Sama ale v kuchyni tak všestranná není. „Musím říct po pravdě, že zrovna velká kuchařka nejsem. Mám vlastně jen jednu specialitu, a tou je polévka,“ přiznává bez mučení populární Helen.

„Miluju ale pořady o kulinaření a pravidelně je sleduji. Jenže vaření? Předně to není jen vaření. Nejdřív to musíte nakoupit, pak vybalit, což přímo nenávidím, a najít místo v lednici. Po jídle je ale zase uklízení. Takže raději si na šéfkuchařku zahraju ve filmu, kde na to mám lidi,“ směje se sympatická herečka.

Video

Upoutávka na film Láska na kari

Labužnice ale je. Největší slabost má pro čokoládové sušenky TimTam z Austrálie a ujíždí na drahých vínech. „V tomto směru jsem měla štěstí. Když mi bylo asi dvacet, chodila jsem s velice bohatým mužem. Byl ohromný gurmán. Nebylo mu zatěžko nasednout v Londýně na letadlo a odletět do Francie na večeři do jedné z jeho oblíbených restaurací. Dodnes je to nad mé chápání,“ vypráví.

Nejcennější je ale pro mě v Lásce na kari to, že film je nakonec vítězstvím vášně nad předsudky, spojením dvou světů, byť díky moci dobrého jídla.

„Jednou mě tam vzal s sebou. Vybral láhev vína a řekl, že mi ukáže, co znamená dobré víno. Stále si pamatuju značku - bylo to medailí oceněné Château Margaux 1952. Neodvážila jsem se ani pomyslet, kolik taková láhev mohla stát. Když jsem ho pak ochutnala, byla to báseň, měla jsem orgasmus…“ přiznává s humorem sobě vlastním.

Přála si být francouzskou herečkou

Přijmout tedy roli v Lásce na kari, gurmánské romanci nabité chutěmi a vůněmi, kde se elegantní a vybraná francouzská gastronomie střetává s pikantní a vášnivou kuchyní v barvách Indie, bylo tedy i pro zkušenou herečku velkou výzvou.

Po předcích jí v žilách koluje šlechtická krev, od roku 2003 je Dámou a od roku 2006 obdivovanou oscarovou herečkou.

Po předcích jí v žilách koluje šlechtická krev, od roku 2003 je Dámou a od roku 2006 obdivovanou oscarovou herečkou.

FOTO: Bontonfilm

„Začalo to tím, že mi zavolal producent filmu Steven Spielberg, takže jsem okamžitě zašeptala ó, ano! No a pak jsme natáčeli ve Francii a já jsem si konečně mohla zahrát vytouženou Francouzku! Francouzsky umím dobře a Francii miluju, dokonce jsem chtěla být francouzskou herečkou,” popisuje herečka.

„Líbí se mi, jak sofistikované, elegantní a komplexní jsou ženské postavy ve francouzských filmech, daleko víc než v mnohých britských či amerických. To se mi ale nepovedlo, takže Francouzka Madame Mallory, majitelka vyhlášené restaurace se třpytem michelinských hvězd, má k mému snu zatím nejblíž,“ dodává spokojeně Helen, která nechala pro štáb občas připravovat i ty nejvybranější francouzské delikatesy.

Mirrenová společně s manželem, režisérem a producentem Taylorem Hackfordem, a Jiřím Bartoškou

Mirrenová společně s manželem, režisérem a producentem Taylorem Hackfordem, a Jiřím Bartoškou

FOTO: Milan Malíček, Právo

Nechtěla připomínat Petera Sellerse

Legraci zažila i s francouzským přízvukem, kterým v americkém filmu mluví. „Tady mi nepomohlo ani to, že mluvím plynně francouzsky, naopak. Měla jsem oprávněné obavy, abych nepřipomínala Petera Sellerse a jeho inspektora Clouseaua v Růžovém panterovi,“ směje se.

A jaká je její Madame Mallory? „Své restauraci obětovala posledních třicet let života. Stala se z ní izolovaná a zahořklá žena, velká profesionálka, oddaná své práci a restauraci, ale ta se bohužel stala jejím celým životem. Jistěže se pak nestačí divit, když se do jejího městečka přistěhuje indická rodina a otevře si restauraci hned naproti přes ulici,“ prozrazuje.

„Nejcennější je ale pro mě v Lásce na kari to, že film je nakonec vítězstvím vášně nad předsudky, spojením dvou světů, byť díky moci dobrého jídla. Je to tolerance a láska k sousedovi, ať už je jakékoli národnosti. Přeneseně tedy miluj bližního svého. To je podle mě jedno z nejtěžších z deseti přikázání, které mnoho lidí dodnes odmítá pochopit,“ konstatuje Helen, která vyrůstala v chudé východní části Londýna, kam už za jejího mládí přicházely vlny přistěhovalců.

A i když tráví alespoň půl roku v Los Angeles se svým manželem, americkým režisérem Tailorem Hackfordem, kosmopolitní Londýn pořád považuje za svůj domov. Na otázku, jestli dává přednost divadlu, nebo filmu odpovídá: „Teď už upřednostňuji film. Divadlo je totiž nesmírně vyčerpávající a zcela vás pohltí. Navíc jste po několik měsíců vázaný na jedno místo a já mám od mládí boty z toulavého telete. Každý druhý nebo třetí rok si ale v divadle zahraji, aby přestávka mezi tím nebyla moc dlouhá. Film je dobrý i proto, že i když má hrozné kritiky, můžete říct, že to není vaše chyba. To ale v divadle neuhrajete. Je psychologicky daleko náročnější,“ říká otevřeně ostřílená herečka.

„Jak ve filmu, tak i v divadle ale vždycky hledám role, které divákovi umožní vidět mě v jiném světle. A víte, co je neuvěřitelné? Že hraju skoro padesát let a pořád je nacházím. Není to nádherné?“ dodává s uspokojením Helen Mirrenová.

A jak působila mezinárodně slavná, kritikou opěvovaná herečka, držitelka šlechtického titulu Dame, na štáb Lásky na kari? „Helen je osoba, která stojí oběma nohama na zemi, všichni jsme ji považovali za členku týmu. Je zemitá, chytrá a vtipná. Přinesla nám nejen své herecké umění, ale i znalost Francie, svou lásku k dobrému jídlu a vrozený smysl pro humor,“ říkají unisono.

Vynachválit si ji nemůže ani známý švédský režisér snímku Lasse Hallström: „Helen je pro tvůrce přímo poklad. Její představivost je bez hranic a v každém okamžiku nabízí fantastické, hodnotné varianty každého záběru. A ačkoli je napůl ruského a napůl anglického původu, v Lásce na kari je to Francouzka jako vyšitá.“