Jako salsa se na Kubě označuje pikantní a dráždivá omáčka a zároveň smyslný tanec. Říká se, že kdo salse propadne, už ji neopustí.

„Celý život jsem sportoval, teď na stará kolena rád tančím. Tedy učím se tančit. Začal jsem s country tanci, ale opravdu bavit mě začaly až ty latinskoamerické. No a salsa mě dostala. Tu se chci opravdu naučit,“ svěřuje se jeden z Angelových žáků, pětašedesátiletý Jiří. Vzápětí se odchází vlnit v mazlivém rytmu chiqui chiqui pa, základním rytmu salsy, kde se poslední doba netančí, ale je jen pohybem na okrasu.

„Dost možná, že za to může Angelo,“ dodává Jiří přes rameno a ukazuje na taneční parket. „Má tanec i rytmus v krvi. A se svými žáky taky nekonečnou trpělivost!“

Tančit začal na ulici

Té se temperamentní Angelo Repilado, vnuk světově proslulého hudebníka Compay Segunda, naučil právě v Česku, kde žije už třináct let. „Česko je můj druhý domov. Na Kubu se však stále vracím,“ říká. „Když jsem tam, stýská se mi po Česku, a opačně.“

Lidé z různých míst se v Havaně potkají na ulici a začnou tančit. Pouliční hudebníci udávají rytmus mnohdy jen ranami holí do kýblů nebo velkých plechovek.

Být tanečníkem si přál od dětství, ale jako čtvrtý z pěti bratrů se musel věnovat něčemu užitečnějšímu. V Havaně žil kousek od místa, kde se pořádaly pravidelné taneční večery a odkud se nejčastěji linula rumba. „Tančit jsem začal sám. Na ulici. To na Kubě není nijak neobvyklé,“ vypráví se širokým úsměvem Angelo. Ostatní tanečníky pozoroval a pak je jednoduše napodoboval.

„Ulice a tanec u nás k sobě neodmyslitelně patří. Tančí se stále, často i jen tak v pantoflích a opravdu spontánně. Lidé z různých míst se potkají a začnou tančit. Pouliční hudebníci udávají rytmus mnohdy jen ranami holí do kýblů nebo velkých plechovek,“ vykresluje atmosféru rodné Havany.

„Naučit se cítit rytmus a vzbudit při tanci vášeň, to my, Kubánci, umíme. A to bych rád naučil i své žáky,“ říká učitel salsy Angelo Repilado.

„Naučit se cítit rytmus a vzbudit při tanci vášeň, to my, Kubánci, umíme. A to bych rád naučil i své žáky,“ říká učitel salsy Angelo Repilado.

FOTO: archív Angela Repilada

V osmi letech ho vybrali na vyhlášenou havanskou uměleckou školu. „Říkali, že mám talent a na tak malého kluka i taneční výraz. Nebyli jsme na tom jako rodina ale tak ekonomicky dobře, abychom si to mohli dovolit.“ A tak šel studovat ekonomii, což se mu stalo osudným.

Do Česka za ženou

„Byla to náhoda,“ mlží na otázku, co ho tedy přivedlo do srdce Evropy. „Ba ne, bylo za tím srdce,“ přiznává vzápětí. „Bydlel jsem kousek od univerzity v Havaně a díval se do oken jedné krásné a sympatické ženě. Tušíte správně, byla z Čech,“ směje se. Nezůstalo jen u pohledů, a tak se při jeho kubánském temperamentu odjezd do Česka odehrál velmi rychle. „Moje maminka nebyla z mého odjezdu nadšená. Ale já byl tvrdohlavý. Trval jsem na tom, že odjedu. Navíc jsem si myslel, že se za čas na Kubu zase vrátím.“

Láska mu sice omámila srdce, ale mozek pracoval. „Co tam budu dělat? Je to úplně jiná kultura, cizí země! Měl jsem obavy, jak to tady zvládnu,“ vybavuje si svoje pocity. V Praze ho tehdy uvítal začátek sychravého podzimu a lezavá zima. „Na tu jsem si nikdy nezvykl, u nás je pořád teplo. A taky na to ne, že na rozdíl od Kuby, kde se na balkónech žije, lidé z nich na sebe pokřikují a povídají si, v Česku visí na balkónech prádlo,“ vysvětluje.

