Za dvacet pět let kariéry neměla období, kdy by nešla z role do role. Nenudí se ani v osobním životě s hercem a moderátorem Janem Krausem a patnáctiletým synem Jáchymem.

Prý si k padesátinám otevíráte divadlo.

Jak jste na to přišla?

V Paláci Fénix na Václavském náměstí zahájilo divadlo Studio Dva, kde ve většině kusů hrajete. Nebyla jste u jeho zrodu jinak než herecky?

Kdepak, já bych nezorganizovala vůbec nic, nemám obchodního ducha, svět čísel a racionálních úvah jde úplně mimo mě. Se Studiem Dva a jeho Létem hereckých osobností jsme hráli ve Švandově divadle, v Hybernii, v Divadle Palace, na Vyšehradě. Teď si jeho producent Michal Hrubý pronajal v Paláci Fénix na Václavském náměstí bývalé kino Blaník, které se přes léto zrekonstruovalo. Všechno, co jsme dosud hráli po různých místech v Praze, se soustředilo tam.

Role manželů v komedii Hlava v písku napsal Patrik Hartl pro ni a Jana Potměšila. Studio DVA (2)

Role manželů v komedii Hlava v písku napsal Patrik Hartl pro ni a Jana Potměšila.

FOTO: Studio DVA

Zahájila jste hrou Hlava v písku, kde jste ústřední dvojici vytvořila s Janem Potměšilem. Jaké to je být na jevišti s hereckým partnerem na vozíku?

Každý, kdo tu hru uvidí, pozná, že na tom nebylo nic zvláštního. Pro roli, kterou Honza hraje, není vůbec důležité, jestli má vozík, nebo ne.

Stejně se zeptám, jak tu padesátku příští týden oslavíte.

Nijak. Poslední narozeniny, které jsem slavila, byly dvacátiny, těch jsem se nemohla dočkat. Pak už mi to bylo jedno. Žádnou oslavu nedělám třicet let a nebudu ji dělat ani letos.

Znamenají ty padesátiny pro vás vůbec něco?

Jako že bych začala žít jinak? Ne. Jen si vzpomenu, jak jsem v dětství vnímala padesátileté ženy. Pamatuji, jak jsme slavili babiččiny narozeniny. Byla to prostě babička.

Představovala jste si někdy, jak bude v tom věku vypadat váš život?

Ne.

Jak tedy vypadá?

Hezky. Moc hezky. Dělám, co mám ráda, mám kolem sebe lidi, které mám ráda… Považovala bych za hřích, kdybych si na něco stěžovala. Mám v padesáti dobrý život.

Byl takový vždycky?

Víceméně ano, jen od třiceti výš mi přijde ještě lepší. Kdyby mi někdo nabídl, abych se vrátila do sladkých sedmnácti, s díky odmítnu. Mezi dvaceti a třiceti člověk tak našlapuje, rozhlíží se, až po třicítce ví jasněji, co chce.

Ivana Chýlková

Ivana Chýlková

FOTO: Tomáš Beran

Přemýšlíte o stáří?

Ne, baví mě život, který mám teď, proč bych se měla zaobírat tím, co se mnou bude třeba za dvacet let?

Nebojíte se stárnutí jako herečka?

Ne, protože jsem nikdy nedostávala role, kde šlo o vizáž. Právě tahle proměnlivost se mi na hraní líbí. Která si myslí, že jí to musí pořád slušet, ať jde dělat modelku, ne herečku. Herečka se má trápit nad tím, zda umí danou věc zahrát, ne nad tím, jak u toho bude vypadat.

Dá to hodně práce vypadat v padesáti jako vy?

Jsou to hlavně geny, včetně výšky: když někdo, kdo měří 183 cm, přibere, má se to spíš kde rozložit, než když měří sto padesát. A o nějakou tu vrásku nejde. Jde o výraz, který máte, o to, v jaké jste vnitřní kondici.

Něco se sebou snad děláte.

Když mám čas, jdu cvičit. Víc než jednou dvakrát za měsíc to ale nebývá. Když pracuju, tak nedělám nic. Představa, že přijdu utahaná domů a ještě si zacvičím, mě neláká. Navíc musím cvičit s někým, samotnou mě nic nebaví. Jako by mě nebavilo hrát monodrama, nebaví mě ani sama cvičit.

Vaším partnerem na cvičení asi Jan Kraus není.

