Sice se části oděvu při tanci odkládají, ale nikdy ne až do konce. Dá se říci, že striptýz je pro muže bez fantazie, kdežto burleska pro muže s fantazií.

Burleska je o tom, že se intimní části těla nesmí ukázat. Představení je o výrazu, tanci, ale není „až do konce“. Není o nahotě jako takové. Záleží vždy na kostýmu. A i když je kostým odložen, části těla musí zůstat skryty. Například střapci.

Jednou z představitelek pražských burleskních tanečnic je Stephanie van der Strumph. Slečna, která je i mimo jeviště jak vystřižená z prvorepublikových filmů. Elegantní blondýnka, ze které sálá ženskost. Burlesce se začala věnovat v roce 2008. Nejprve vystupovala v kabaretu Prague Burlesk, po čase se rozhodla osamostatnit.

Nyní jezdí se svým vystoupením po světě, chystá se uspořádat workshop nebo je možné si ji najmout na firemní akci. Její představení je výjimečné i tím, že je zřejmě jedinou burleskou, která na pódiu předvádí sabráž. Tedy odsekává šavlí zátku šampaňského.

 Stephanie van der Strumph v kostýmu snowflake.

FOTO: Lucie Kout

Na pódiu ji můžeme vidět v kostýmu showgirl navozujícím atmosféru Las Vegas nebo třeba v bílém kostýmu snowflake s baletními špičkami, sabráž provádí jako husar. Burleska nemá žádné hranice. Je ale o atraktivitě.

Příprava na představení v pojetí Stephanie je náročná. Trénuje pod vedením bývalé baletky tanec na špičkách, spolupracuje s choreografem. „Je to dřina, ale záleží na tom, jaký cíl si zvolíte,“ řekla Novinkám. „Ve svých 24 letech jsem se rozhodla, že začnu s baletem a budu tančit na baletních špičkách. To je samozřejmě těžší. Neříkám, že jsem nějaká baletka, ale dokážu se na nich pohybovat, mám trenérku baletu, stále se zlepšuji. Je to opravdu o té dřině a nesmí vám vadit, že vám teče krev z nohou a slézají nehty. Je to jen o tom, co jste schopni obětovat tomu, abyste se dostali k cíli.“

Při vystoupení pak hraje roli nejen pohyb, ale také kostým a choreografie. „Můžu se obejít bez zajímavého kostýmu i choreografie, ale pak už vystoupení nebude mít šmrnc a vtip, nebude v tom nic ze mě a bude robotické,“ říká Stephanie. Za chybu považuje, když se burleskní tanečnice snaží kopírovat jiné. „Každý jsme originál,“ říká k tomu Stephanie a dodává, že to je pak na show vidět.

Stephanie v kostýmu husara.

FOTO: Lucie Kout

Některé její kolegyně se snaží napodobovat burleskní ikonu Ditu von Teese. To je bývalá baletka, která za mořem slávu burlesky obnovila. „Ona už nemusí na tom pódiu tančit. Každý se jde podívat na Ditu. Ale ta už může jen stát a pózovat a stačí to a vypadá při tom skvěle. To je možná problém dnešních burlesek, že se ji snaží kopírovat. Ale zapomínají na to, že nejsou ikony a budou jen pózovat, hezky, ladně, ale bez šťávy. Nemají fluidum, nemají nic za sebou,“ říká Stephanie.

Přesto se nedá nezeptat na zájem mužů při vystoupení. Samozřejmě ho projevují. Ale prý se nikdy nesetkala s tím, že by na ni někdo chtěl sáhnout či se choval jinak nevybíravě.

„Záleží na tom, v jakém prostředí tančíte. Byla jsem třeba pozvaná jako dárek sezóny na akci jednoho časopisu, tam se dá říci, že byl jenom testosteron. Byli tam jenom muži a takové publikum jsem v životě nezažila. V klubu je pódium nebo podobné prostředí a lidé tam sedí a skandují, ale poklidně, občas vypísknou. Tady mi ti lidé lezli na pódium a svlékali se. Takovou odezvu jsem nečekala. Připadala jsem si v tu chvíli jako rocková hvězda,“ vzpomíná s tím, že k ní si nikdo nic osobnějšího nedovolil. Ani dotek.

Krásné kostýmy jsou nedílnou součástí vystoupení Stephanie van der Strumph.

FOTO: Lucie Kout

Stephanie van der Strumph je umělecké jméno námi představené burlesky. Podle čeho si jej vybrala?

„Mám moc ráda němčinu. Ani si moc dobře nepamatuji, kdy jsem na sobě měla kalhoty, neustále nosím šaty, sukně a punčochy, také podvazky. Už někdy ve 14, 15 letech jsem tak chodila oblékaná. A před lety jsem byla se školou na horách, byla tam také partička německých studentů a každý den na mě volali: Strumph (punčocha). Z toho se stala má přezdívka. Pak, když jsem se rozmýšlela, přidala jsem der a Stephanii,“ vysvětlila Stephanie.