Pravda, nehrozí smrtí jako virus HIV ani paralýzou mozku jako syfilis. Ale na rozdíl od kapavky ji nemůžeme označit za „rýmu džentlmenů“. Bakterie druhu chlamydie trachomatis jsou totiž záludné potvory.

Dokážou nám způsobit řadu vážných následků. Přežívají uvnitř buněk, takže se hůře diagnostikují i léčí. Nákaza probíhá často bez příznaků nebo s projevy tak malými, že si jich infikovaný člověk ani nevšimne.

Ženy jsou na tom hůř než muži. Příznaky choroby nemá zhruba 70 % z nich, u mužů je to asi 50 % nakažených. Dámy tedy mohou mluvit paradoxně o štěstí, když se u nich objeví:

  • Neobvyklý vodnatý výtok z pochvy
  • Pálení nebo bolest při močení
  • Bolest při pohlavním styku
  • Bolest v podbřišku
  • Případně když krvácení při měsíčcích začne mít velmi různou intenzitu. Zjistí díky tomu, že se nakazily a mají šanci se vyhnout následkům nemoci.

Pány může upozornit na infekci:

  • Neobvyklý výtok z penisu
  • Řezání a pálení při močení
  • Časté močení nebo problém udržet moč
  • Napětí či bolest ve varlatech.

Ženy i muži by měli zajít k lékaři a pátrat po příčinách těchto příznaků, protože je mohou vyvolat i jiné nákazy. Lékaři však o prudkém nárůstu infekcí chlamydiemi vědí a častěji než v minulosti na ně myslí při hledání správné diagnózy.

Útok skrytého nepřítele

Co se děje, když člověk potíže nemá nebo je přehlédne? „Chlamydie skrytě napadají buňky a vyvolávají v těle zánět a pak i další potíže,“ říká MUDr. Hana Zákoucká ze Státního zdravotního ústavu.

„U žen může jít o záněty orgánů malé pánve, o srůsty ve vejcovodech nebo o mimoděložní těhotenství. Pokud infekci neléčí, snadno dojde až k neprůchodnosti nebo ke slepení vejcovodů, a tedy k neplodnosti.“

U mužů to bývá podobné: zánět postupuje močovou trubicí až do nadvarlat, kde vyvolá stejné problémy, jaké jsem popsal u vejcovodů. Chlamydie případně napadnou spermie a začnou likvidovat jejich pohyblivost, tedy schopnost oplodnit vajíčko. Záludné na tom je, že může jít o dlouhodobý proces.

Trvá měsíce i roky, aniž by se výrazněji projevoval. Navíc se s postiženým orgánem obvykle nedá nic moc dělat. Pokud pak ženy chtějí otěhotnět, musí obvykle zkusit asistovanou reprodukci. Návrat ke zdraví předpokládá, že se oba partneři současně zbaví chlamydií. V chronickém stadiu to nemusí být jednoduché.

Nejlepší způsob obrany

Efektivní obrana proti těmto parazitům je zdánlivě jednoduchá. Při pohlavním styku s novým partnerem používat prezervativ. Pravda, ani ten nefunguje stoprocentně. Může sklouznout, prasknout nebo ztratí schopnost vytvářet bezpečnou bariéru, když k jeho zvlhčení použijeme některé olejové lubrikanty (varování před touto vlastností bývá uvedeno na krabičce).

Ale nic lepšího zatím neexistuje. Navíc je smutnou pravdou, že prezervativ používá při pohlavním styku sotva 20 % lidí, navíc ještě nepravidelně.

Jak ji odhalit a léčit

„Lékaři ve Švédsku a ve Velké Británii proto dělají u všech mladých žen do 25 let preventivní vyšetření na chlamydie,“ říká MUDr. Zákoucká. „Vycházejí z toho, že tvoří rizikovou skupinu: obvykle vedou čilý sexuální život, ale ještě nemají stálé partnery.“

Ženy u nás nemohou s něčím takovým počítat. Ani muži. Pokud nemají příznaky, objeví u nich lékaři chlamydie obvykle náhodou, v rámci jiného vyšetření. To cílené, zaměřené přímo na parazita, se dělá pomocí stěrů ze sliznic děložního čípku (u žen), a z močové trubice nebo z ranní moče (u mužů). Laboratoř do týdne až tří neděl sdělí výsledek.

Pokud potvrdí chlamydie, musí lékař nasadit speciální antibiotika, která dokážou proniknout až do buněk. Pacient je obvykle užívá týden až tři neděle. Záleží na tom, o jak vážné a chronické stadium nemoci se jedná. Léčit se musí všichni, kteří měli s nakaženým člověkem pohlavní styk.

Je pravda, že imunitní systém si někdy dokáže poradit s infekcí sám. Tohle štěstí má však jen zhruba 20 % lidí. A i v tomto případě jde o bitvu, která zatěžuje imunitní aparát rok až dva. Zbytek lidí, kteří zanedbají příznaky, jež mohou postupně i zmizet, riskuje svoji plodnost nebo další zmíněné potíže.