Postupně se tu učil, že hudba se nepouští moc nahlas, lidé spolu komunikují méně než v Karibiku a na ulici že se netančí. „A taky to, jak se řekne kobliha. To byl můj první úkol, dojít sám do pekárny na rohu, neztratit se a koupit si koblihu. Říci prosím tři koblihy byl pro mě velký problém, těžko se mi to vyslovovalo,“ předvádí Angelo názorně českou výslovnost. Postupně se učil přijímat českou kulturu a její odlišný temperament. Ale stále hledal, kde se v Praze tančí, kubánské tance nejlépe.

Kursy salsy nyní Angelo vede se svou životní partnerkou Lucií.

Kursy salsy nyní Angelo vede se svou životní partnerkou Lucií.

FOTO: archív Angela Repilada

„Nechci, aby to znělo jako fráze, ale opravdu bez tance a hudby nemůžu žít. Tančím každý den,“ podotýká. Při svém pátrání se setkal s krajanem, který ve svém klubu učil salsu a vyzval Angela ke spolupráci. „Nějakou dobu jsem tam působil jako učitel tance. Ten podnik už dnes bohužel neexistuje, ale úžasná spolupráce s lidmi na kurzech a získané zkušenosti mi dodaly odvahu otevřít si kurzy vlastní.“

V salse má hlavní slovo muž

Učit se tančit pod vedením rodilého Kubánce chce mnoho lidí, a tak má Angelo na svých lekcích stále plno. Převaha dívek, kterou byste na tanečních kursech čekali, se kupodivu nekoná, podíl mužů a žen je vcelku stejný. Když se na začátku lekce salsy pro mírně pokročilé rozezní kubánská hudba, jeho salseros neboli tanečníci salsy nastoupí hbitě na parket a začínají napodobovat kroky svého učitele, který dvěma dřívky vyťukává rytmus.

„Nechodila jsem ani do tanečních, takže jsem měla trochu strach, jak mi to půjde. Salsa mi připadala exotická, ale taky těžká. Líbí se mi kubánská hudba a to rozhodlo. Jenže jsem neměla tanečníka,“ vypráví asi třicetiletá blondýnka v černém tričku a krátké sukýnce. Tak se na kurzy salsy přihlásila s kamarádkou. Netančí však jen spolu, nějaký tanečník se vždycky najde. „Holky staré jako já,“ podotýká šedesátník Jiří, „na salsu chodit nechtějí. Tak si ji tu rád zatančím s mladými!“

Třiatřicetiletý Michal s kšiltovkou na hlavě zase říká, že se sem dostal na doporučení kamarádky. „Angelo je ve výuce salsy prostě jednička. Učil jsem se i jinde, ale lepší přístup jsem ještě neviděl.“

Při pohledu na různě pokročilé tanečníky nelze neobdivovat elegantní, zdánlivě nedbalý sled kroků. Salsa vznikla někdy ve 40. letech minulého století jako směs kubánských tanců cuba son, mambo, guaracha, changui, rumba nebo comparsa.

Hlavní slovo při tanci má muž, který vede partnerku, kam chce on. „Žena zase může při tanci ukázat svou krásu, tak trochu se před mužem předvést,“ upozorňuje Angelo. Partneři se při tanci od sebe vždy na krátko odpoutají, pak se do sebe doslova vpletou.

„Původním základem tance byl smyslný dialog mezi mužem a ženou, ale samozřejmě se základní kroky dají pojmout různě,“ říká Angelo. Salsa zažila svůj boom v šedesátých letech, ale i dnes se pořádají maratóny a soutěže v tomto tanci, který, stejně jako omáčka stejného jména, má pikantní příchuť.

