Podle průzkumu Armády spásy mezi českými ženami bez domova se až 57 % žen ocitlo na ulici kvůli neschopnosti hradit náklady spjaté s bydlením, 26 % z důvodu partnerských či rodinných problémů (z čehož celých 19 % žen čelilo partnerskému násilí).

Bohužel ženy často na ulici nekončí samy, ale i se svými dětmi. Podle průzkumu až 62 % žen se přes svou zoufalou situaci stará i o své děti. U 12 % žen jsou děti v péči příbuzných (u otce, prarodičů) a každé čtvrté dítě (26,3 %) končí v náhradní péči (v dětském domově, adopci, pěstounské péči).

Není pravdou, že ženám situace na ulici vyhovuje. Většina z nich by udělala cokoliv, aby se mohla vrátit do běžného života, a dělá proto maximum. I proto ženy v průměru tráví bez domova něco přes rok.

Více než polovina žen se ale nedokáže na trh práce vrátit, protože má nízkou kvalifikaci (přes 56 % má základní a nižší vzdělání), a zvláště po mateřské a rodičovské je to nesmírně těžké. Víc než 40 % navíc uvádí různě vážné zdravotní či psychické problémy. Velká část z nich jsou navíc samoživitelky, které tak musí uživit nejen samy sebe, ale i dvě až tři děti.

Bez pomoci azylových domů, by tak většina žen o své děti přišla. Jen díky nim mohou vychovávat své děti ve vlastní péči a postavit se opět na vlastní nohy. Jen malá část žen se není schopna nikdy zcela osamostatnit a vždy budou potřebovat podporu a supervizi sociálního pracovníka, ať již v zařízení nebo samostatném bydlení.

 Důležitost sociálních dávek

Tzv. dávky v hmotné nouzi jsou sice někdy zneužívány, ale v ne takové míře, jak je často zmiňováno. Jejich význam spočívá v tom, že u lidí bez domova snižují jejich potřebu zajišťovat si příjem tzv. maladaptivním způsobem (což jsou např. drobné krádeže, podvody, půjčky, prostituce), což velmi napomáhá prevenci vzniku dalších sociálně patologických jevů.

„Téma dávek v hmotné nouzi bývá často zneužíváno jako mantra těmi, kteří se snaží proti jejich pobíratelům negativně vymezit. Již dříve provedené průzkumy ale jasně prokázaly, že hovoříme-li o zneužívání těchto dávek, jedná se o jednotky procent. V drtivé většině míří cíleně k těm, kteří jsou na nich životně závislí,“ vysvětluje Jan František Krupa, národní ředitel sociálních služeb Armády spásy.

Jak vypadá typická žena bez domova
Průměrný věk 42 let
Ukončené základní vzdělání
Je rozvedená
Má 2 - 4 dětí ve své péči
Žila více než rok v nejistých podmínkách
Navštívila poprvé službu azylového domu
Hlavním zdrojem příjmu jsou sociální dávky
Pravidelný měsíční příjem je ve výši 3 000 – 6 000 Kč
Nemá zajištěny finanční příjmy na pokrytí bydlení