Od srpna moderujete na Primě Top Star magazín ze života V. I. P. osobností. Už jste si zvykla?

Ano. Já si zvykám rychle. (směje se)

Můžete ovlivnit míru bulvárnosti?

Jistě. Vše probíhá v rámci dobré komunikace. Není ani cílem tohoto pořadu být ošklivě bulvární. Pokud je vše v hranici laskavého bulváru, nemám s tím problém.

Sama jste zažila, jak vám nedali pokoji, když jste chodila s Jaromírem Jágrem či Martinem Kolocem, nebo zjišťovali, kdo je otcem vašich dcer. Vzpomenete si na to, když jste ve studiu?

Ne. To, o čem mluvíte, nemá s Top Star magazínem nic společného. V tomto pořadu jsou reportáže s lidmi, kteří s nimi souhlasí.

Mimochodem, proč tak úporně tajíte otce svých dcer?

Nic úporně netajím. Prostě si nechávám soukromí v soukromí. Jsou lidé, kteří nestojí o to, aby se pořád někde řešili. Normálně spolu chodíme do společnosti. Takže to ani nejde, že?

Do společnosti chodíte s podnikatelem Ladislavem Doležalem.

To není pravda. Do společnosti chodím se svým partnerem a ten se nejmenuje Ladislav Doležal. To si novináři doslova vycucali z prstu. Ladislav Doležal je spolumajitel mojí reklamní a mediální agentury, ale není můj partner.

Než jste odešla na Primu, moderovala jste v ČT sedm let pořad Sama doma. Nebude se vám stýskat?

Bude.

Zajdete si někdy s bývalou kolegyní z dvojice Stáňou Lekešovou na kafe?

Určitě ano.

Dám ti pěstí, žertovala Stáňa Lekešová při loučení s parťačkou z pořadu Sama doma. Po sedmi letech ji Iva Kubelková opustila.

„Dám ti pěstí,” žertovala Stáňa Lekešová při loučení s parťačkou z pořadu Sama doma. Po sedmi letech ji Iva Kubelková opustila.

FOTO: Michaela Feuereislová

Na co nikdy nezapomenete?

Na celých těch sedm let.

Přiznáte i nějaký svůj trapas?

Přiznala bych, ale na žádný si momentálně nevzpomínám. (směje se)

Odešla jste v klidu ke konkurenci. Jak jste to dokázala?

Nemám pocit, že bych něco dokázala. Prostě jsem se rozhodla a šla. Nevím, proč by to nemělo být v klidu.

Přece jen jste byla dlouho tváří České televize. Hrozil snad syndrom vyhoření?

Nehrozilo nic. Prostě jsem poslechla nový impuls.

V tom případě máte diplomatické schopnosti.

Ano, ty opravdu mám. (směje se)

Už je to sedmnáct let, co jste se stala vicemiss ČR. Do soutěže vás přihlásila maminka. Je ctižádostivá? Plní si přes vás své nesplněné sny?

Nemyslím si. Jsem si jistá, že každá máma chce svou dceru nasměrovat tam, kam se domnívá, že ji to táhne. Kdyby nevěděla, co si ve skrytu duše přeji, tak by mě nikam nehlásila. Nebylo to o ní, ale o mně.

Jaký spolu máte vztah? Od šestnácti let jste chodila přehlídky, to by asi bez její podpory nešlo.

Náš vztah je velmi hezký. Je to skvělá máma a skvělá babička. Vždy mi dokazuje, že je tu bezpodmínečně pro mě.

FOTO: TV Prima

Uměla si tehdy představit, do čeho vás postrčila?

To je otázka na ni.

Nikdy jste o tom nemluvily?

Sama dělala v mládí modelku, tak to asi trochu znala. Ale tato oblast se rychle mění. Kdyby měla pocit, že mě posouvá do nějaké jámy lvové, neudělala by to.

Sledujete dál soutěže krásy?

Pokud mám čas, tak ano.

Co byste s odstupem času vítězkám poradila?

Nic. Necítím se povolaná k tomu komukoliv cokoliv radit.

Když vám bylo čtrnáct let, přestěhovaly jste se s maminkou z Písku do Prahy. Proč?

