Jak jste se dostal k práci s lidmi a jejich nitrem?

Byla to má vnitřní touha. Probudila se ve mně v sedmnácti, na střední škole a od té doby mě zajímaly lidské problémy, starosti, nebylo mi jedno, když jsem někoho viděl ztrápeného. Už tehdy se na mě lidé začali obracet se svými problémy. Byly situace, kdy za mnou dvacetiletým klukem chodili čtyřicetiletí. Dokonce i lidé, kteří přemýšleli o sebevraždě. Byl ve mně nějaký talent. Dnes už vím, že každý v sobě nějaké talentové složky má, ale tenkrát jsem to nevěděl. Lidé, kteří se na mě obraceli, to nějak cítili a vyhledávali mě.

Když jste tedy svůj talent objevil už na střední škole, vystudoval jste například psychologii?

Naši měli svou představu, takže mě tlačili jiným směrem. Vystudoval jsem tedy strojařinu. Ale bokem jsem se svému snu stále věnoval a četl různé knihy, převážně zahraniční. Celý život jsem se tomu věnoval vlastně bokem. Pro změnu jsem se rozhodl až před deseti lety. Do té doby jsem byl sedm let finančním ředitelem Microsoftu. Odešel jsem s tím, že chci dělat něco jiného.

Opustil jste tedy lukrativní místo a jistotu jste vyměnil za neznámo...

Bylo to těžké rozhodnutí. Řekl jsem si, tak se hochu budeš živit tím, co miluješ. Ale to jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. Firma se nerozeběhla tak rychle, jak jsem si představoval, začaly ubývat peníze. Dnes už to mám za sebou a nikdy v životě by mě nenapadlo, že bych se vracel zpátky.

Když má člověk jakýkoli problém a hledá pomoc, proč by měl zvolit vás, a ne pomoc například psychologa?

Na to nebude existovat přímá odpověď. Každému vyhovuje něco jiného. Když budete řešit nějaký problém, budete číst a hledat články, někdo vám sedne a toho si vyberete. Takže na to není paušální odpověď. Jen si myslím, že by si člověk měl dát pozor na chemické antidepresivní léky, které do vás lékaři klidně nacpou. To nikomu nedoporučuji. Ale vím, že jsou stavy, kdy jsou na tom lidé tak špatně, kdy se bez nich nechytnou a třeba dva, tři měsíce je musí brát.

Stalo se vám, že by se na vás obrátil někdo, kdo by na tom byla opravdu špatně?

To je pořád.

Musel jste ho odkázat třeba na psychiatra?

To ne. Když mám takového člověka u sebe, tak ho podržím. Jen jedinkrát se mi stalo, že přišel člověk, který měl panické stavy, sociální fóbii. Já znám jednoho dobrého léčitele, který dobíjí lidi. On byl na něj dva měsíce napojen a dobíjel ho. A pak se vrátil k nám, ke kaučům.

Věnujete se mj. emočním rovnicím. Co si pod tímto termínem máme představit?

Úplně nejlepší bude, když si život rozdělíme do čtyř oblastí. Práce, peníze, zdraví, vztahy. A každý z těch kvadrantů si vyhodnotíme na stupnici 0 - 10. V hlavě existuje určité emoční nastavení. Náš mozek je nastaven na nějaký program. Je to něco, co nám někdo v životě řekl a my jsme to přijali za vlastní.

Zajímavé je, že do sedmi let našeho věku, se nám do mozku uložilo až 70 % programů. Když byl náš mozek mlaďoučký, zapisoval si všechno, co doma viděl. Všechno, každou věc. Jak se k sobě chovali maminka s tatínkem, jak si projevovali lásku, jak řešili spory, jak se projevovali vůči sourozencům, sousedům. To všechno si mozek zapsal. Takže naše vztahy, které dnes máme, které prožíváme, jsou ze sedmdesáti procent odrazem toho, co jsme viděli u mamky u taťky, u sourozenců. A když z toho náhodně vyberu 70 %, tak to budu přesně prožívat ve svém vztahu.

S těmi vzorečky se dá pracovat. Největší vztahové vzorce mohou být třeba: lásky je málo, láska může být podmínečná, pro lásku se musí něco dělat, láska může ubýt, vztah může kolísat, vztah se může rozpadnout. V okamžiku, kdy to tam takhle člověk má zapsané, tak to v životě někde, minimálně jednou zažije. To je celá věda.

Vy tedy lidem neradíte, co mají dělat.

Když za mnou lidé přicházejí s různými problémy, tak jim opravdu neradím, co mají dělat. Pouze jim vytáhnu z hlavy to, co se mozek někdy naučil a jim se život samovolně změní. Když mi budete vy povídat, co jste kde zažila, tak já z vašeho vyprávění vytáhnu vzorečky. To není nic složitého. Vlastně jen budu skenovat vaši životní cestu. Z lidí mám vytáhnuto asi 30 000 rovnic. Což je krásný statistický důkaz toho, že co jsme se naučili v dětství, to se nám zrcadlí někde v dospělosti.

Dá se to použít na všechno?

Úplně na všechny problémy. Když lidé řeší, že si pořád dokola berou ty samé partnery, nebo mají finanční nedostatek, nebo si nedokážou najít práci, která by je bavila, nebo mají panické ataky arytmie, zdravotní problémy. Tak já jim jenom změním mozek. Nic jiného nedělám.

Taková trochu lobotomie?

Ale bezbolestná. Jste zcela při vědomí, uvědomujete si, co se sebou děláte.

Nedá se to nazvat manipulací?

Ne, to vůbec ne. Všechno je to vaše dobrovolná cesta. Já vám jen ukazuji, jak a pomohu vám ty vzorce najít. Zbytek si už potom člověk dělá sám.

Dokážete si podle těchto rovnic vyladit svůj život? Řídíte se podle nich?

No jasně. Bez toho by to bylo jen mlácení prázdné slámy. Já sám mám 5600 rovnic, které jsem si vytáhl z hlavy.