Vnuk slavného Compaye Segunda

Teď vede Angelo Repilado své kurzy se svou současnou taneční a životní partnerkou Lucií Kovandovou, která má předky z Argentiny. „Chtěla jsem umět salsu a řekla si Angelovi o soukromé lekce,“ svěřuje se sympatická černovláska, v civilu manažerka, jak se seznámila se svým partnerem.

Jeho dědeček Compay Segundo byl slavným kubánským muzikantem. Zemřel před jedenácti lety, bylo mu 96 let.

Jeho dědeček Compay Segundo byl slavným kubánským muzikantem. Zemřel před jedenácti lety, bylo mu 96 let.

FOTO: ČTK

„A víc než pět měsíců jsme spolu skutečně jen tančili. No, a pak to dopadlo takhle,“ směje se. Ač Kubu navštívila už dvakrát, s Angelem ještě ne. „Plánujeme to a moc se na to těším. Ráda poznám prostředí, odkud Angelo pochází,“ tvrdí Lucie. „Vždyť jeho dědeček byl nejen na Kubě uznávaný muzikant, který dokázal roztančit spoustu lidí!“

O tom, jaký byl otec jeho otce, slavný a celosvětově uznávaný kubánský muzikant Compay Segundo, hovoří Angelo rád. „To on mě naučil cítit a vnímat rytmus,“ tvrdí. Francisco Repilado, známější pod uměleckým jménem Compay Segundo, hrál ve 40. a 50. letech v těch nejúspěšnějších kubánských kapelách. Poté se odmlčel a pracoval v továrně na doutníky, které jsou, mimochodem, kubánskou národní vášní.

Mezinárodní hvězdou oceněnou i americkou cenou Grammy se však stal až ve svých devadesáti letech díky nápadu shromáždit podobně polozapomenuté, kdysi slavné kubánské muzikanty a natočit s nimi desku. Album nazvané Buena Vista Social Club podle havanského společenského klubu, kam se kdysi chodilo za muzikou, obletělo celý svět a sklidilo obrovský úspěch.

V jedné ruce doutník, v druhé kytaru

I díky filmu Wima Wenderse, který opětovné setkání dávných kubánských hvězd, jako byli zpěváci Ibrahim Ferrer, Rubén Gonzáles, Omara Portuondo či právě Compay Segundo, zdokumentoval, se stařičcí hudebníci stali v roce 1996 světovými hvězdami. I když mnoho z nich už zemřelo, letos v červnu se zbylí muzikanti vydali na své poslední turné, které odstartovalo v Praze. Angelo se na koncert velmi těšil.

„Beru to jako poctu všem těm skvělým muzikantům, co už nežijí, včetně mého dědečka,“ říká. „Mám pořád v paměti, jak k nám chodil každý víkend, v jedné ruce doutník, v druhé kytaru. Vždycky začal hrát a já hned skákal do rytmu, což bylo to slavné chiqui chiqui pa,“ vytleskává Angelo. „Pak nám dětem pokaždé věnoval hrst drobných, které jsem si schovával pod polštář. Byl to takový rituál.“

Kapela Buena Vista Social Club, kde hrál i Angelův dědeček, letos v červnu odstartovala své Evropské turné v Praze.

Kapela Buena Vista Social Club, kde hrál i Angelův dědeček, letos v červnu odstartovala své Evropské turné v Praze.

FOTO: ČTK

Že se u nás netančí na ulici, si už Angelo zvykl. I na to, že je tu větší zima než v Karibiku a že kávu či ostřejší ochucovadla si dodnes dováží raději z Kuby. Congri, tradiční kubánskou rýži s fazolemi, si také může uvařit v Česku. Ale kubánské prožívání tance a muziky mu tady chybí.

„Naučit se cítit rytmus, vzbudit při tanci vášeň, ukázat, že hudba se dá cítit niterně, to my Kubánci umíme a to bych rád přenesl sem, do české kultury. Když vidím, že salsa mé žáky baví, jsem opravdu šťastný.“