Podle dochovaných písemností mají především zlé síly větší moc než jindy a lidé před nimi musí ochránit nejen sami sebe, ale i své domácnosti a dobytek. Tyto tradice mají svůj původ u předkřesťanských pastevců, kteří považovali 1. květen za počátek nového půlročí, kdy docházelo k přechodu ze studeného období do teplého a doposud ustájený dobytek byl vyhnán na pastvu. Rychlý přechod ale pro dobytek představoval obrovské zdravotní riziko, které pastevci přisuzovali zlým silám.

Ochrana před čarodějnicemi

Na ochranu před čarodějnicemi se provádělo mnoho praktik, například se stavení kropilo svěcenou vodou, před vrata se zapichovaly pruty a pichlavé trní, pod drn se dávalo vejce apod.

V Německu se pálily ohně na vyvýšených místech, z čehož se postupem času stalo pálení čarodějnic, kdy mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, což se dochovalo dodnes.

FOTO: Archiv Bobové dráhy Prosek

Keltské svátky Beltine

Keltové v tento den slavili svátek Beltine, při kterém se konalo mnoho očistných obřadů a v noci se tančilo a zpívalo.

Podle tradic se na Beltine pálily ohně, které měly všechny živé tvory zbavit všeho nečistého, co se nashromáždilo v temném zimním období, a zároveň jim dodat ochranu pro období nadcházející.

„Půlnoc je hranicí mezi dvěma polovinami roku. V noci je zapalována dvojice ohňů a předěl mezi nimi symbolizuje hranici mezi temnou a jasnou částí roku. Mladí lidé přeskakují oheň, ostatní se spolu se zvířaty očistí tak, že se mezi ohni procházejí,“ uvádí literatura.

Vedle popisů veselí, tance a zpěvu se zachovaly zprávy o některých tradičních zvycích. Patřily mezi ně třeba soutěže mládenců ve vyhazování zapálených březových košťat do výše, stavění a hlídání májek, což se udrželo dodnes, očistné koupání či alespoň symbolické namáčení do potoka, čištění chlévů, řezání proutků jívy a polykání květů kočiček i další.

Svátek i pro zamilované

Snoubenci a dvojice zamilovaných se vydávali v předvečer svátku Beltine do lesů. Měsíc květen se pak následně stával symbolem sexuální volnosti, sexuálního zasvěcování a milostných her.

V tomto období se prý uzavírala zkušební manželství na rok a jeden den. Pokud svazek nefungoval, partneři se po tomto období prostě rozešli. Z těchto dob nám zřejmě zbyl i zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou třešní, břízou či jiným stromem.

Podle dalších tradic patří poslední dubnová noc i mezi nejplodnější, kdy mohou otěhotnět i ženy, které o dítě nestojí. Děti počaté na Beltine pak mají prý štěstí po celý život.

Noc také může prozradit tajné lásky, včetně nevěr. Například zvyk, který se ještě dnes dodržuje v Rakousku, tzv. vysýpání cestičky lásky. Úzké bílé proužky vápna nebo písku vedou od jednoho stavení ke druhému a na prvního máje zrána se tak celá ves dovídá, kdo s kým chodí. Cestičky občas směřují i k zadaným lidem a prozrazení nevěrníků je na světě.

Vynášení Morany v Českých Budějovicích

Vynášení Morany v Českých Budějovicích

FOTO: David Veis, ČTK

Vynášení Morany

V některých krajích se místo pálení čarodějnic upaluje Morana – pohanská bohyně smrti. Uctívali ji staří Slované a Baltové. Je zosobněním zimy, na jaře končí její vláda, proto se topí nebo bije. Není možné ji však považovat za čistě bohyni smrti nebo za nějakou ohyzdnou stařenu. Je prý velmi krásná.

Vynášení Morany a její upálení nebo utopení je tradičním rituálem praktikovaným i dnes. Nejčastěji se Morana hází z mostu nebo ze skály.

FOTO: Profimedia.cz

Stavění a kácení máje 

Od pradávna strom představoval strážného ducha obce, proto i stromy vybrané na máje musely být silné, rovné a také vysoké. Hodně se k tomuto účelu využívaly smrky, jedle nebo borovice, protože déle vydržely zelené. Oblíbená byla ale i bříza. Kmen máje byl většinou hladký a oloupaný. Zelený vršek koruny se zdobil barevnými stuhami, šátky, květinami a fábory z pestrého papíru. Pod ozdobeným vrškem mnohde ještě visel věnec zhotovený ze zeleného chvojí a také barevně ozdobený. Máje stávaly ve vsích do svatodušních svátků, někdy až do léta. Dokud se nepokácely, musely se hlídat, protože ukrást máj sousedům bylo prestižní záležitostí. To ostatně platí i dnes.

Ověnčený strom představuje především symbol jara, zapomínat se ale nemůže ani na lásku. Proto v některých obcích chlapci stavěli také malé májky před domy svých dívek. Muselo jít ale o dívky zachovalé, a tedy panny.

V den kácení máje se pořádaly i taneční zábavy. Předcházela jim obchůzka s hudbou a výskotem po domech, před nimiž stály májky. Veselý průvod postupně narůstal, děvčata se k němu postupně připojovala, až nakonec došel na náves, kde se tančilo před ústřední májí.