Dcera z vás udělala rockerku?

Ne, ne, doprovodná kytara, kterou jsem při přenosu měla, má úplně jinou techniku a hraje se na ni lépe vestoje. Při koncertování s klasickou kytarou musím sedět. Poslední dobou styly střídám, a tak střídám i kytary a bylo nutné rozšířit i techniku hraní na každou z nich. Doma mám šest různých kytar a všechny je mám moc ráda. A s Lenny je samozřejmě ráda využívám.

Jaké to je doprovázet vlastní dítě?

Je to velice hezký pocit. Užívám si to. Hraje se nám spolu moc pěkně a obě nás to muzikantsky posunuje zase dál.

Jste si s dcerou neuvěřitelně podobné.

Říkají to… Mám pocit, že na světě nejsem zbytečně. Lenny je moje pokračování. To je příjemné, ne?

Jak to, že nehraje na kytaru?

S kytarou někdy v deseti letech začínala, to jsem si jako matka neodpustila. Hrály jsme spolu i klasická dueta. Má na kytaru moc šikovné ruce, ale cvičení ji příliš nebaví. Tíhne spíš k improvizačnímu hraní a skládání. K tomu je ideální klavír.

Také nezpívá jako vy francouzsky, ale vybrala si angličtinu.

To proto, že jsem ji dala jako malou do anglické školky.

FOTO: archív Universal Music

Takže nejde o protest vůči mámě?

Vůbec ne. Jsem Češka a vždycky jsem byla, ale cítěním jsem kosmopolitní. Jazyky miluji, studovala jsem je, několika i mluvím, a totéž jsem si přála pro dceru. V době, kdy byla malá, se otvíraly anglické školky. Stála jsem spíš o francouzské, jenže ty měly zpoždění, tehdy nebyly. Řekla bych, že anglický styl jí sedí nejen vyjadřováním, myšlením, ale i povahově. Má jejich diplomacii, humor, preciznost.

Asi je jí na studiích v Londýně dobře, že?

Cítí se tam jako doma. Londýn je centrum kultury a hudby zvlášť. Líbil se jí ale i pobyt v Austrálii, kde jsme měli turné. Má ráda přírodu, zvířata, sportovní styl Australanů, například surfování, jenže je to daleko.

Kdo Lenny naučil hrát na klavír?

Její otec. Má hudební nadání.

Vy přinášíte i geny od rodičů…

Ano, maminka učila hudební výchovu a tatínek studoval operní zpěv a celý život byl hercem.

FOTO: Lenka Hatašová

Proč nezpívá také váš bratr Filip?

U něj geny uhnuly úplně jinam – je ekonom. Muziku však miluje, je velký fanoušek U2 a také sportovec. Hrál fotbal a s tatínkem byli vždycky slávisté.

V únoru jste oslavila šedesátiny. Nemáte tendenci bilancovat?

Ani ne, nechci se vracet, žiju současností a zajímá mě budoucnost.

Tak dobře. Hrajete pořád s akustickým Triem?

Už ne. Mirek Linhart odešel k Luboši Pospíšilovi a stále patří i k Yo Yo Bandu. Harfista Sean Barry zůstal a hraji s klavíristou Jindrou Konířem, který mi dělá krásné aranže a diriguje smyčce při hře na piano, a jako host přibyla Lenny. Všichni dostávají také svůj sólový prostor. Lenny zpívá druhé hlasy, hraje na klavír a s jejím doprovodem i starší písně dostávají jiný zvuk a rozměr.

Vystupuji nyní s programem Concertino 2014 i s hosty nebo se smyčcovým orchestrem Brno Strings a nově také s mladým smyčcovým tělesem Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy pod vedením Jakuba Waldmana.

Hrajete v různých prostředích…

Ano, prostředí si velmi vybírám, neboť většinou umocní zážitek z koncertu jak mně, tak i mému publiku. Ráda hraju v kostelech, protože v nich je atmosféra velmi duchovní a emoční, neopakovatelná. V loňském roce jsme absolvovali kostelní tour po Čechách a Moravě a určitě v tom budeme pokračovat. Občas podporuji i projekty na záchranu a obnovu památek, protože mám velmi ráda historii.

Stala jste se také novou ambasadorkou charitativní akce Avonu proti rakovině prsu.

Letošní motto zní: Před rakovinou prsu se neschováš. Vydejte se tedy s námi na pochod, který zachraňuje životy. Vyrážíme 14. června ráno ze Staroměstského náměstí v Praze a projdeme celou Prahou až do Žlutých lázní. V odpoledním programu tam vystoupí kolegové Adam Mišík, Support Lesbiens, Petr Bende a jsem ráda, že si zazpívám i já. Moc se na to těším.

