Projekt „Ženy jinak. Jakože, cože?!“ se především takovým věnuje. Představuje šest dam z Česka a Slovenska, které nám přiblíží neobvyklé pojetí svého bytí, a hlavně profese. Přitom ukazuje kombinaci ženské jemnosti a drsných povolání. Například svářečka Kateřina Valentová z Trutnova nechce dělat nic jiného, miluje práci v chlapském kolektivu a ve svých třiadvaceti sní o tom, jak se stát největším profíkem v oboru.

Nebo kormidelnice Inna Václavová, která vítězí na regatách s mužskou posádkou i na mistrovstvích světa. A k tomu v pětačtyřiceti letech pózuje jako podvodní modelka… Pouhých devatenáct je Rebece Martinkovičové ze Slovenska a už se honosí titulem mistryně světa v páce. Máma dvou dětí Nikol Zimčíková šestnáct let krotí jeřáb. [celá zpráva]

Vyznavačky silných strojů

Dravost, soutěživost a touha řídit silné stroje se čas od času probudí v každé ženě. Rychlou jízdu a adrenalin milovala například česká automobilová závodnice Eliška Junková, která se ve 20. letech 20. století stala nejrychlejší ženou světa. Navíc se jako jediná zástupkyně něžného pohlaví dokázala vyrovnat i těm nejlepším jezdcům v Grand Prix.

Lucie Radová

Další milovnicí strojů byla Božena Laglerová, první česká pilotka. Nějakou dobu působila na Kubě, v Dominikánské republice, ale také ve Spojených státech amerických. Přitom původně studovala zpěv, působila jako sólistka vinohradského divadla, zkusila i sochařinu. Pak se však pod vlivem švagra Václava Felixe, profesora ČVUT, nadšeného milovníka aviatiky, začala zajímat o letectví. Během I. světové války se třikrát pokusila přihlásit k vojenskému letectvu, ale byla vždy odmítnuta, protože v armádě směli sloužit jen muži.

Mezi krotitelky strojů nepatří jen závodnice, ale také bagristky, řidičky kamiónů, traktoristky, jeřábnice a další. Na první pohled se sice může zdát, že tradiční mužská povolání nás ženy nezajímají, jenže tomu tak není. Něžné pohlaví si práci se stroji zamilovalo. Dokonce se ukazuje, že jsme při ní spolehlivější a pečlivější než mužští kolegové.

Hokejové bojovnice

Kolébkou ledního hokeje je Kanada. Z původně indiánské hry na zamrzlých jezerech se moderní pojetí, jak ho známe dnes, rozvinulo na konci 19. století. Po roce 1878, kdy byla vytvořena pravidla hry, hokej objevila i Evropa a Asie. Tým hráčů vždy tvořili muži, kteří měli skvělou fyzickou kondici. I když se mistroství světa v ledním hokeji žen koná pravidelně již od roku 1990, stále panovaly předsudky, že jde především o mužský sport.

Zuzana Tomčíková chytá v mužském týmu Paneuropa Kings.

Vše změnila až krásná frankofonní Kanaďanka Manon Rhéaumeová, jež v roce 1992 podepsala jako první žena v profesionálním hokeji smlouvu a za Tampa Bay Lightnings odchytala vícero přípravných zápasů v NHL. Mimo to působila také v nižších soutěžích, například v již neexistující mužské IHL. Přes drobnou postavu totiž dokázala vychytat i vyložené šance soupeře, za její zákroky by se nemusel stydět ani ostřílený mužský gólman. Dodnes Manon zůstala jedinou ženou, která kdy odehrála utkání za tým NHL.

V našich končinách je podobnou průkopnicí brankářka Zuzana Tomčíková ze Slovenska, která v současnosti chytá v mužském týmu Paneuropa Kings, finalisty premiérového ročníku česko-slovenské větve Evropské univerzitní hokejové ligy.

Dobrodružky cestovatelky

Cestování se spoustou zážitků, adrenalin a čelení velkým výzvám, to vše přináší život dobrodružky. Japonka Džuko Tabei se stala první ženou, která vystoupila na Mount Everest (16. 5. 1975). Někdo miluje zdolávání hor, jiný zase raději procestuje svět na kole. Lotyšská rodačka Annie Londonderryová zbožňovala jízdu na bicyklu, takže procestovala svět pomocí šlapání do pedálů za 15 měsíců poté, co v roce 1894 opustila manžela a děti a vydala se poznávat neznámé kontinenty. Vytyčený cíl skutečně zvládla v naplánovaném čase.

Kromě bruslí je hokejistka Zuzana Tomčíková, asi jako každá žena, zamilovaná do bot. A to s pořádně vysokým podpatkem.

Kromě bruslí je hokejistka Zuzana Tomčíková, asi jako každá žena, zamilovaná do bot. A to s pořádně vysokým podpatkem.

První Češkou, která obkroužila zeměkouli na kole, se stala Lucie Kovaříková. Cesta jí trvala tři roky (2002–2005), celkem najela 68 175 kilometrů a projela 34 zemí. Úplně první naší cestovatelkou kolem světa však byla Barbora Markéta Eliášová, jež se na počátku 20. století vydala na cesty na vlastní pěst. Třikrát objela kontinenty dokola a zažila nejedno dobrodružství. Nejvíce ji oslovily krásy Japonska. Projekt „Ženy jinak. Jakože, cože?!“ představuje dobrodružku, která přijala stejně náročnou výzvu – Lucii Radovou.

Všechny netradiční ženy najdete na www.troufnisinajemnost.cz.