Protože se tady maminka znovu vdala.

A co bratr? Zůstal u otce v Písku?

Na to se zeptejte mého bratra.

Jak jste ten přechod snášela? Byla jste v pubertě, ztratila jste kamarády. Jak jste tehdy vnímala Pražáky?

Nijak jsem netrpěla. Prostě jsme se přestěhovaly. Našla jsem si nové kamarády. Praha se mi líbila. Pražáky jsem nijak nehodnotila.

Vracíte se do rodného města? Máte ho ráda?

Ano. Každé léto. Mám Písek moc ráda.

Bydlíte s rodinou 60 km od Prahy. Není to vzhledem k vaší profesi nepraktické?

Není. Jsem v Praze po dálnici za třicet minut. To není žádná dálka.

Na módní přehlídce v pražském komplexu Volcano, kde sídlí plastická klinika YES Visage, se Iva objevila v tomto modelu.

Na módní přehlídce v pražském komplexu Volcano se Iva objevila v tomto modelu.

FOTO: Michaela Feuereislová

Cítíte se líp na jevišti nebo před kamerou?

Obojí má něco do sebe. Nedá se to srovnávat. Na jevišti záleží, kdo je pod ním a před kamerou záleží, kdo je za ní. (směje se)

Jaké byly roky v divadelní společnosti Františka Ringo Čecha?

Na dobu u Františka vzpomínám velmi ráda. Byla to pro mě obrovská průprava a zkušenost.

Založila jste reklamní a mediální agenturu Agemy. Co to je Agemy?

Vznikl ze slov agentura a my. Zabýváme se designem, architekturou, web designem, mediálním poradenstvím a reklamní strategií. Jsme zatím zaměřeni hlavně na německý trh.

Zatím?

Ano. Trochu působíme i u nás. Ale zatím jen okrajově. Nevylučuji, že se může časem těžiště naší práce posunout do Česka.

Jak vás to napadlo? Co bylo impulsem?

Impulsem bylo několik šikovných lidí, které jsem potkala.

Uplatňujete vědomosti ze střední ekonomické školy?

Ne, uplatňuji vědomosti z univerzity, kde jsem média pět let studovala.

Myslím, jestli se třeba vyznáte v účetnictví?

Ne, účetnictví není moje parketa.

Vystudovala jste Sociální a mediální komunikaci na UJAK. Ta škola nemá dobrou pověst. Dala vám něco?

Studium je vždy otázka svědomí. Samozřejmě, že mi dala mnoho. To je ale na delší téma. Ta ošklivá mediální masáž jí určitě nepomohla.

S partnerem vychováváte dcery - osmiletou Natálku a čtyřletou Karolínu. Jaké jsou?

Jsou skvělé po mně a úžasné po partnerovi. (směje se)

Obě jste dva roky kojila. To by většina modelek nepřipustila, ale ve vás zvítězila matka. Tleskám!

Díky. Já bych modelky, být vámi, moc nepodceňovala.

Co když jedna z dcer za chvíli přijde s tím, že bude také modelkou?

Nevadí. Je to hezká práce. Máte možnost se velmi brzy vyhranit a osamostatnit.

Nijak se nehrnete k oltáři. Každá z nás se přece těší na svatbu. Nebo se mýlím?

Asi se mýlíte. Lidí, kteří nevidí smysl partnerského vztahu ve svatbě, je víc a víc.

A čím to, podle vás, je?

Tím, že ten papír je pouze věc úřední. Nic vám to nezaručí. Lidé chtějí cítit větší svobodu.

Máte čas na své koníčky, tedy na tenis, kolo nebo turistiku?

Málo, ale mám. A teď jsem si navíc koupila i piano.

To je nějaký dluh z mládí?

Ano, to si dlužím. Hrála jsem jako dítě čtyři roky, a teď mě to zase táhne.

Co vaše malování? Kdy jste se k němu naposledy dostala?

Než se narodila Natálka.

Nosíte v hlavě nějaký obraz?

Ne, mám nyní v hlavě mnoho jiných věcí.

Třeba co?

Děti, děti a třeba zase děti.

Řekněte ještě na závěr vaše přání?

Ať mír dál zůstává s touto krajinou…