Kadeřnice Petra Měchurová: Změny mám ráda, je to výzva

Jsme oba tvůrčí typy, máme umělecké vlohy. Nevím, zda to uslyší rád, ale je romantik. Líbí se mi, jakou má křehkou duši. To ostatně odráží i jeho kytarové skladby, které vytváří. Píše i knížky. Zároveň je to skoro dvoumetrový chlap. Na první pohled tvrďák. Od mládí sbírá kameny. Asi je to protiklad k té něžné kytaře, jeho ukotvení tady na zemi.

Jsou jich plné tři místnosti v domě v západních Čechách, kde manžel bydlí na staré faře, jejíž zdi jsou plné kamenů. Pracuje totiž v Německu, učí na hudební škole. Protože s námi v Praze ani trvale žít nemůže, máme pojízdnou domácnost. Někdy za ním na faru jezdím s dětmi já, jindy přijede on. Prostě se navštěvujeme. Rádi, často a pravidelně.

Setkali jsme se při jedné akci v Národním muzeu. On tam vystavoval kameny, šutry, jak jim říkávám, a domlouval si další akci. Já jsem tam v tu chvíli připravovala jednu z přehlídek. Seznámily nás tedy kameny.

Já ani nevím. Asi obojím. Jsme spolu šest let, vše bylo hodně rychlé. Vzali jsme se, máme dvě děti. Teď se správně jmenuji Petra Süsserová Měchurová. Celé to spojení ovšem téměř nikdy nepoužívám. Musela bych měnit logo salónu a do toho se mi nechce. S dětmi – ve školce, u doktora – jsem pro všechny Süsserová. Používám jména podle situací.

Jak jste to uhodla? Obřad proběhl ve Skalné v západních Čechách, na hradě Vildštejn. Oblékla jsem si jednoduché bílé šaty návrhářky Denisy Nové. Nechtěla jsem být dortová panenka.

O to se postaraly kolegyně, které přijely na obřad. Chtěla jsem být krásná, jako každá nevěsta.

Syn Franta má na hlavě zatím pár vlásků, je nakrátko. Dcera Adélka měla vlasy už do půlky zad, ale má je velmi jemné, takže jsem jí je upravila k ramenům. Jinak mě práce vážně hodně baví. Blízkým běžně nabízím, jestli nechtějí upravit vlasy. Vadí mi, když jsou lidé neučesaní. Třeba mámě se pravidelně na návštěvách vnucuji, abych ji mohla ostříhat a nabarvit. Jdu k ní na kafe a nesu si s sebou už namíchanou barvu. Ona mě poslouchá, naslouchá mi a drží.

Táta nemá moc vlasů. Objíždí si hlavu strojkem. Manžela si taky hlídám, aby vypadal dobře. Pravidelně o něj pečuji. Přece mi na něm záleží!

To dělám hodně. I v MHD potkáte spoustu inspirativních mladých holek. Účes jim ladí s oblečením, jsou upravené, hezky namalované. Kolikrát ocením i domácí výrobu vlasů. Nebojí se něco si na hlavě vymyslet.

Většinou odbarvené tlusté prameny, skvrny, různě nepravidelně střižené vlasy…

Většinou to posuzuji podle zdařilosti. Když je to blbě udělané, pomyslím si: domácí výroba. Profesionální práci poznám. Kadeřníci pracují určitým stylem. Nějak vlasy stříhají, barví a podobně. Dodržují prostě pravidla svého oboru.

Je mi to jedno. Obojí má výhody. S dlouhými vlasy se dá více tvořit, vymýšlet vlny, drdoly. Vznikají často malá umělecká díla. U krátkých si zase zastříhám a výsledek je hned vidět. Nicméně málokterá žena chce mít skutečně krátké vlasy. Nenajdou na to většinou odvahu.

Asi jako každý jsem se v sedmé třídě rozhodovala, co budu dělat. Lákaly mě cirkus, policie a kadeřnictví. K cirkusu mě táhl pohyb. Dlouho jsem tancovala, dělala balet, líbilo se mi lítání ve vzduchu, cestování. K policii mě táhlo nebezpečno, dynamická práce, úplně jsem se viděla jako vyšetřovatelka. Nakonec zvítězily ty vlasy. Byly nejreálnější, a navíc se s nimi dalo tvořit. Po základce jsem nastoupila na učiliště do pražského Braníku a nelituji dodnes.

Vyučila jsem se a v sedmnácti letech začala pracovat v kadeřnictví na pražském Žižkově. Chtěla jsem jít někam, kde se v tvorbě s vlasy soutěží. Něco jsem okoukala, vyhrála pár cen a přešla k Ireně Vavruškové. U ní jsem začala naplno profesionálně bodovat.

Ani ne, jsem doma v Praze. Měla jsem přítele, s nímž jsem cestovala, on je dodnes mým obchodním partnerem. A snažila jsem se nabírat zkušenosti pro otevření vlastního salónu. Upřímně se mi nikde moc nelíbilo. Stýskalo se mi. Do Londýna jsem jela několikrát a za chvíli se vždy vrátila. Více než půl roku jsem vydržela jen na Novém Zélandu, odtamtud nebylo jednoduché odletět zpět domů. Navíc jsem se chtěla naučit pořádně anglicky.

Otevřela jsem ho v roce 2001 v centru Prahy, poblíž Kotvy. Na adrese sídlím dodnes. Podnik se před dvěma lety rozšířil o další prostory. Zabral vedlejší mléčný bar, který skončil.

Od té doby, co se dcera a syn narodili, jsem zvolnila. Hodně práce nechávám na svých lidech. Věřím jim. Kadeřníci vědí, co dělat. S obchodními záležitostmi mi pomáhá i kolega, který má na starosti obchod a marketing.