Letos se stala ambasadorkou Avon pochodu proti rakovině prsu, stejně jako herečka Markéta Hrubešová a zpěvačka Tonya Graves.

Letos se stala ambasadorkou Avon pochodu proti rakovině prsu, stejně jako herečka Markéta Hrubešová a zpěvačka Tonya Graves.

FOTO: Michaela Feuereislová

Takže žádná dovolená?

Možná vyrazím na pár dní k moři nebo do hor. Bez Lenny, která v té době bude koncertovat jako předskokanka skupiny Kryštof na jejich Kryštof kempech.

Ještě se vraťme k vašemu veleúspěšnému koncertu na Masarykově nádraží v Praze. Jak vás to napadlo?

Vyrůstala jsem v Pardubicích, kde můj tatínek hrál v divadle a můj dědeček byl strojvedoucí. Jako malá jsem s ním jezdila na lokomotivě, vlaky mám ráda odmalička. Půlka mojí rodiny z tatínkovy strany pochází z Pardubic a já jsem tam většinou už od útlého dětství trávila hodně času o prázdninách u babičky a dědy. Vlaky jezdily přímo za plotem, mávala jsem na dědu a v poledne jsem s ním seděla na lokomotivě a svačila olomoucké syrečky s chlebem. Dodnes je miluju. Takže vlakové nádraží je moje srdcová záležitost.

A Masaryčka, ta je přece kouzelná, zrenovovaná, navíc mi připomíná prvorepublikové nebo staré anglické nádražíčko. Podařilo se nám ten prostor krásně zabydlet. Hráli jsme za plného provozu, lokomotivy vyfukovaly kouř, houkaly a lidé se skvěle bavili. Někteří dokonce prošvihli vlak.

Dceru Lenny ráda a často doprovází vestoje.

FOTO: Tomáš Nosil

Kvůli koncertu na Masarykově nádraží mnozí cestující zmeškali vlak.

Kvůli koncertu na Masarykově nádraží mnozí cestující zmeškali vlak.

FOTO: Tomáš Nosil

Myslím, že se podařilo tuto atmosféru včetně energie přenést na DVD+2CD. A hlavně je na něm vše, o co se poslední léta snažím, tedy že propojuji hudební žánry, představuji kytaru nejen jako doprovodný nástroj, ale i jako sólový. K tomu samozřejmě patří i zpěv, kvalita písniček a nadčasové texty. Zní tam výběr z klasického kytarového Concertina i ověřené hitovky či keltské balady. Ty mně učarovaly, mají duchovní rozměr a staly se nedílnou součástí mého repertoáru.

Co vás baví kromě hudby?

Když můžu být ženská se vším všudy. Vařím, jím, spím, sportuji, cestuji, dívám se na filmy, čtu, pouštím si DVD z koncertů, které mají grády. Beru si z nich energii.

Těšíte se na vnoučata?

Na této vlně teď absolutně nejsem.

Co když Lenny přijde a přivede nějakého Angličana?

Tak to jste mě teď zaskočila, to opravdu nevím.

Máte nějaké nesplněné přání?

Nevzpomínám si. Vždycky jsem si přála, jak napsal Zdeněk Rytíř v jednom textu, stát na krásném pódiu a rozdávat štěstí v písničkách. Samozřejmě jako malá jsem chtěla být letuškou, krasobruslařkou, hlasatelkou, ale od chvíle, kdy jsem uchopila kytaru, se mi změnil svět. S hudbou se cítím svobodná a nezávislá. Plním si své profesní sny.

Její maminka Blanka byla učitelkou hudební výchovy.

Její maminka Blanka byla učitelkou hudební výchovy.

FOTO: soukromý archiv

A ty osobní?

Ty vám neřeknu, ale jsou úplně lidsky obyčejné.

No, vypadáte velice spokojeně.

Cítím se tak, ale vždycky tomu tak nebylo. Jenže i v časech, které nebyly zrovna příznivé, jsem se snažila vytvořit kolem sebe oázu pohody, jinak bych nepřežila.

Šlo vám někdy o život?

Ano, při porodu, který se panu doktorovi zvučného jména velmi nepodařil. Osud mi ale vše vynahradil, Lenny je velký dar. Dlouho jsem na ni čekala a teď si dokonce spolu můžeme i zahrát. To je přece moc fajn.

Přidejte ještě nějaké moudro na závěr.

Důležité je poznat sám sebe a na těch základech si pak najít svou vlastní cestu.