Článek
„Nabídka z Francie, která přišla okamžitě po vydařené sci-fi komedii Krotitelé duchů (1984), pro mě byla ohromně lákavá. Od základní školy jsem se učila francouzsky a podívat se do Francie byl můj sen. Nejenže jsem si mohla ozkoušet naostro svou francouzštinu, ale hlavně mým partnerem ve filmu Jedna nebo dvě ženy (1985) nebyl nikdo jiný než v té době už ve Francii slavný Gérard Depardieu,“ vzpomíná po letech Sigourney.
„A protože se z nás ve filmu stala zamilovaná dvojice, dávala nás hned všechna média dohromady. Přitom Gérard měl v té době už dvě děti a já jsem byla rok šťastně vdaná za o sedm let mladšího amerického režiséra Jima Simpsona,“ směje se.
Romantickou komedií Jedna nebo dvě ženy však spolupráce Sigourney s Francouzi neskončila. Úspěch, který slavila ve dvojici s Depardieuem, neušel Britovi Ridleymu Scottovi, který si ji vybral už pro prvního Vetřelce (1979). A když se mu naskytla příležitost, obsadil je oba do fascinujícího životopisného britsko-francouzko-španělského dramatu 1492: Dobytí ráje (1992) - Gérarda do role Kryštofa Kolumba a Sigourney jako španělskou královnu Isabelu.
Je to ironie osudu. Ve dvaceti jsem si myslela, že hraní je jen o divadle.
Film měl opět veliký úspěch a Sigourney nepřímo zaručil další pokračování Vetřelců. Čtvrtého pokračování této dodnes oblíbené hororové sci-fi Vetřelec: Vzkříšení (1997) se pak ujal Francouz Jean-Pierre Jeunet.
„Za spolupráci s francouzskými tvůrci jsem dodnes vděčná, Francii navštěvuji pravidelně, už také nevynechám jedinou módní přehlídku slavných návrhářů. Letos jsem už absolvovala přehlídku Diora s novým belgickým návrhářem Rafem Simonem. Jinak co se mojí herecké kariéry týká, tu dál lemují komedie, ale především sci-fi horory,“ svěřuje se herečka, která v začátku své kariéry těmito žánry zcela pohrdala. Přesto právě ty z ní díky čtyřem pokračováním Vetřelců udělaly akční hrdinku číslo 1.
„Je to ironie osudu. Ve dvaceti jsem si myslela, že hraní je jen o divadle. Představovala jsem si sama sebe jako sólistku uznávané divadelní společnosti, ve které budu hrát velké klasické role. Film mě vůbec nezajímal, ale člověk míní a někdo jiný mění…,“ konstatuje dnes už třiašedesátiletá Sigourney.
V romantické komedii Jedna nebo dvě ženy (1985) s Gérardem Depardieuem
Počáteční zdrženlivost k některým filmovým postavám byla u vysokoškolsky vzdělané divadelní herečky pochopitelná. Vyrostla se svým bratrem Trajanem v privilegovaných poměrech. Rodiče patřili mezi známé postavy tehdejšího showbyznysu. Otec Pat Sylvester byl prezidentem televizní společnosti NBC a matka Elizabeth Inglisová britská herečka známá z Hitchcockových hororů.
Přesto to v dospívání neměla jednoduché. Už ve třinácti měla 180 centimetrů a spolužáci si ji proto neustále dobírali, jednoduché to neměla ani později, když s titulem bakalář z anglické literatury pokračovala na prestižní Yaleově škole dramatu ve studiu herectví. Přestože byla vynikající studentka, profesorům se opět nelíbila její výška a obsazovali ji do rolí prostitutek a starých žen, zatímco její spolužačku Meryl Streepovou uctívali a role si mohla vybírat.
Víte, že…
:: Sigourney Weaver - vlastním jménem Susan Alexandra Weaver
:: Když mladá Susan četla Fitzgeraldova Velkého Gatsbyho, zamilovala se do postavy jménem Sigourney. Od té doby chtěla, aby jí i tak říkali, a Sigourney jí už zůstala.
:: Mezi filmováním se pravidelně vrací na divadlo, je i patronkou umění. S manželem, uměleckým ředitelem newyorského divadla Flea, dávají možnost začínajícím umělcům. Mrzí je, že nechce hrát jejich dvaadvacetiletá dcera Charlotte. Ta po několika malých rolích prohlásila, že herečkou nebude, že ale doplní jejich kreativní tým a bude spisovatelkou.
„Naštěstí jsem brzy pochopila, že krása není ani pro herečku v životě to nejdůležitější. Později mi právě žensky neatraktivní postavy přinesly nejen finanční nezávislost, ale i několik nominací na Oscara,“ vzpomíná. Ostatně - velkou radost jí před třemi roky udělal James Cameron, který ji obsadil do sci-fi Avatar, a teď se pyšní tím, že si jeho pokračování v roce 2015 zopakuje.
