.

Ať už tento den slavíte či ne, po společenské stránce význam svátku předčí mnohé další a bylo by špatné na původní myšlenku Mezinárodního dne zapomínat.