To určitě ne. Ten by se mi maximálně chechtal. Mám svého trenéra. Stejně jsem ale nejšťastnější po cvičení.

Když už spolu necvičíte, hrajete spolu?

Teď jsme s Tomášem Vorlem dotočili film Vejška, což je pokračování Gymplu. Zase hrajeme rodiče Jirky Mádla.

V komedii Tomáše Vorla Gympl (2007) s Janem Krausem jako rodiče Jiřího Mádla. Infarktové situace je neminou ani ve volném pokračování Vejška, které přijde do kin v lednu příštího roku.

V komedii Tomáše Vorla Gympl (2007) s Janem Krausem jako rodiče Jiřího Mádla. Infarktové situace je neminou ani ve volném pokračování Vejška, které přijde do kin v lednu příštího roku.

FOTO: Falcon

Hrajete s ním ráda?

Mě Honza jako herec hrozně baví. Líbí se mi, protože je překvapivý, zábavný a autentický. Není mastnej…

Co tím máte na mysli?

Že všechno říká suše a nechá na ostatních, zda se tomu zasmějí, nebo ne. Ne takové: A teď budeme dělat legraci… A tomu, co řekne, se sám první směje.

Proč tak málo hraje?

Našel se v něčem jiném, co ho baví mnohem víc, co je pro něho větší výzva, větší adrenalin a je to stále nové a nové.

Na podzim se vrátíte na jeviště s jeho hrou Nahniličko, která měla premiéru před 18 lety. Bude to teď jiné představení?

Myslím, že ano, byť říkáme stále stejné věty. Nedávno jsme se dívali na záznam jednoho z prvních představení a museli jsme se smát, jak to celé bylo snaživé, téměř školní. Dneska to je takové hezky oprýskané - stejně jako jsme oprýskaní my. A myslím, že to té hře sluší.

Odrazí se tam i posun v odlišné společenské atmosféře?

Když jsme to hráli zpočátku, lidé na nás koukali, jak to, že kritizujeme ten náš hezký nový kapitalismus. Dnes se smějí, protože pohádka skončila, a vnímají to jako srandu z něčeho, co dobře znají.

Neprovdatelnou Svatavu hraje s Bolkem Polívkou a Michalem Pavlatou v Podivném odpoledni dr. Zvonka Burkeho už 13 let.

Neprovdatelnou Svatavu hraje s Bolkem Polívkou a Michalem Pavlatou v Podivném odpoledni dr. Zvonka Burkeho už 13 let.

FOTO: archív Činoherního klubu

V čem se ten náš kapitalismus zvrtnul?

My jsme se zvrtli. My! Na kapitalismus to nesvádějme. My jsme si udělali českou verzi kapitalismu, která má pořád blízko k reálnému socialismu.

Máte pochopení pro nemalý počet našich spoluobčanů, kteří se ptají, zda to všechno stálo za to?

Pro člověka, který si váží elementárních hodnot lidského života, je takové hodnocení nepřijatelné. Přes všechny nedostatky je svoboda dnes a tehdy nepoměřitelná. Vím ale, že mnoho lidí hledí na minulost vzpomínkovým optimismem. Já jsem ráda, že jsme se aspoň z něčeho vybabrali. Teď se brodíme v něčem jiném, ale tak to bude vždycky.

Jaký máte vztah k penězům?

Nemám s nimi žádné plány. Dělají mi radost, když za ně něco hezkého pořídím, můžu někoho pozvat na něco dobrého… Rodiče se mě snažili naučit spořit, ale nikdy mi to nešlo. Když jsem dostala nějaké peníze, chtěla jsem, abychom se za ně hned dobře poměli. Měla jsem na škole kamarádku, která, když všechny peníze došly, u sebe vždycky měla desetikorunu. A šly jsme na polívku. Naštěstí mám celý život vedle sebe lidi, se kterými v nejhorším na tu polívku můžu jít. Jsem šťastná, že jsem nic nerestituovala, všechny své předky zklamala. Nevím, co bych si s tím počala. Umím peníze normálně vydělat, ale že bych je dokázala množit nějakými promyšlenými investicemi, to ani náhodou.

Spíš je tedy ráda utrácíte?

Ano, ale zase do určité míry. Koupím si třeba boty nebo něco na sebe, ale že bych investovala do nějaké nemovitosti, koupila si třeba dům, to by mě nenapadlo. Od určité doby vím, že když se řekne: No jo, toho zkazily peníze, není to pravda. Peníze za nic nemůžou. Jen vám poměrně rychle ukážou, s kým máte tu čest. V momentě, kdy třeba někdo otálí, když má zaplatit kafe, je mi jasné, s kým mám co do činění. Na druhou stranu ten, kdo nevlastní vůbec nic, může být báječně velkorysý.