Všechny, na které si vzpomenete. Hodně populární je stále blond v nejrůznějších odstínech od studené po teplou, sluší hodně ženám. Ten, kdo by chtěl být opravdu trendy, ať si dá na hlavu oranžovou, měděnou či barvu až do šediva. Při změně odstínů vlasů ale kadeřník musí hodně přemýšlet, co zákaznici sedne.

Já to jednak vidím, jednak rozhoduje celkový dojem, který z dané ženy nebo muže mám. Změny mám ráda, je to výzva, například když se stane z tmavovlásky blondýna, nezmění se jen barva jejích vlasů, ale něco přímo v ní. Jinak na ni bude reagovat okolí, i ti nejbližší. Ale nedělám změny za každou cenu. Přírodním typům výrazné změny nesvědčí, necítí se v nich dobře. U nich proto volím střízlivější směřování účesu.

Samozřejmě že ano. Já sice vím, že jí to sluší, mně se to líbí, ladí jí to i se stylem oblečení, jenže doma tak nadšení nejsou. Problém v tom není, prostě zase vlasy obarvím zpět.

Nechodí ke mně jen známé tváře, moderátoři a herci. Pečuji především o klientky mezi třicítkou a padesátkou. Řada z nich si na péči u nás ušetří, přijdou jednou za půl roku. Mí lidé umějí udělat účes tak, aby držel tvar měsíce. Myslí dopředu, počítají s dorůstáním vlasů.

V salónu máme ale i klienty, kteří chodí jednou týdně na foukání a jednou za tři týdny na barvu. V posledních letech přibývá také mužů, kteří chtějí dobře vypadat a míří k nám. Ti pak vzhledem ke krátkým střihům chodí pochopitelně častěji než ženy.

Začali o sebe dbát. Podívejte se na Leoše Mareše, Ondřeje Brzobohatého nebo Libora Boučka, jak často svůj vzhled oživují, střídají. Hodně Čechů si obecně udržuje účes strojkem, musejí dodržovat pravidelnost údržby. Moderní jsou i vousy. Muži při úpravě vlasů proto myslí i na to, jak vše bude působit dohromady. Kadeřník pak doladí jak vlasy, tak vousy.

Rozhodně sáhnout po zmíněném strojku, zajít si do kadeřnictví, kde jim poradí. Když začnou vlasy řídnout, je dobré mít je na straně kratší, nahoře hlavy zase delší.

Asi se všemi, když je vnímáte jako problém. Kdo je kudrnatý, chce mít vlasy narovnané, ten, kdo je má rovné, chce vlny, lidé s jemnými vlasy chtějí velký objem, ti, co mají tvrdé vlasy, je chtějí jemnější… Chceme to, co nemáme. Pro kadeřnici je nejdůležitější přání vyslechnout, poradit a pracovat s tím, co příroda nadělila. Se zdravými vlasy se dá pracovat vždycky.

Péče o vlasy vypadá jednoduše, ale je to věda. I rozčesávání vlasů má svá pravidla. Stejně tak podstatný je jídelníček, nemoci a psychické stavy, kterými klient prochází, nebo užívané léky.

Při první návštěvě proto zhodnotíme stav vlasů i pokožky hlavy. Používáme kameru, takže vše vidíme opravdu hodně zblízka. Zjistíme, jaké látky a živiny ve vlasech chybějí. Potom klientovi doporučíme produkty, které by se měly používat. Při další návštěvě ho třeba stříháme, případně barvíme. No a při poslední třetí si s ním popovídáme o tom, jak se cítí. Poradenství poskytujeme zdarma. Platí se jen za střihy a barvy.

Mám umělecké nadání. Vím, co chci tvořit, vidím vše v obrazech. První, co udělám, proto je, že si představy překreslím na papír. Pak se domluvím se stylistou, zda je vše možné, následuje člověk, který zhotovuje do účesů konstrukce. Poté vše vyzkoušíme několikrát nanečisto, vybereme vhodnou modelku a přímo na ní vychytáme nedostatky ve výsledném díle.

Bez nich to nejde. Při show nese na hlavě i několik kilogramů. Musí přece vyjít na molo s něčím, co diváky osloví, něco jim účesem sdělí. Vlasy s konstrukcí prodávají můj příběh. Modelka jej musí během chvilky sdělit publiku. Zážitek podmalovává hudba. Celek má předem pevně danou choreografii.

Na nich tolik nezáleží. Já stejně většinou používám příčesy. Spíše musí mít výraz ve tváři, jaký požaduji, umět se pohybovat. Na každou show proto děláme poctivý casting. Pokaždé potřebujeme jiný typ ženy.

V průměru vyrážím pětkrát až šestkrát za rok. Dvakrát jsem v Paříži, v posledních měsících byl ten Londýn, Oslo. Někdy s sebou beru i rodinu, jindy nechávám děti na hlídání muži. Bez nich se na práci lépe soustředím.

Každý den, vlasy se mi hodně mastí. Když mi uschnou, dám si je do culíku. Abych působila upraveně, dodržuji jednoduché zásady: mít dobrou barvu a dobrý střih. Vlasy se mi pak na hlavě přirozeně poskládají. Hodně důležité je si hlavu i správně mýt, používat dobrý šampon a nějakou regeneraci. Nechte si poradit od kadeřníka, zhodnotí stav vlasů a kvalitu pokožky, poradí vám. V trendu je jednoduchost a ta se dá pořídit za rozumné peníze.

Teď ano. Přece nebudu mrznout.