„Nabídka z Francie, která přišla okamžitě po vydařené sci-fi komedii Krotitelé duchů (1984), pro mě byla ohromně lákavá. Od základní školy jsem se učila francouzsky a podívat se do Francie byl můj sen. Nejenže jsem si mohla ozkoušet naostro svou francouzštinu, ale hlavně mým partnerem ve filmu Jedna nebo dvě ženy (1985) nebyl nikdo jiný než v té době už ve Francii slavný Gérard Depardieu,“ vzpomíná po letech Sigourney.

„A protože se z nás ve filmu stala zamilovaná dvojice, dávala nás hned všechna média dohromady. Přitom Gérard měl v té době už dvě děti a já jsem byla rok šťastně vdaná za o sedm let mladšího amerického režiséra Jima Simpsona,“ směje se.

Romantickou komedií Jedna nebo dvě ženy však spolupráce Sigourney s Francouzi neskončila. Úspěch, který slavila ve dvojici s Depardieuem, neušel Britovi Ridleymu Scottovi, který si ji vybral už pro prvního Vetřelce (1979). A když se mu naskytla příležitost, obsadil je oba do fascinujícího životopisného britsko-francouzko-španělského dramatu 1492: Dobytí ráje (1992) - Gérarda do role Kryštofa Kolumba a Sigourney jako španělskou královnu Isabelu.

Je to ironie osudu. Ve dvaceti jsem si myslela, že hraní je jen o divadle.

Film měl opět veliký úspěch a Sigourney nepřímo zaručil další pokračování Vetřelců. Čtvrtého pokračování této dodnes oblíbené hororové sci-fi Vetřelec: Vzkříšení (1997) se pak ujal Francouz Jean-Pierre Jeunet.

„Za spolupráci s francouzskými tvůrci jsem dodnes vděčná, Francii navštěvuji pravidelně, už také nevynechám jedinou módní přehlídku slavných návrhářů. Letos jsem už absolvovala přehlídku Diora s novým belgickým návrhářem Rafem Simonem. Jinak co se mojí herecké kariéry týká, tu dál lemují komedie, ale především sci-fi horory,“ svěřuje se herečka, která v začátku své kariéry těmito žánry zcela pohrdala. Přesto právě ty z ní díky čtyřem pokračováním Vetřelců udělaly akční hrdinku číslo 1.

„Je to ironie osudu. Ve dvaceti jsem si myslela, že hraní je jen o divadle. Představovala jsem si sama sebe jako sólistku uznávané divadelní společnosti, ve které budu hrát velké klasické role. Film mě vůbec nezajímal, ale člověk míní a někdo jiný mění…,“ konstatuje dnes už třiašedesátiletá Sigourney.

V romantické komedii Jedna nebo dvě ženy (1985) s Gérardem Depardieuem

V romantické komedii Jedna nebo dvě ženy (1985) s Gérardem Depardieu

FOTO: ČT

Počáteční zdrženlivost k některým filmovým postavám byla u vysokoškolsky vzdělané divadelní herečky pochopitelná. Vyrostla se svým bratrem Trajanem v privilegovaných poměrech. Rodiče patřili mezi známé postavy tehdejšího showbyznysu. Otec Pat Sylvester byl prezidentem televizní společnosti NBC a matka Elizabeth Inglisová britská herečka známá z Hitchcockových hororů.

Přesto to v dospívání neměla jednoduché. Už ve třinácti měla 180 centimetrů a spolužáci si ji proto neustále dobírali, jednoduché to neměla ani později, když s titulem bakalář z anglické literatury pokračovala na prestižní Yaleově škole dramatu ve studiu herectví. Přestože byla vynikající studentka, profesorům se opět nelíbila její výška a obsazovali ji do rolí prostitutek a starých žen, zatímco její spolužačku Meryl Streepovou uctívali a role si mohla vybírat.

„Naštěstí jsem brzy pochopila, že krása není ani pro herečku v životě to nejdůležitější. Později mi právě žensky neatraktivní postavy přinesly nejen finanční nezávislost, ale i několik nominací na Oscara,“ vzpomíná. Ostatně - velkou radost jí před třemi roky udělal James Cameron, který ji obsadil do sci-fi Avatar, a teď se pyšní tím, že si jeho pokračování v roce 2015 zopakuje.