Lišíte se ve vztahu k penězům s vaším životním partnerem?

Honza je jeden z nejvelkorysejších lidí, co znám.

S Janem Krausem žije už osmnáct let a je jeho velkou fanynkou.

Ivana Chýlková je velkou fanynkou svého partnera Jana Krause.

FOTO: Michaela Feuereislová

Když si něco hezkého pořídíte, vnímá, co máte na sobě, a má na to názor?

Ano, říká, že mi to sluší. Sice neví, čím to je… Hlavně že se mu líbím, ne?

A naopak?

Jeník je v oblékání velmi nenáročný. Co mu vyberu, v tom vyrazí. Je to s ním těžké v tom, že nechce chodit po nákupech, nic zkoušet. Nejlépe mu je v černém triku nebo košili a v černých džínách - tím taky nic nezkazí.

Co Jáchym?

Tak ten má na to, co mu pořídím, jasný názor: Ty tvoje starožitnosti nosit nebudu. O tom, co si oblékne, si rozhoduje sám. Musím říct, že má vkus, jediné, z čeho padám do mdlob, jsou kalhoty pod zadkem. Snad se blíží doba, kdy by ho to mohlo přejít.

Kdo z rodičů na něj má větší vliv?

Myslím, že oba stejně. Jsou prostě věci, které probírá s Honzou, jiné se mnou. K tomu má ještě starší bráchy, řekla bych, že ty vlivy má celkem přirozeně rozdělené.

Jakou životní dráhu byste si pro syna přála?

To je jednoduché - aby byl šťastný v tom, co dělá. V práci a prací stráví člověk devadesát procent života. Aby dělal něco, co má rád. I tehdy vás to občas štve. Není nějak vyhraněný, chce toho co nejvíc poznat.

Nemá jako syn dvou lidí ze šoubyznysu svou životní dráhu předurčenou?

Když mě chce provokovat, tak na tohle téma vždycky řekne: Mami, hercem jen v nejhorším.

Je pyšný na to, co jste oba ve svém oboru dokázali?

V naší rodině se shazuje všechno, takže se strefuje i do nás - my do něj ostatně taky. Myslím si nicméně, že tím, co děláme, neopovrhuje. A že je přes mnohé reklamace s tím, jaké si vybral rodiče, spokojený.

Jak jste vy spokojená s jeho hereckou kariérou a s tím, jaký mělo jeho účinkování v seriálu Gympl s ručením omezeným ohlas?

Ten ohlas nás i jeho překvapil. Je přirozený, půvabný a to bylo na roli, kterou tam hrál, ideální. Ale už tam nehraje. Přesto, že byl pod velkým tlakem, aby pokračoval.

Co vy a seriály?

Když už, tak seriály, které jsou od do: dvanáct třináct dílů a konec. Když začínám točit, chci znát příběh své postavy. Nekonečné seriály jsou zcela speciální žánr.

S Ondřejem Brzobohatým a Markem Danielem v televizní komedii Co v detektivce nebylo.

S Ondřejem Brzobohatým a Markem Danielem v televizní komedii Co v detektivce nebylo.

FOTO: ČT - Patrik Stanko

Napadlo vás někdy, že byste herectví učila?

Párkrát se mě ptali, ale já vůbec nevím, co bych těm studentům říkala. Musí to být hrozně těžké, protože herectví je imaginární obor. Mám i blbý pocit při zkoušení, abych někomu řekla, zda to nechce zkusit jinak. Nechci, aby někdo měl dojem, že ho nějak opravuju. Proto ráda pracuji s lidmi, které dobře znám. Prostě si to řekneme a nikdo v tom nehledá nic osobního.

Několik mladých hereček, s nimiž jsem dělala rozhovor, o vás hovořilo jako o vzoru. Připouštíte si, že svým způsobem stojíte na nějakém piedestalu?

To slyším od vás poprvé. Děkuju, že jste mi to řekla, to hned doma povím, že si toho piedestalu mají být vědomi. A ať se podle toho ke mně chovají.

Cítíte kvůli tomu nějakou zodpovědnost?

