Václav Klaus, prezident ČR 2003-2013

1), 2) Paní ombudsmanka Šabatová - jak je jejím zvykem - vyvolala pseudoproblém. Muslimské šátky v České republice nejsou problémem, a jestli problémem někdy budou, tak to bude díky její falešné iniciativě. My máme jiné problémy, a i když si nejsem jist, že je má řešit pochybná instituce ombudsmana, my ostatní bychom se jim věnovat intenzivně měli.

Bývalý prezident Václav Klaus

Václav Klaus

FOTO: Milan Malíček, Právo

Můj názor na tuto otázku je zcela rezolutní. Jsem zásadním odpůrcem multikulturalismu, ze kterého toto všechno vyrůstá. Lidé mají mít svobodu cestovat (a nás trápilo, že jsme ji v éře komunismu neměli), ale primárně mají žít ve svých vlastních zemích a do zemí jiných jet spíše na výlet. Imigranti přicházející dobrovolně do naší země (ale i do jakékoli jiné) by se měli přizpůsobit našim poměrům a zvyklostem, a ne my jim. Je to otázka elementárního respektu k historicky vzniklým převládajícím poměrům v zemi. Ať to nikdo nesrovnává s nošením křížku na krku. Tento malý přívěšek není na desítky metrů viditelným symbolem alternativního náboženství, alternativní ideologie, alternativního civilizačního kontextu.

Jana Smiggels Kavková, ředitelka Fóra 50 % (vyrovnané zastoupení mužů a žen ve veřejném životě)

1) Zákaz nošení šátků rozhodně vnímám jako projev diskriminace, což potvrdila i veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová. Zákaz považuji za porušení základních lidských práv, které garantuje naše ústava. Celá kauza bohužel zapadá do štvavé protimuslimské kampaně, která se rozběhla už při volbách do Evropského parlamentu a nyní se pozvolna přelévá i do voleb komunálních. Jako velmi problematický vnímám v tomto směru rovněž projev předsedy ODS Fialy na nedávném sjezdu strany.

Jana Smiggels Kavková

Jana Smiggels Kavková

FOTO: archív Právo

2) Ano, svoboda náboženského projevu, včetně nošení náboženských symbolů, patří k základním pilířům demokratických společností. Koneckonců nošení šátku bylo a mnohde i nadále je také součástí našich kulturních tradic.

Jiří Mádl, herec a režisér

1) Osobně bych neměl nic proti tomu sedět ve třídě s dívkou, která bude mít zahalenou celou tvář. Ovšem už kvůli našim školním zvyklostem, jako je kontrola účasti, identifikace při vstupu do budovy a tak dále, musíme trvat na občasném odkrytí tváře, při tělocviku i na osobním kontaktu a občasném dotýkání se. A nemůžeme o tom vůbec diskutovat.

Jedním z porotců festivalu 48 Hour Film Project bude Jiří Mádl.

Jiří Mádl

FOTO: Jan Handrejch, Novinky

Evropa ochotně přijímá jedince různých vyznání, ale má křesťanský základ a tím dané hodnoty a principy a přes to vlak nejede. Je mi opravdu úplně fuk, kdo v co věří, ale přijít k někomu do domu, být přijat a pohoštěn a nechovat se podle toho, co hostitel považuje za pravidla svého domu, je přece neslušné v každé kultuře. I té nejprimitivnější.

2) Ne, pokud si to vysloveně nepřeje zaměstnavatel, což je dost nepravděpodobné. Jediné právo, které by měla mít, je tu práci nevzít.

Jan Janák, podnikatel, majitel kavárenského řetězce

1), 2) Pokud by neexistoval zamindrákovaný a krutý islámský terorismus, kterého má jistě plné zuby i paní ředitelka zmíněné školy, nebyl by s nošením šátků na českých školách žádný problém. Je však potřeba říct, že pokud někdo zatvrzele posouvá i ta méně podstatná pravidla víry, jako jsou součásti oblečení, nad pravidla navštíveného okolí, nemůže se divit jeho odporu. Host je vždy vázán pravidly hostitele.

Jan Janák

Jan Janák

FOTO: Profimedia.cz

Nošení šátků je tak marginální, že nebýt toho islámského terorismu, nikdy by tento problém v našem tolerantním Česku nebyl. Základ není v naší netoleranci, ale v islámském světě, který vidíme v televizi a máme z něj chtě nechtě čím dál větší strach. U paní ředitelky jde o projev odvahy, bohužel však při špatné příležitosti.

Michael Kocáb, hudebník

1) Zákaz nošení šátků je určitě diskriminační. Nošení burek, které zcela zakrývají tvář, bych v českých státních školách nedoporučoval.

Michael Kocáb má spoustu hudebních aktivit.

Michael Kocáb

FOTO: Jan Handrejch, Právo

2) Myslím, že každá žena by měla mít právo chodit na veřejnosti oblečená podle pravidel své víry. Pokud však pracoviště vyžaduje určitý typ oblečení, měla by to respektovat, pokud má o takovou práci zájem. Těžko si představit např. pilotku vojenského letadla v dlouhých šatech či lékařku, která provádí transplantaci srdce s burkou. To by pak spolupracovníci jejím povelům těžko rozuměli.

Jiřina Dienstbierová, ředitelka Rady pro mezinárodní vztahy

1) Česká republika je sekulární stát, kde je náboženské vyznání soukromou záležitostí. Víra je osobní, chcete-li intimní, věcí každého jedince a nepatří podle mého názoru do státních institucí. Rozhodně to nemá nic společného s omezováním náboženské svobody. Vnímám to spíše jako kulturní a společenský problém. Každá společnost má svá pravidla chování a ten, kdo v ní chce žít, by měl tato pravidla respektovat a přijmout. Tak je tomu v Turecku anebo třeba v Austrálii a v mnoha jiných zemích, které nepovažujeme za nedemokratické.

Jiřina Dienstbierová

Jiřina Dienstbierová

FOTO: Lukáš Hanusek

2) Kdyby to bylo soukromé zařízení, tak je to podle mého v pořádku. Jinak platí předchozí odpověď.

Jakub Kohák, režisér, herec, scenárista

1) Ať si každý nosí, co chce - pokud je to jeho svobodná vůle. Třeba pytel od rýže, dřevěné kalhoty, spodní prádlo z chilli papriček, místo čepice hmoždíř a tak. Když se zamyslím a představím si, že bych se přestěhoval a žil v zemi, kde by mi zakázali nosit džíny nebo kšiltovku, tak bych to za diskriminaci považoval.

Jakub Kohák

Jakub Kohák

FOTO: ČTK

2) Pokud se jedná o zaměstnání, které si vyžaduje uniformu, tak tam je to jasné: nosíme pouze oblečení patřící k uniformě. Policistka v burce by byla divná… Ovšem pokud jde o bezuniformní profese jako učitelka nebo úřednice, tak bych byl rozumný a benevolentní. A navíc - co si budeme povídat - v určitých případech to zahalení jistým děvčatům spíš prospěje.