Určitě. Lidé si zaplatili za lístky na představení a musím být přesvědčená, že jsem přípravě té role a tomu představení dala, co jsem mohla nejvíc. Tuhle zodpovědnost cítím daleko silněji než dřív. Ne že by mi to někdy před tím bylo jedno.

Na scénu Studia DVA v pražském Paláci Fénix se vrátí i v titulní roli slavného muzikálu Hello, Dolly!

Na scénu Studia DVA v pražském Paláci Fénix se vrátí i v titulní roli slavného muzikálu Hello, Dolly!

FOTO: Studio DVA

Já spíš myslela mimo jeviště.

Jako že bych donekonečna přemýšlela, co a jak mám říct?

Když třeba přijde řeč na politiku.

Řeknu si prostě, co si myslím.

Co si tedy myslíte o volbách, které nás čekají?

Že je dobře, že se do téhle zatuchlé situace nějak hráblo. Nic převratného si od nich neslibuji, ale jsem ráda, že budou. Taky si nemyslím, že očekávaná převaha levice bude znamenat nějakou hroznou katastrofu. Musí dojít k nějaké zdravé výměně. Celá společnost je tak nemocná, že to, co v politice vidíme, jsou toho přirozené důsledky.

Pojmenujte tu nemoc.

To, co v nás přežívá z minulosti: Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu. Chybí pocit nějaké sounáležitosti, společného usilování.

Vidíte nějakou sílu, která by ten pocit vybudila? Komu věříte?

Vždycky vkládám naději v někoho nového, kdo není všemi těmi nešvary prolezlý. Těžko už můžu věřit těm stejným tvářím, na které koukám dvacet let.

Máte už jasno, koho budete volit?

Ano, toho, kdo je v politice nový.

Kdo to bude?

Jak říkám - ANO. Ty ostatní už znám a myslím si o nich své.

V pražských kavárnách vás za Babiše asi nepochválí…

To je mně úplně jedno.

Vám asi nevadí říkat věci, kterými si takříkajíc neprospějete.

Já si prospěju, protože bych se jinak udusila. Sežrala bych se zevnitř.

V hlavní roli komedie Alice Nellis Perfect Days si našla mladičkého milence, kterého hrál Vojta Kotek.

V hlavní roli komedie Alice Nellis Perfect Days si našla mladičkého milence, kterého hrál Vojta Kotek.

FOTO: Bontonfilm

Daří se vám v tomhle duchu vychovávat i syna?

Myslím, že člověk je hotový, už když se narodí. Výchovou mu jen můžete ukazovat nějakou cestu, naznačovat, co považujete za dobré, ale svou cestu si nakonec vybere sám. Musí vědět, že bude-li nerozhodný, má za kým přijít a zeptat se, co si o tom myslíme, ale nakonec se musí rozhodnout sám.

Proč odmítáte pozvánky do talk show?

Protože mě to vůbec nezajímá. Mě zajímá hrát. Nepotřebuju si vydělávat peníze tím, že budu chodit něco tlachat do zábavných pořadů. Ani se na ně nedívám. S výjimkou Honzových, protože ty jsou výborné.

Je popularita něco, co vám komplikuje život, nebo to je jeho přirozenou součástí?

Oproti Jáchymovi je moje nebo Jeníkova popularita úplně nulová. Holky stojí pravidelně před naším domem, když někam my tři jdeme, táhne se za námi hrozen děvčat, které se po chvíli osmělí a chtějí se s Jáchymem fotit. No a my stojíme vedle, čekáme, držíme mu aktovku, bundu… taková obstarožní asistenční služba.

V čtyřdílném televizním filmu Přítelkyně v domě smutku (1992) podle románu Evy Kantůrkové hrála disidentskou spisovatelku. Veronika Žilková bachařku.

V čtyřdílném televizním filmu Přítelkyně v domě smutku (1992) podle románu Evy Kantůrkové hrála disidentskou spisovatelku. Veronika Žilková bachařku.

FOTO: archív ČT

Jaké role jste si jako začínající herečka přála?

Myslela jsem si, že jestli budu vůbec dostávat nějaké nabídky, tak na bláznivé komediální role. Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla dostávat nějaké femme fatale. Hrozně se mi líbila Iva Janžurová, v čemkoli hrála. Bavila mě a přála jsem si, abych lidi bavila stejně jako ona mě. Aby byli se mnou šťastní, jako já byla šťastná s ní. To, že můžu vejít i do jiných dveří, pak pro mě bylo příjemné překvapení.